Začněme ženami – Saúdská Arábie zakazuje ženám řídit
auto, ale nezakazuje jim pilotovat letadlo. Na saúdském portálu Arab News
jsem četl vyjádření jednoho duchovního: „na ulicích vypukne
naprostý chaos, nikoli proto, že ženy budou řídit špatně, ale proto, že
muži na takové ženy budou zírat a svlékat je očima. A na křižovatkách
budou přistupovat k autům a žádat řidičky o telefonní čísla“.
Rozumím, žádný muž nepřijde během letu k okénku a nebude ženu-pilotku
obtěžovat. Mně z toho vychází jednoduchá rovnice: Ženy jsou zahalené
proto, neboť muži by při sebemenším ženině odhalení, například pohledu
na kotník nebo v okamžicích, kdy je žena osamocena, neovládali své
sexuální pudy. To je pro muže dosti špatné vysvědčení.
Je to přesně tak, jak říkáte, jste dobrý psycholog. Z osobní zkušenosti
a debat vím, že se mnozí domnívají, že když je muž se ženou o samotě,
tak mezi nimi vždy musí k něčemu dojít, a to včetně pro Evropana
nejbanálnějších situací. To je ale podle mého názoru přirozený
důsledek nějakého zákazu či frustrace. Proto v praxi můžete být
o samotě jen se svými nejbližšími příbuznými mimo veřejný prostor,
jinak vám hrozí přísné exemplární tresty. Rozdíl mezi Evropanem a
například Saúďanem je ten, že našinec se umí v takovýchto situacích
lépe sebeovládat, kdežto Saúďan je mnohem více usměrňován, mám-li to
takhle nazvat, svým okolím a společenským tlakem. Nerad bych zobecňoval,
ale tohle je moje převažující zkušenost. Jestliže my máme mnohé zažité
stereotypy, tak saúdský stereotyp je mimo jiné ten, že evropské ženy jsou
velice snadno dostupné.
Vůdce saúdských salafistů Safar al-Hawalí se názory na roli
žen netají: „Pokud žena zůstane doma, nekrášlí se, plní svoje
náboženské povinnosti a je poslušná svému manželovi, stane se královnou
ve svém království. Pracující ženy se unaví. Každý měsíc menstruují
a stávají se slabými. Nervově se hroutí.“ Stále více žen ale
v SA pracuje. Řešil a řeší se dokonce zákon, podle něhož obchody,
prodávající dámské prádlo, musí zaměstnávat prodavačky. Dříve
docházelo k absurdní situaci, kdy ženám jejich nejintimnější oblečení
prodávali muži.
Ano, ale v těch obchodech prodávají většinou gastarbeitři Bangladéšané
a Filipínci, a před těmi se nikdo nestydí. Prodává se tam všemožné
prádlo i drahé modely a garderóby, které však na veřejnosti musí
zakrývat černý hábit. Jinak je pravda, že se Saúďanky hlásí již
delší dobu o svá práva, mediálně je znám právě jejich boj za právo
řídit automobil. Celé je to v silně patriarchální společnosti
záležitost mnohogenerační. Není to islámské, ale islámem se to
zdůvodňuje. Co se týče jejich snahy realizovat se i pracovně, tak
například nedávno jsem četl jednu skvěle napsanou knihu o saúdskoarabské
historiografii. No, a autorkou je jedna saúdská akademička, tak jsem byl mile
překvapen.
V soukromém sektoru představují levní cizinci až 95 procent
veškeré pracovní síly. Saúdové tedy pracují pouze ve státních firmách
nebo ve vedení soukromých společností. Jaký je jejich vztah ke
gastarbeiterům? Říkal jste, že v obchodech s prádlem prodávají
většinou Bangladéšané a Filipínci, a před těmi se nikdo nestydí. To
zní vážně rasisticky.
Ve státním sektoru ovšem také pracují cizinci. Zvláště pokud se jedná
o manuální pracovníky, tak jejich pozice je nezáviděníhodná. Saúďané
se vůči nim chovají dosti nadřazeně a v podstatě nemají skoro žádná
práva. Známé jsou například četné případy sexuálního zneužívání
žen vypomáhajících v domácnostech či některé otřesné případy, na
které například upozorňují humanitární organizace. Je však třeba
říci, že jakýkoliv rasismus i takováto zlovůle je v příkrém rozporu
s učením islámu. Mnozí Saúďané jsou podle mého názoru velcí pokrytci.
