fotogalerie

Prozpěvovali jsme si písně cimbálovky Strážničan, když jsme z karpatských kopců a luk nad Radějovem scházeli do Strážnice, města proslaveného slováckým folklórem. Nemuseli jsme se dívat do mapy, stači…

Turecký rybář se tváří zavile, z jeho vrásčité tváře nelze vyčíst, zda nás smete příští vlna rozpoutaná Poseidónovým trojzubcem, nebo máme ještě nějakou naději na návrat do klidných vod přístavu. Na m…

Na chatě Waihohonu v národním parku Tongariro pro nás její maorský správce Anthony připravil večerní welcoming ceremony. Scénář odpovídal tradiční ceremonii, která provází návštěvu maorských vesnic. N…

Cestou se otevírají nádherné výhledy dolů na louky a vesnice – Strání máme jako na dlani. Sem tam přelézáme padlé kmeny, všude plno kapradí a bujná vegetace. Vstoupili jsme do Národní přírodní rezerva…

Nejdříve jsem se vydal na pěší poznávání Gionu, čtvrti kjótských gejš. Zde v Kjótu se jim má správně říkat „geiko“, prý si to tak místní gejši, pardon, geiko, přejí. Geiko znamená „dítě umění“. V Gion…

Při pohledu na ospalou malou vesničku Vraclav si člověk stěží představí, že právě tudy před tisíci lety proudilo zboží z končin západně od Čech směrem do Pobaltí a dále do Orientu. „*Bylo tu vídati Ru…

Ve výšce 1044 metrů se vystupuje ve stanici Owakudani. Údolí je vlastně kalderou sopky, která zde řádila asi před 3000 lety. Unikající sirné výpary jsou důkazem o aktivní vulkanické činnosti. Japonci …

Vydali jsme se z náměstí v Bechyni po žluté značce směrem na jih po proudu Lužnice. Po několika kilometrech se do Lužnice vlévá potok. Jmenuje se Židova strouha a o jeho jméně koluje několik pověstí. …

„Dokud neuvidíš Nikko, nepoznal si, co je krásné“ – říká jedno staré japonské přísloví. Ve starobylém Nikku se Japonci obracejí ke své ztracené minulosti, v Nikku ožívají nepokořitelní samurajové.

Jaké vlastně je Tokio, honilo se mi hlavou. Netroufám si hodnotit a použiji slova povolanějších. Antonín Líman ve svých esejích o japonské literatuře (Krajiny japonské duše) popisuje rychlou proměnu E…

Přístup do rezervace Červené blato je snadný, je zde malé parkoviště, poté se jde směrem k lesu, přejde můstek a kousek za ním již začíná stezka. Jezdit na kole je zakázáno, kolo je možné zamknout u v…

Uličky starého města dodnes nesou názvy 36 cechů. Takže se projděte mj. Uličkou porcelánových misek, Rýžovou, Košíkářskou, Uhelnou, Mědiryteckou nebo Kloboučnickou. Když jsme první večer za tmy dorazi…

Svatojánská pouť se konávala poslední červnové neděle a vydávaly se sem nejen davy chudých poutníků, ale jsou doloženy i návštěvy habsburských císařů, např. Ferdinanda II. či Leopolda I. Méně dávná mi…

V roce 1922 prý žilo v Tetíně 1292 obyvatel a bylo zde 5 prodejen potravin, tři restaurace, pivo se kromě toho prodávalo na osmi místech, boty spravovalo 14 tetínských ševců… V 18. a 19. století měl T…

Zase se na mě vrhá Egypťan a chce se angažovat kvůli potenciálnímu bakšiši. Ptá se, jestli chci vidět hrobku královny Hatšepsut, ale já vím, že je nepřístupná. Utíkám mu až k hrobce Ramesse IX., plné …

Úkol zaměřit a zakreslit stavební plán polozbořených ruin pyramidy prince Verkauréa v Abúsíru mám za sebou. Zachytil jsem vše na milimetrový papír pro další zpracování, jak egyptologové požadovali. A …

Na bělostné pláži stojí ratanová křesla a pohovky, uvelebíme se do polštářů a už je u nás číšník s dredy a objednáváme kari a banánové koktejly. A bylo to nejlepší kari v životě, má žena z něj dokonce…

Edinburgh je ve 21. století docela podobný Edinburghu z dob výletu Karla Čapka a jeho „Anglických listů“. Město staré a město nové jsou stále odděleny železnicí, domy jsou kamenně šedé, a starý hrad, …

Nebyl to nápad z nejlepších, vyrazit do úzkých skalních chodeb Maloskalska uprostřed zimy. V únorovém dnu ležel na cestičkách sevřených kolmými skalami zledovatělý sníh. Hrad Vranov-Pantheon bývá otev…

Nejen císař rakouský, ale především čeští buditelé pořádali výletní akce do Prachovských skal. „Jeli tam na dvou žebřinových vozech, ozdobených chvojím a bíločervenými prapory“ čtu o cestě Vojty Náp…