Karlštejn je v lednu otevřený poslední víkend (do 8. ledna), poté se jeho brány do února uzavřou. Jak na Karlštejn? Nejlépe vlakem. Odpadnou problémy s parkováním, můžete si udělat výlet do okolí a nevracet se stejnou cestou, dát si večeři a plzeňské v podhradí. A především, když přijíždíte z Prahy na karlštejnské nádražíčko, na okamžik se mezi zalesněnými svahy objeví věže hradu. Hele… ozve se z celého vlaku, a vzápětí se vyhrnou davy – a jely s námi poslední den roku opravdu davy – a pomalu stoupají nahoru k hradu. Ze zastávky je to necelé dva kilometry nejprve přes řeku Berounku a poté obcí plnou restaurací a prodejen turistických suvenýrů.

Krásně popisuje Karlštejn Ottův slovník naučný: Pro své stavitelské a umělecké památky náleží Karlštejn k nejznamenitějším starým hradům nejen země české, nýbrž i mocnářství Rakouského, ano, i střední Evropy vůbec, osudy jeho pak spojeny jsou nerozlučně s blahými i strastnými osudy vlasti naší, jejíž to býval svatyní po několik staletí. Jméno obdržel po slavném zakladateli svém Karlu IV. Pohnutky, jež tohoto ku stavbě hradu vedly, byly důležité, a jako vše, co konal, dalekosáhlé. František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě: K vystavění hradu Karlštejna dala příčinu myšlenka zvláštní a původní. Karel chtěl na bezpečném, za umění válečného té doby naprosto nedobytném, a přece naprosto přístupném místě uchráněno míti vše, co Čechy chovaly v lůně svém nejdůležitějšího, drahocenného a svatého, zejména koruna a jiné klenoty říšské, celý korunní archiv a všecky relikvie svaté…


Karlštejn

V zimních měsících je otevřen pouze první návštěvnický okruh a výstava tzv. Karlštejnského pokladu. Začněme právě výstavou. K nálezu došlo na konci 19. století, kdy hrad procházel rekonstrukcí pod vedením architekta Josefa Mockera. Není známo přesné místo nálezu, ale udává se, že poklad objevili dva stavební dělníci, kteří ovšem cennosti zatajili a prodali. Drahocenné předměty se postupně dostaly do rukou směnárníka Kische, na berlínskou aukci, jako soukromá osoba je zakoupil i ředitel Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze, který je prodal továrníkovi Jindřichovi Waldesovi, velkému mecenáši umění a sběrateli, do jehož rukou se tak velká část karlštejnského pokladu dostala. Poklad tvoří módní doplňky, především šatní ozdoby, spínadla, knoflíky, přezky, spony, monogramy, plíšky na způsob brakteátů (mincí). A také stolní nádoby – pohárky, konvice, misky atd. Kastelán Karlštejna Jaromír Kubů mne upozornil především na dva vzácné předměty. Nejprve stříbrnou misku s ženskou podobiznou (možná dokonce jedné z manželek Karla IV.) na dně, jejíž držák s panovnickou korunkou dokazuje, že s velkou pravděpodobností patřila do reprezentativní královské výbavy, zřejmě pochází z dílny Petra Parléře. Druhým předmětem je spona s perlami, která prožila od svého nálezu dramatickou historii a vrátila se do ČR až v roce 2000, kdy ji přivezl z USA tehdejší majitel Jiří Waldes a daroval Uměleckoprůmys­lovému muzeu. Ve filmu, který je promítán na výstavě, vypráví její kurátorka Naďa Kubů, jak vzácná brož v kapse Jiřího Waldese spustila alarm při průchodu bezpečnostním rámem na letišti. Karlštejnský poklad byl na hradě ukryt pravděpodobně za husitských válek, od té doby zůstal 600 let ztracen. Poklad je dokladem především oděvní kultury za lucemburského panování a svým rozsahem jde o nejrozsáhlejší světský soubor zlatnického řemesla, jaký byl v ČR objeven.