Tato vlastnost se beduínům připisuje již v Koránu, takže doufám, že se
nikoho nedotknu. Bohužel, saúdská společnost je do značné míry
rasistická, což je zřejmě dáno její kmenovou tradicí. Vždycky
v povědomí existovalo dělení na ušlechtilé kmeny a kmeny podřadné a na
rodokmen se vždy hledělo. Je však třeba říci, že se režim snaží tyto
předsudky do určité míry vymýtit, i když podle mého názoru nepříliš
úspěšně, protože jsou hluboce zakořeněné. Ve školách se například
učí, že lidé jsou si rovni jako zuby hřebenu, což je známý výrok
proroka Muhammada. Ale nerad bych moralizoval, to mi rozhodně nepřísluší.
Snažil jsem se jen říci, že něco jiného je ideál, něco jiného je
skutečnost. Kdybych byl Saúďan a psal o české společnosti, také bych
našel mnoho nešvarů, začal bych třeba politickou kulturou…
Na saúdských cestách
Mladá generace tvoří v SA přes 60 procent populace (místní,
nepočítáme-li početné gastarbeitry). Již od základních škol je
náboženská výuka základním studijním předmětem. Mladí lidé ve škole
poslouchají radikální učení odmítající i spolupráci s nevěřícími
a zábavy ve striktním islámském prostředí též příliš nenajdou (O.
Beránek dokonce napsal, že kromě fotbalu jsou jedinou formou veřejného
rozptýlení pravidelné veřejné popravy). Nehrozí tedy, že mladá saúdská
generace bude výrazně radikálnější než ty předcházející?
Ano, v Saúdské Arábii vidíte mnoho mladých lidí, což je pro
Středoevropana nezvyk. Bohužel, SA se potýká se závažným společenským
problémem. Víte, legitimita saúdského režimu je náboženská, nikoliv
kmenová, či třeba výsledkem demokratických voleb, proto vládnoucí režim
musí klást takový důraz na islámskou věc. V praxi je součástí
školních osnov velice přísná a puritánská interpretace islámu, která
například zakazuje zdravit nemuslimy a přátelit se s nimi, zabírá se
různými formami hereze, kacířstvím či čarodějnictvím, přikazuje
přísné koránské tresty. Tímto je žák masírován odmala, navíc spousta
se jich rozhodne pro studium náboženských oborů a pak nemohou najít
uplatnění, ti prorežimní šíří tuto ideologii i za hranice, protože na
to mají štědré prostředky, takže je to začarovaný kruh. Dnes již toto
téma není v Saúdské Arábii tabu a o absurditách tohoto vzdělávání se
veřejně hovoří. Představte si, že sledujete západní satelitní stanice,
jezdíte západními auty, využíváte nejmodernější „vymoženosti“
včetně klimatizace či fastfoodu, na straně druhé je vám do hlavy
vštěpováno, že to je špatné. Najdete proto jak mladé lidi, kteří
poslouchají třeba Eminema a napodobují západní konzumní styl života
včetně toho špatného, na straně druhé někteří mladí lidé se snaží
žít v souladu s ideálem, který jim byl do hlavy vštěpován (hudba je
zakázaná, nápodoba cizích zvyků je špatná, západní svět je zkažený a
nemorální atd.). To je schizofrenní a vede to ke krajnostem. Ale abych
odpověděl na Váš dotaz: z osobní zkušenosti znám jen svou a starší
generaci, ale myslím, že ta nová již díky internetu a větší otevřenosti
země, navzdory všem filtrům a cenzuře, bude umírněnější. Jinak, mnoho
rozptýlení tam není pro cizince, obzvláště pokud nemáte moc peněz. Mezi
místními jsou však oblíbené projížďky na čtyřkolkách, undergroundové
party, výlety do sousedních zemí za odreagováním, nákupy zbytečností, to
bych si dovedl na chvíli představit. Co se týče těch poprav, tak těm se
nám podařilo s kolegou Beránkem úspěšně vyhnout…
Jak nedobytná jsou v současnosti turistická víza do SA? Pokud
nejsem muslim a nemířím na pouť do Mekky. Oficiálně asi
neexistují?
