V některých pramenech se dokonce píše, že chata byla postavena nákladem odboru českých turistů v Roudnici nad Labem. Vlastníkem nemovitosti byl v době otevření chaty v roce 1909 Ferdinand Zdenko Lobkowicz a v majetku Lobkowiczů je dodnes. Občerstvení tradiční v českých krajích, tedy klobása (45 Kč), nakládaný hermelín (48), utopenec (25), řízek plus hranolky (85), smažený sýr plus hranolky (85), bramborák (25), párek v rohlíku (25), pivo (30), půl litru kofoly (40). Kdo se ovšem chtěl občerstvit, musel vystát slušnou frontu k jedinému okénku, onen sluneční dubnový víkend bylo na Řípu přelidněno.

Běžně čítávám (i na oficiálních stránkách www.hora-rip.eu), že Říp je památnou horou naší národní historie a každý pravověrný Čech by měl alespoň jednou za život na něj vystoupit. Mimochodem, příležitostí je již tento týden svatojiřská pouť. Já jsem volil dřívější termín. Vlak od Prahy přes Vraňany a s přestupem do Ctiněvse byl více než přeplněný. Nezbývá, než poděkovat Českým dráhám za poznání – vždyť Cestomila je turistický a cestovatelský web – jak přibližně přeplněně vypadají indické vlaky. Prastarý motoráček a jediný vagón, uff. Zda se ubíral praotec Čech na Říp právě od dnešního Ctiněvse, kdo ví, dnes je to každopádně ta nejhezčí varianta výstupu. Ze zastávky je to jen několik set metrů k úpatí Řípu, červená značka se stáčí doleva a prochází lesem. A pak doprava prudce nahoru směrem ke skaliskům Pražské vyhlídky. Přes kořeny, kameny, v těchto místech je Říp snad nejdramatičtější a výstup nejzajímavější. Slunce svítí a hřeje, ale viditelnost mizivá. Potrhaná (lidi!) informační cedulka tvrdí, že za dobré viditelnosti jsou vidět i pražské dominanty, ovšem jak ukazují fotografie, tentokrát se v oparu ztrácely i nedaleké vesnice.


Říp v původní podobě bez porostu – na ilustracích Karla Liebschera (kolem roku 1880)


Kdo a kdy heslo vymyslel, o tom dnes nejsou žádné záznamy

V minulosti byl Říp holý a na jeho vrcholu stála zdaleka viditelná rotunda. Nevypadalo by to lépe i dnes? Názorů, že ano, rozhodně není málo. V časopise Vesmír jsem před lety četl článek „Zapalte ho – ať hoří“: „Dohola! Les na Řípu? Vždyť je to jen přerostlé křoví. Původnost lesa? Kontinuální existence je sotva sto let… předělat les na step lze snadno, protože příslušné druhy ještě na lokalitě jsou a samy se rozšíří, dáme-li jim místo. K záchraně stepí na Řípu by to chtělo v první fázi krabičku sirek a sekeru (každý začátek je lehký). Zdá se vám drastické likvidovat les? Mně taky. A když les likviduje stepní druhy, které tam vytrvaly snad už od doby ledové, to se vám drastické nezdá?… A pak to chce něco složitějšího: stabilizovat step vůči zarůstání. Nejlépe trvalou řízenou pastvou menšího stáda koz, ty se tam pásly od pravěku a v rozumném počtu jsou pro údržbu stepi ideální. Konečně by si takový projekt dokázal na sebe přivydělat. Staroslavná česká specialita kozí prasyrečky Praotec Čech z posvátné hory Řípu – našim krajanům za velkou louží za pouhých 99 dolarů/kus!“ Říp zřejmě nikdy v holocénu nebyl úplně zalesněn, na jeho svazích vždy vykukovala otevřená skaliska. Byl Říp holý za časů Praotce Čecha? Nevíme, ale nezdá se mi, že by se nějakým pralesem jeho národ prodíral. Od rotundy na vrcholu Řípu lidé kdysi obhlédli snad polovinu Čech. V současnosti nám v tom brání hradba stromů, přestože na Řípu je několik vyhlídek.