Součástí výstavy je rekonstrukce slavnostního stolu z hostiny, kterou na počest Karla IV. nechal v Paříži připravit francouzský král. Dozvíte se, jaké slavnostní menu se podávalo na poslední zahraniční cestě Karla IV. začátkem roku 1378 (v listopadu téhož roku zemřel). Rekonstrukci prostřeného královského stolu se zlacenými nádobami v podobě lodí, konvicemi, poháry atd., umožnily dochované dobové iluminace. Na výstavě jsou i kopie ceremoniálních oděvů Karla IV., Elišky Pomořanské, Václava IV. a arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Byly zhotoveny podle historických předloh – nástěnných maleb na Karlštejně a votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi. Výstava je otevřena již od května 2016 a minimálně do konce října letošního roku.


Vzácná brož z tzv. Karlštejnského pokladu

Prohlídka prvního okruhu – jediného, který je během zimních měsíců otevřen – začíná v místnosti s velkým modelem hradu. Poté pokračuje v Rytířském sálu, v němž jsou kopie skříní, do nichž si rytíři, kteří nocovali na hradě, ukládali věci. Pozůstatky starých originálních skříní jsou zavěšeny na stěnách. Prohlídka vede i do ložnice Karla IV., jeho postel v ní ale budete marně hledat. Panovníkova postel však „žije“, přežila na Karlštejně dlouhý čas včetně třicetileté války, až někdy po roce 1812 ji dal odvést císař František II., takže chcete-li vidět pravou postel Otce vlasti, musíte do Vídně. V ložnici panovníka nesměla chybět ani soukromá kaplička. Její součástí je původní cestovní oltář z lehkého smrkového dřeva, lze jej zavřít jako knihu a oltář brával Karel IV. na své cesty. Prohlédli jsme si i skromný trůn Karla IV., do oken za ním svítilo slunce, je zřejmé, že šlo o záměr, že panovník měl lépe vidět na ty, kterým bylo dovoleno před něj předstoupit, než aby naopak bylo vidět do obličeje jemu. Součástí prvního okruhu není nejposvátnější místnost hradu kaple svatého Kříže, v níž byly uchovávány korunovační klenoty a pašijové relikvie, např. úlomky trnové koruny Ježíše Krista či kousek provazu, kterým byl spoután (pro středověkého člověka byly tyto ostatky doslova posvátné). Ve Velké věži Karlštejna, v níž se kaple nachází, nesměl nikdo „spáti nebo ležeti“ s žádnou ženou, byť to byla i jeho zákonitá manželka.

„Kvůli korunovačním klenotům vystaví se dobře opevněná věž, ale nikoli zámek, v němž přepych severu si podává ruku s obrazností východní! Pro ostatky svatých zbudují se ovšem nádherné kaple, nikoli však v sousedství jich útulné komnaty.“ Tak Jaroslav Vrchlický nechal svým perem hovořit krále cyperského a jerusalemského během jeho návštěvy Karlštejna. Právě v díle Jaroslava Vrchlického je už zákaz spáti se ženou rozšířen na zákaz pobývání žen na celém hradu a o něm logicky polemizuje král Petr.


Z fotografie trůnu Karla IV. je zřejmé, kdo byl oslněn v přijímacím sále

Současná podoba hradu je výsledkem přestavby v duchu purismu v letech 1887 – 1905 pod vedením Josefa Mockera. Už ve své době byla kritizována, neboť se spíše než o návrat k původní podobě hradu, jednalo o realizaci v duchu romantických představ. Kritika sem, kritika tam… jak nám říkala průvodkyně hradem: „Nebýt tehdejšího zásahu a oprav, pravděpodobně bychom v současnosti neobdivovali hrad, ale zříceninu“. Josef Mocker se podílel i na obnovení např. Prašné brány a Staronové synagogy v Praze.

Nebyl by to pořádný hrad, aby o něm nekolovalo množství pověstí. Ty karlštejnské jako první sepsal Václav Vladivoj Tomek (1818 – 1905), který dokázal čtivě zpracovat pověsti a legendy z mnoha míst naší země. Není problém se k těm o Karlštejnu dostat, naposledy vyšly v nakladatelství Omega v roce 2013. A jsou mezi nimi i hodně krvavé historky, např. ta o čtyřnásobné vraždě z roku 1397, kdy tehdejší purkrabí Hanuš „ještě nedořekl tato slova, když již pán Vorutický a jeho přátelé Martinic, Strnad a Štěpán z Opočna leželi ve své krvi.“ Hanuš se po své smrti na hradě prý zjevoval jako duch.