Na to je těžké odpovědět. Obecně je velice obtížné získat turistická
víza do Saúdské Arábie pro nemuslimy. Donedávna to bylo zcela nemožné,
udělovala se pouze obchodní víza, a pokud je mi z několika případů
známo i krátkodobá tranzitní. Nám například vyřízení všech formalit
pro „studijní vízum“ nemuslimů trvalo asi dva roky, což by jistě mnohé
nedočkavce odradilo. Nicméně v poslední době se situace pomalu mění.
Nechci říct k lepšímu, protože turistický ruch má svá negativa na
památky.
Pravda je, že Saúdská Arábie má jistý zájem na zpřístupnění svého
pozoruhodného kulturního a přírodního bohatství (teď nemyslím ropu),
o čemž svědčí i fakt, že na posledním knižním festivalu Svět knihy
v tomto ohledu rozdávala některé publikace. Rozhodně se však nebude jednat
o masovou turistiku jako třeba do sousedního Egypta, ale spíše
o exkluzivnější a tudíž i poměrně drahou záležitost. Věřím, že si
své kulturní bohatství nenechají zničit jako třeba v Egyptě.
Muslimové to mají sice o něco snazší, nicméně udělování víz je
stále regulované a někdy vysloveně sázka do loterie. Nejobtížnější to
je během náboženské pouti do Mekky, to existují určité kvóty pro
každý stát.
Četl jsem na Arab News článek o Madá‘in Salih neboli al-Hijr,
starých nabatejských památkách zapsaných před několika lety na UNESCO
World Heritage List. Autor sám přiznával, že jako většina jeho
spoluobčanů toto místo nezná, až fotografie brazilského fotografa Humberta
da Silveiry mu představily jeho krásu. Zdá se mi, že Saúdové nemají
příliš zájem o předislámskou historii.
Saúdská Arábie je velice konzervativní země, která byla dlouho uzavřena
před okolním světem. Objev ropy odstartoval rychlé změny zejména
v materiálním blahobytu, nicméně duch této společnosti se s těmito
změnami vyrovnává pomaleji. Islám je oficiální ideologií této země a je
pochopitelné, že největšímu zájmu se těší dějiny islámské, v prvé
řadě pak slavné dějiny saúdského státu a založení Království
Saúdské Arábie v roce 1932. Málokdo ví, že hovořit o Saúdské Arábii
před tímto datem je anachronismus a omyl. Navštívíte-li například
historické muzeum v Rijádu, pak prohlídka začíná stvořením světa, pak
následuje vznik islámu, pak je skok a dostanete se do roku 1902, kdy byl dobyt
Saúdy Rijád. Nicméně je to právě toto muzeum, které spolupracuje
s odborníky ze zahraničí a provádí velice zajímavý výzkum
předislámské historie. Dělo se to dlouho tak trochu ve stínu a
z pochopitelných důvodů, protože v Saúdské Arábii se nacházejí
nejsvatější islámská města Mekka a Medína a doba předislámská je
tradičně chápána jako doba temna a barbarství. Nyní je evidentní, že se
Saúdská Arábie nechce prezentovat navenek pouze jako náboženská velmoc,
ale že chce ukázat i jinou, přívětivější tvář: že má svou
literaturu, historii, kvete tam vzdělanost, což se jim, vyjma literatury,
podle mého soudu poslední dobou daří. Jejich univerzity jsou špičkově
vybaveny a mají velký potenciál. Příkladem této nové politiky je
zajímavá výstava o předislámské době, která proběhla v Paříži či
Barceloně a teď zamířila do Berlínského muzea. To je veliká kulturní
událost.
Co se týče Madá'in as-Sálih, tak tam se organizují školní výlety, takže
to je místo dobře známé všem Saúďanům. Některé památky však
zůstávají svým způsobem tabu, například původní Mojžíšova hora,
která neleží na Sinaji, ale právě na území SA, o tom se také moc neví.
Celé to je oplocené a hlídané, jak je vidět i ze satelitních map. Vím to
proto, že se tím zabýval jeden moravský nadšenec a amatérský biblista,
který se před pár lety marně snažil získat povolení ke vstupu
do země.
