Sokolica (747 m. n. m.) je snadno dostupná, pouze… je to krpál. Krátký a strmý výstup bez odpočinku. Nahoru jen kilometr, ale jako kdybyste ho šli v mrakodrapu do schodů. Však je stezka nahoru leckde usnadněna dřevěnými schůdky, navíc většinou zabezpečená zábradlím. Přibližně 300 vertikálních metrů na skalnatou vyhlídku, za výhledem, jaký mívají ptáci. Tento nejkratší kilometrový výstup začíná u přívozu asi 800 metrů od místa, kde se na okraji Szczawnice vlévá potok Grajcarek do Dunajce. V sezoně se na přívoz nečeká dlouho, v říjnu budou přestávky delší, záleží na tom, kolik se na březích objeví lidí. Poté je to pouze nahoru a nahoru. Platí se 4 zł na odbočce ze značené stezky směrem k vrcholu, od dřevěné budky/pokladny je to asi 40 posledních metrů převýšení.

Mnohem delší a náročnější je výstup z Krościenka nad Dunajcem. Doporučil bych ovšem přechod Pienin z průsmyku Przełęcz Osice nad Čorštýnským jezerem (Czorsztyńskie), což je spíše celodenní výlet, na Sokolicu více než 10 kilometrů s převýšením přes 500 metrů, zvláště pokud se jde přes Trzy Korony (982 m. n. m.).


Ikonickým (bývalým) obrazem Sokolice je jedna z borovic, která se naklání nad téměř bezednou propastí


Poslední kroky na skalnatou vyhlídku Sokolice


Za výhledem, jaký mívají ptáci


Meandry Dunajce hluboko dole

Ikonickým obrazem Sokolice je jedna z borovic, která se naklání nad téměř bezednou propastí. Oblíbený a atraktivní motiv všech fotografií. Jeden z nejznámějších stromů Polska. Roste kousek pod vrcholem a není to nějaká vztyčená mohutná borovice, dosahuje výšky kolem tří metrů. Připomíná zakrslé japonské borovice. Jenže v roce 2018 byla poškozena rotorem vrtulníku při záchranné akci, kmen se rozštípl a bylo rozhodnuto visící kus odříznout. Záchranáři byli přivoláni na pomoc ženě, která omdlela a při pádu utrpěla vážné zranění hlavy. Poté se v polském tisku psalo, že strom může uhynout, protože odlomený kus byl hlavním kmenem, zatím ale borovice – ač zdaleka nikoli tak atraktivní – na skále nad Dunajcem dále žije. Její přesné stáří není určeno, odhaduje se až na 500 let, na odříznutém kmeni byly nalezeny dvě desítky lišejníků, různé houby, mech i bolehlav.


Dunajec


Plavba na pltích po Dunajci


Platí se 4 zł na odbočce ze značené stezky u dřevěné pokladny


Litografie zobrazující splavování Dunajce (Průvodce po Szczawnici, 1869)

Pieniny jsou malé skalnaté pohoří táhnoucí se od Czorsztynu po Szczawnici. Skalnaté bloky protíná řeka Dunajec a vytváří spoustu úchvatných meandrů, doslova se klikatí až ke Szczawnici. Bílé vápencové skály jsou porostlé bujnou vegetací, z výšky se svažují do řeky a seshora otevírají nádhernou podívanou. Horniny, z nichž se Pieniny skládají, vznikaly od svrchní křídy na dně moří v několika geologických epochách. Tam nahoře rostou reliktní borovice, údajně jsou staré až půl tisíciletí. Název Sokolica je odvozen od toho, že zde hnízdili sokoli. Na ty je zde pravděpodobně v současnosti příliš rušno. Skály jsou domovem poštolek a zedníčka skalního, kriticky ohroženého ptáka, kterého u nás uvidíte na Pálavě a v Moravském krasu. Tito vzácní obyvatelé vápencových útesů mají krásně zbarvená karmínová křídla a dlouhý štíhlý zobák. Spíše ale zahlédnete racky, kteří létají nad vodami Dunajce.

Pieniny, zejména jejich centrální část, jsou jedním z turisticky nejatraktivnějších regionů v Polsku. Podle počtu turistů se v Polsku řadí na druhé místo hned po Tatrách. Básník a dramatik Władysław Anczyc už v roce 1864 uvedl: „Kdo nebyl v Tatrách a Pieninách, ten nikde nebyl a nic neviděl.“ Zároveň si již tehdy stěžoval na přemíru turistů přijíždějících do Zakopaného (zejména z Varšavy), na vysoké ceny a potíže s ubytováním. Krás Pienin si všimli i polští umělci, maloval je např. krajinář Józef Szermentowski, který měl ateliér v Tatrách, než se přestěhoval do Paříže.

V oblasti byl již v roce 1932 zřízen Pieniński Park Narodowy, je nejstarším národním parkem v Polsku. Snahy o jeho vytvoření sahají až do roku 1921, kdy byla z iniciativy profesora Władysława Szafera zřízena rezervace na ochranu luk v okolí zříceniny hradu Czorsztyn. Na konci 20. let 20. století se začalo s výkupem soukromých pozemků již přímo s cílem vytvořit první polský národní park.