Dnešní Říp je důstojně – jak se na posvátnou horu národa českého sluší – odpočívajícím starcem. Ovšem před 20 až 30 miliony let byla oblast dnešních středních Čech živou vulkanickou krajinou, v níž se dramaticky rodily sopky. Jako Říp. Vulkanolog Vladislav Rapprich mi vyprávěl: „Sopky v Čechách nikdy nevytvářely velké magmatické krby, jen menší porce magmatu, které vznikly někde ve svrchním plášti a rychle proletěly zemskou kůrou až na povrch a došlo k erupci. Pohled na přírodu se mění, dříve se vnímala hrozně staticky, Bůh nám tady vytvořil hory, hotovo. Dnes ovšem pozorujeme, jak jsou všechny procesy dynamické a že rozhodně nejsme ve fázi, kdy by si Země řekla dost, teď to mám vytvořené. Takže říci, že v Čechách nedojde již nikdy k sopečné erupci je nesmysl, prostě sopky vyhasínají a také se rodí. Může to probíhat stovky tisíc i miliony let. A jak vypadal tehdejší Říp? Doporučuji navštívit Chlupáčovo muzeum historie Země na Přírodovědecké fakultě UK, kde je vystaveno několik malovaných rekonstrukcí. Není tam přímo Říp, ale například Milá, která bouchala zhruba ve stejném období a je kombinovaná s krajinou Tuchořic, kde v té době fungovala taková travertinová kopa, tedy pramen s oxidem uhelnatým, ve kterém uhynula spousta zvířat a zůstala tam pohřbena, takže je to významná paleontologická lokalita. Další rekonstrukce ukazuje, jak vypadaly erupce na Kozákově.“


Výstup od Ctiněvse, tam nahoře je skalnatá Pražská vyhlídka


Výstup od Ctiněvse, přerostlé křoví


Výstup od Ctiněvse, před námi nahoře Pražská vyhlídka

Pověst o praotci Čechovi, který na Říp kdysi vystoupil se svým lidem, známe z Kosmovy Kroniky české: „Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jsme konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem nám předurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokráte sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nadobyčej rybnaté.“ Přestože generace nadšenců, romantiků, ale také historiků a archeologů pátraly po historickém jádru této pověsti, dodnes nikdo neprokáže, že Říp byl osídlen a že někde na něm či v jeho okolí je pohřben praotec Čech. Václav Krolmus, český vlastenecký kněz, spisovatel a archeolog 19. století, pátral po jeho mýtickém hrobu a nalezl sekeromlat, který s jeho pohřbem spojoval (nález je uschován ve sbírkách Národní muzea, ale je o několik tisíc let starší než praotec Čech). Popis Čechova pohřbu se poprvé objevil až v kritizované a nevěrohodné kronice Václava Hájka z Libočan, přesto se jeho textem nechali zmást i osobnosti a obrozenečtí nadšenci jako Václav Krolmus. Podle Hájka byl praotec Čech pohřben ve vsi Ctiněves v roce 661.

Původ jména Říp není dodnes vyjasněn. V antických řeckých a latinských pramenech se objevuje pojmenování Ripaia, Rhipaei montes nebo další varianty tohoto jména. Ale kde byla ona řecká Ripaia? Pro vysvětlení původu jména je podstatné vyřešení otázky, zda si staří Čechové jméno pro horu Říp již přinesli sebou z východu, nebo ho naopak přejali až na místě od usazených starogermánských kmenů. A tak se v pátrání za původem jména dostáváme ke staré íránštině či germánštině, každopádně jméno Říp je obecně považováno za neslovanského původu. A může jít o reliktové slovo už nedochovaného indoevropského jazyka. Dnes se obecně uznává, že základem slova Říp je starogermánské rip (hora, vyvýšenina). Mimochodem, nějaký čas se hora jmenovala Sankt Georgsberg poté, co byla na vrcholu postavena románská rotunda zasvěcená svatému Jiří. V Německu je tento název používán i v současnosti.


Boumova chata na Řípu


Jeden z mnoha výhledů z Řípu

Rotundu na vrcholu hory rozkázal obnovit kníže Soběslav po vítězné bitvě u podkrkonošského městečka Chlumec v roce 1126, v níž porazil a zajal německého krále (to už si zaslouží kapli na posvátné hoře). Rotunda byla, podobně jako předcházející stavba, zasvěcena sv. Vojtěchovi, vždyť údajně korouhev svatého Vojtěcha byla připevněna i ke svatováclavskému kopí. Teprve později byla rotunda zasvěcena sv. Jiří a v současnosti je vyzdobena i sochou sv. Jiří zabíjejícího draka od Bernarda Otty Seelinga. Rotunda je v dubnu otevřena pouze o víkendech a svátcích, od května denně mimo pondělí. Vstupné je 50 Kč.

Říp tedy nebyl sídlem dávných Čechů, praotec Čech na něj nikdy nepřivedl svůj kmen, zalesněný Říp nevypadá tak pěkně jako v minulých staletích a rotunda na jeho vrcholu je zdola neviditelná a ztracená mezi stromy. Navíc je Říp v majetku Lobkowiczů a stát za něj staročeské šlechtické rodině nabízel jednu korunu. Přesto je symbolem českého národa a obrací se k němu i umělci. Držiteli Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi dokonce přestávalo srdce tlouci:

…Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,

na nebi mráček běloskvoucí,
přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.

V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí…

Proč si na závěr jednou nedovolit na Cestomile vtip. S praotcem Čechem a českou historií si pohrávali i kreslíři. Pamatuji vystřiženou kresbu Jana Vyčítala z humoristického Dikobrazu z roku 1968, na němž praotec říká svému národu: „Zůstaneme tady, aby se nemuseli sovětští poradci daleko trmácet.“