Na saúdských cestách
Představte si, že jsem na obchodní cestě v SA a chci si týden
udělat volno a projet zajímavá místa v zemi. Do Mekky a Medíny nesmím,
kam byste mi doporučil cestu. Mám si vypůjčit auto
i s řidičem?
Na větší vzdálenosti můžete cestovat i letadlem. Jinak myslím, že jako
turista budete nejspíše potřebovat nějaký doprovod tamní agentury,
případně jiného „garanta“ vaší bezpečnosti. Ohledně toho, co bych
Vám doporučil: Saúdská Arábie je veliká země, takže záleží na tom,
kde se budete nacházet. Pokud budete třeba v Rijádu, tak navštivte staré
město Dar'íja, někdo jiný by si šel zase prohlédnout velbloudí trh. Jinak
mimo okruh Rijádu je pozoruhodná zmíněná lokalita Madá'in Sálih. Já
osobně bych ale volil krásné poloprázdné a starodávné uličky
v městečkách třeba v pobřežní oblasti al-Ahsá' (al-Hasa), kde jsou
i zříceniny hradů a spousta památek, které čekají teprve na objevení a
kam snad nevkročila noha Evropana. Také bych doporučil přírodní krásy,
z nichž jsem viděl sice jen nepatrný zlomek, ale třeba koupání
s delfíny v Perském zálivu je zážitek. V Saúdské Arábii jsou také
přírodní rezervace.
Na co bych si měl nejvíce dávat pozor během pobytu v SA?
Samozřejmostí je asi nedržet na veřejnosti partnerku za ruku (ale např.
v Ománu jsem to viděl), nelíbat se na veřejnosti, žena zahalená a já za
volantem. Ale dále, jsou nějaké záludnosti, které se nemusí neznalému
vyplatit?
Těch záludností je celá řada. Jiné jsou poměry v tolerantnější a
světu více otevřenější Džiddě, jiné v ší'itských oblastech, jiné
třeba v aridním klimatu Rijádu či přímo třeba v takové Burajdě či
Unajze, známých to baštách puritánského islámu. Obecně doporučuju
dodržovat islámské předpisy, za jejichž porušení následují přísné
tresty. To se týká konzumace alkoholu, pašování drog či pornografie, za
kterou mohou být považovány i naše neškodné módní časopisy. Dále pak
je míti na paměti, že v zemi je zakázáno praktikovat jiné náboženství
než islám, týká se to i zákazu Bible a náboženských symbolů,
například kříže. Také bych si nechal pro sebe ateistické a zahraničně
politické názory, nekritizoval bych vládnoucí režim, no prostě je to celá
řada věcí, které je třeba vědět. Tím nejmenším prohřeškem je jíst
levou rukou, to se vztahuje i na vidličku v levé ruce. Z těchto důvodů
je vysloveně vhodné míti doprovod průvodce, znalého tamního prostředí,
zvyků a mravů. Není od věci si před cestou přečíst něco o islámu či
dějinách Saúdské Arábie, člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit.
Pokud mohu něco doporučit, pak to jsou třeba Duchovní cesty islámu
z pera Luboše Kropáčka. Místo Bible bych přibalil Saúdskou Arábii
mezi tradicemi a moderností od Ondřeje Beránka. Pokud se někdo
potřebuje orientovat v kmenové a klanové struktuře tohoto regionu, najde
cenné informace v knize Klany a kmeny v arabské společnosti od
Eduarda Gombára.
Zmínil jste, že legitimita saúdského režimu je náboženská.
Její opozice ale také. Wahhábisté, salafisté, v čem jsou vlastně hlavní
rozdíly, kromě toho, že se různé strany označují navzájem za
pokrytce.
Teď se pouštíme na půdu odborné terminologie. Wahhábismus bylo starší
označení pro islám, který dal vzniknout náboženskému, politickému a
vojenskému hnutí, které se transformovalo v Království Saúdské Arábie.
