AUSTRÁLIE

Australské ostrovy jsou velkým lákadlem pro všechny cestovatele. Kdysi jsem navštívil největší písečný ostrov na světě – Fraser Island. Ten leží při východním pobřeží Austrálie a jezdit po něm mohou pouze terénní auta s pohonem všech čtyř kol. Později jsem se vydal na ještě větší australský ostrov – Kangaroo Island. Není písečný, takže Fraserovu ostrovu v jedinečnosti nekonkuruje, má ale jiné přednosti. Pojeďme se na Kangaroo Island podívat společně.

Vlastimil Tichý propadl kouzlu nejmenšího kontinentu a výsledkem jeho cest po Austrálii jsou mj. tři knihy – Tříbarevná Austrálie, Austrálie (do) duše kontinentu, Austrálie skrz naskrz zemí nekonečna. Původním povoláním geograf, který od roku 1997, kdy v Sydney studoval angličtinu, najezdil po australských cestách a necestách na 80 tisíc kilometrů. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví o tom, jak se změnilo cestování Austrálií, o vstřícnosti Australanů, svém nejoblíbenějším místě Austrálie Devils Marbles a především o ojedinělé australské přírodě, setkání s klokany, velrybami i delfíny. A nechybí vyprávění o posvátné hoře Uluru.

Průjezd osadou Tennant Creek nestojí za řeč, spěcháme k mnohem známější dominantě oblasti, k Devils Marbles. Na tomto místě stojí za zmínku jedna zajímavá historka, která se traduje, ale která se nezakládá na pravdě. Podle ní bylo městečko založeno přesně na místě, kde se někdy kolem roku 1930 porouchalo auto vezoucí zásilku piva. Řidiči se rozhodli udělat si pohodlí a zkrátit si dlouhé čekání na opravu auta. Začali konzumovat. Jen nejspíš neměli žádné chlazení, takže pivo chuťově asi nic moc.

Ondřej Smeykal je posledních 20 let průkopníkem hry na didgeridoo na české scéně. Jeho první cesta do Austrálie před mnoha lety ale nebyla za posvátným nástrojem australských domorodců – na univerzitě v Canbeře studoval prastaré skalní malby. Austrálie zůstala jeho láskou dodnes. V rozhovoru pro www.cestomila.cz vypráví nejen o didgeridoo, ale vzpomíná také na svá putování za tajuplnými skalními malbami i na spaní v australské buši.

Volba odpovídajícího dopravního prostředku pro cestování po Austrálii je důležitá a proto by jí měl každý věnovat náležitou pozornost. V následujícím textu můžete nalézt užitečné tipy a rady ohledně pronájmu aut na území Austrálie.

Uluru, posvátná skála australských domorodců, se více a více vzdaluje turistice. Cenově dostupné motely a kempy zmizely již dávno, před dvěma lety vybudované vyhlídkové centrum postavili pro pozorování východu slunce na naprosto nevhodném místě, stále přísnější restrikce platí pro fotografování a doba, kdy bude definitivně zakázán výstup, se zdá být blízko.

Červené pískovcové skály vysoké sto metrů, žhavé slunce, vysušené keře. Kings Canyon není vhodné místo pro život, přesto v téhle pustině překvapí létající barevní ptáci, množství květů a osvěžující jezírko ke koupání.

Pro milovníky spánku bylo ono ráno, pokud se o něčem takovém dá vůbec hovořit, dost drsné. Jediný přímý spoj z Darwinu do Cairns odlétal pět minut po páté ráno. Nemluvě o check-inu, který se otevíral ještě o 2 hodiny dřív. Bylo celkem legrační čekat na ranní transfer na letiště, když centrum Darwinu ještě žilo nočním životem. My jsme ale nelitovali – věděli jsme, že nás čeká Sluneční stát (tak zní oficiální přezdívka) Queensland.

Jedeme podél jihoaustralského pobřeží z Port Fairy směrem na Port Campbell a Princetown. Projedeme dva národní parky – Bay of Islands Coastal Park a Port Campbell NP. Členité pobřeží plné zatáček nám dá zabrat, z vyhlídek ale vidíme nejdivočejší pobřeží bičované vodami a větry Jižního oceánu, které za desítky milionů let vytvořily kamenné věže tyčící se hrozivě z mořských vln.

Ďáblovy kuličky jsou dle domorodé víry vejce duhového hada. Nuže, naskládal je prapodivně, ta svá žulová vejce. Tyhle zaoblené kameny jsou do sebe někde bizarně zaklíněné, jinde na sobě jen tak zlehka postávají, zdánlivě by stačilo silně fouknout a odkutálely by se.

Hladila jsem delfína v Tin Can Bay, válela se v dunách bílého písku na ostrově Fraser, koupala se na pohádkové Airlie Beach, zahrála si na didgeridoo v Alice Springs, vylekala dinga v noci u svého stanu v MacDonnell Ranges a rozhlédla se na Austrálii z posvátné skály Uluru. Australské dobrodružství pokračuje, před námi je cesta z Uluru do Darwinu a po západním a jižním pobřeží zpět do Sydney.

Toužila jsem dýchat Austrálii, její buš, moře, pustiny a ticho. Před námi je 75 dní putování Austrálií. Kilometry ani nepočítáme, bude jich přes 25 tisíc. Jediným plánem je objet celou Austrálii a zabloudit i do tzv. Rudého středu ke skále Uluru. Jedeme do neznáma, neřešíme co, jak, kdy, proč. Jen my a naše auto nazvané Cedníček.