Karlštejn v zapadajícím slunci, na cestě zpět od Dubu sedmi bratří

Ještě krvavější je pověst o karlštejnských bílých paních. Ne jedné paní, Karlštejn jich má hned dvanáct. Jsou to zakleté panny, které v době válek odmítly vojáky z družiny Václava IV. a byly znásilněny, dodnes čekají na vysvobození. Nějaké pokusy již byly… Historická skutečnost je patrně odlišná, kolem roku 1535 manželka purkrabího, paní Lažánská, zavraždila 12 služebných. Byla to méně známá předchůdkyně Čachtické paní. Zavražděné služebné se možná na hradě dodnes objevují… Jejich existenci nezpochybňuje ani pan kastelán. O jejich hrůzném příběhu napsal František Lev knihu Krvavý Karlštejn (vyšla 2005).

Další pověst vypráví o havranech, kteří na Karlštejn přiletí vždy, když zemi hrozí velké nebezpečí. Nejdříve prý usednou na věž, poté ji nejstarší havran třikrát obletí. Každopádně jsem je na věži neviděl, zdá se tedy, že v letošním roce půjdou osudy národa českého správným směrem.

O Karlštejnu se samozřejmě zmiňují i staré kroniky včetně Hájkovy. Není divu, Václav Hájek z Libočan na Karlštejně působil jako děkan. Po stránce faktografické je jeho kronika již dávno brána s rezervou, každopádně i on píše o tom, jak Hanuš „v zbroj připraviti a kázal jim ty pány zbiti a hanebně zmordovati…“


Karlštejn

Hrad Karlštejn bude uzavřen až do února, kdy se jeho brány otevřou vždy o víkendu, od 1. března denně kromě pondělí.

Jednotlivé okruhy:

  1. okruh Soukromé a reprezentační prostory císaře Karla IV., od 1. března denně kromě pondělí, cena 190 Kč, fotografování povoleno bez blesku
  2. okruh Kaple svatého Kříže, od 1. června, cena 330 Kč (doporučuje se rezervace, max. počet osob do prohlídky je 16), fotografování zakázáno
  3. okruh Vyhlídka z Velké věže (bez kaple sv. Kříže), 3., 4. a 5. patro, cena 150 Kč, fotografování povoleno bez blesku

A kam v okolí Karlštejna? Již kilometr po opuštění hradu po červené značce narazíte na památný strom – Dub sedmi bratří. Vypráví se, že si pod tímto dubem, starým asi 350 let, dělilo kořist sedm bratrů loupežníků. Informací o dubu je více, dokonce jsem se na internetu dočetl, že císař Karel IV. pod tímto statným dubem odpočíval při lovu – tady autor své „lidové“ vyprávění poněkud přehnal. Obvod kmene se udává 460 cm (četl jsem i 490 a 500, sám jsem neměřil), výška je asi 16 metrů. Dub se tyčí na rozcestí, z něhož vás žlutá značka dovede na Malou a Velkou Ameriku. Po dalších 2,5 kilometrech po červené budete u Bubovických vodopádů. Na jaře v nich bývá více vody, v sušších obdobích teče vskutku lenivě, většinu roku to rozhodně není dravá bystřina. Proto nečekejte pravé vodopády, spíše se jedná o několik kaskád, z nichž nejvyšší má necelé dva metry. Nedaleko odtud se potok vlévá v Srbsku do Berounky. A pozor, klouže to, vody nemusí být dostatek na vodopády, ale vlhkost se ve stínu drží. Trasa z Karlštejna ke Svatému Janu pod Skalou též patří k „povinným“, především pro každého Pražáka či Středočecha.


Dub sedmi bratří

A na závěr přidávám recept na dobrou večeři z doby Karla IV, právě tak náš Otec vlasti hodoval: Oškubejte, vykuchejte a svažte vlaštovky, křepelky, drozdy nebo jiné ptáky. Potom je pečte do zlatova v hliněné pánvi na slaném sádle. Dále je ochlaďte vínem a vodou, přidejte pepř a zázvor, pánev uzavřete a udržujte asi dvacet pět až třicet minut na malém ohni. Je třeba dosáhnout trochu šťávy, aby bylo možné ptáčky potřít.

Více o hradu Karlštejn na www.hradkarlstejn.cz.