Ukazuje na propojenost mezi duchovními z rodiny Ál aš-Šajch, kteří jsou
potomky Muhammada ibn Abdalwahhába a rodinou Ál as-Su'úd, neboli Saúdů
(oproti tomu běžným obyvatelům se říká Saúďané). Dnes se toto
označení v odborných kruzích považuje za hanlivé, odmítají je i sami
„wahhábité“. Přesto se stále s oblibou používá v médiích zejména
v nějaké negativní konotaci. Širší, obecně uznávaný termín je
salafitský islám, salafíja nebo též salafismus. Toto učení zahrnuje jak
středověký islám v interpretaci jeho hlavního ideologa Ibn Tajmíji a jeho
následovníků, tak všechny proudy moderního a současného islámu, které
se nějakým způsobem k tomuto učení hlásili. Patří sem hlavně
„saúdská interpretace salafíje“, totiž nesprávně „wahhábismus“.
Vedle toho existuje řada salafitských proudů a směrů, které vděčí za
svůj původ saúdské podpoře salafitskému islámu, ať již vzděláním,
propagandou, financováním či jinému šiřitelskému úsilí. Některé
směry jsou kritické vůči režimu, jiné jsou extremistické, další se
kaceřují navzájem. Všechny tedy pocházejí z jedné prapůvodní líhně,
velmi zjednodušeně řečeno. Snahou saúdského režimu bylo a je získat
kontrolu nad těmito proudy v tom smyslu, aby sice hlásali jednotnou
salafitskou teologii, ale též i prorežimní agendu, v čemž jsou ty
rozdíly. Šířením salafitského islámu za hranice získává Saúdská
Arábie vliv a moc v širší politické a mocenské scéně.
Na saúdských cestách
Vy sám jste zažil atentát v Rijádu kousek od Vaší koleje.
Domníváte se, že by mohl v nejbližších letech nepříliš stabilní
saúdský režim též padnout, jako režimy v mnoha arabských zemích? Dá se
říci, že by bez ochrany Američanů saúdský režim již neexistoval? Např.
ze Saddáma Husajna měli Saúdové docela hrůzu.
Já bych si naopak dovolil tvrdit, že to je jeden z nejstabilnějších
arabských režimů, právě díky svému bohatství. Být Saúďan s sebou
přináší takové sociální východy, které si ani neumíme představit. Co
se týče existence saúdského státu, tak ten poslední (byly celkem tři) byl
spjat s britskými, posléze americkými zájmy.
Říkáte, že být Saúďan sebou přináší pro nás
nepředstavitelné sociální výhody. Jaké? Saúdská Arábie byla v 70. a
snad i 80. letech jedna z nejbohatších zemí světa, ale nekontrolovatelné
plýtvání přece jen výdaje státu trochu zpomalilo. Nejsou na tom dnes
Saúdové hůře než před 30–40 lety?
Těch výhod je celá řada, počínaje skvělou a bezplatnou zdravotní
péčí, systémem příspěvků a dotací pro rodiny s postiženými,
starobní a invalidní důchody, studentskými stipendii, konče péčí
o vdovy a sirotky, na což je kladen důraz již v Koránu. Také pobyty
v českých lázních, které nejsou nikterak levnou záležitostí, jsou
hrazeny ze státního rozpočtu. Mimochodem na rok 2012 byl ohlášen rekordní
státní rozpočet v dějinách země s mírným přebytkem asi 3 miliardy
amerických dolarů, pokud se nemýlím, nejsem ekonom. Vedle toho je v zemi
celá řada náboženských nadací. Takže mluvit o finanční krizi v zemi,
která si může dovolit tolik plýtvat a rozhazovat není namístě. To ovšem
neznamená, že v Saúdské Arábii není „armáda“ chudých. To ale nejsou
Saúďané, nýbrž cizinci z Bangladéše či Filipín, z nichž mnoho
pracuje za dosti špatných podmínek, ale to už se dotýkáme jiného
problému.
Zmínil jste i americké zájmy. Zajímala by mě spekulace, co by
se dělo, kdyby nebylo americké přítomnosti v SA. Lze spekulovat, že by
např. Saddám Husajn mohl zemi napadnout? A že by měl podporu davů
v arabských zemích?
Saddám Husajn je už na smetišti dějin. Spekulovat samozřejmě lze o celé
řadě různých scénářů. Nicméně existence saúdského režimu je natolik
spjata s americkou podporou, že jsou víceméně takovéto spekulace velice
nereálné. Víme přece, jak je pro americkou ekonomiku důležitá ropa ze
Zálivu. Koneckonců i režim Saddáma Husajna byl závislý na americké
podpoře. Víceméně už jen Írán je soběstačný vojensky
i ekonomicky.
Dobročinnost by měla patřit k hlavním islámským hodnotám.
Islámské nevládní organizace jsou ale často obviňovány s šíření
radikálního islámu. Saúdské nevyjímaje. Síť islámských NGO nepůsobí
jen v chudých islámských regionech, ale i v tzv. dár al-harb.
V oblastech, kde je život muslimů narušen střetem s nevěřícími. Lze
říci, že charita má v islámu náboženské zabarvení, že např. posiluje
komunitu muslimů i evropských zemích? A často právě radikálnějším
islámem.
Pokud hovoříme o organizovaných a institucionalizovaných formách
charity, tak vždycky je něco za něco. To platí obecně pro všechny charity,
ať již má přívlastek islámská či maková. Pokud se jedná o pohnutky
individuální dobročinnosti, tak ty mohou být jinačí. Čtenářům mohu
doporučit knihu Dvojí tvář islámské charity, kde se s kolegou
dr. Beránkem zabýváme tím, na co se ptáte. Jinak výraz dár al-harb
(válečné území), který jste použil, je možná dnes poněkud silný,
spíše se užívá dár al-da'wa, což lze volněji přeložit jako
misijní území.
Minulý rok byla Saúdská Arábie čestným hostem knižního
festivalu Svět knihy. Pro mnohé to byla jen propaganda nesvobodného režimu,
na kterou – díky štědrým financím – organizátoři festivalu
přistoupili. Uplynul rok, jaký je vývoj v česko-saúdských vztazích na
literárním poli? Vychází u nás saúdští autoři, a myslím i kritiky
režimu, a vyjadřuje se těmto kritikům v jejich zemi
svobodněji?
Nejen štědré finanční dotace, ale mimo jiné i znamenité sladké datle.
Sám jsem jich několik s chutí snědl. Teď mě napadá, že mi dosud
nepřišla literatura, kterou jsem si v rámci akce spolu s další
tisícovkou lidí objednal. Co se asi s těmi lístečky stalo?
Ale k Vašemu dotazu. Několik věcí vyšlo v rámci té akce, ale jinak
není Saúdská Arábie zemí s rozvinutější knižní kulturou. Mám teď na
mysli hlavně soudobou beletrii, jinak je tomu s náboženskou nebo
středověkou literaturou. Bohužel u nás moderní a současná arabská
literatura téměř nevychází. Přitom je tolik čtenářsky zajímavých
titulů. Nadšení arabisté by překládali, ale je nesmírně těžké najít
sponzora byť jen na vydání publikace. Některé tituly, teď nemyslím
publikace v rámci Světa knihy, byly přeloženy čistě z nadšení a zcela
zadarmo, to je snad evropská rarita. Výjimkou jsou tituly překládané
z francouzštiny, tam je situace jiná.
Pavel Ťupek
vystudoval na FFUK v Praze kombinaci oborů arabistika-dějiny a kultura
islámských zemí. Jeho specializací je arabistika a islamologie. V Saúdské
Arábii byl v druhé polovině roku 2003 na stipendijním studijním pobytu na
Univerzitě krále Saúda v Rijádu. Je spoluautorem knihy „Dvojí tvář
islámské charity“ (společně s O. Beránkem).
Titulní foto poskytl Pavel Ťupek
Fotogalerie ze Saúdské Arábie Martina Svobodová, www.martinasvobodova.cz
Další rozhovory na téma islámský svět:
Arabista
Zdeněk Müller o humoru, zahalování i erotice v islámu
Íránistka
Zuzana Kříhová o íránských ženách i mužích
Arabista
Miloš Mendel o víně v islámském světě
Dia
Eddin Felfel: S povídačkami o kmenech, které se pobijí mezi sebou, začal
Kaddáfí
Rachid
Khalil: Budoucnost Sýrie je světlá
Petr
Kučera vypráví o Turecku minulém i současném
Nakladatel
Charif Bahbouh o arabské kultuře
rss kanál