Padrťské rybníky leží v nadmořské výšce 630 metrů nad mořem a jsou nejvýše položenými hospodářskými rybníky ve středních Čechách, z Trokavce je to pouze několik kilometrů. Cyklistická stezka (2273) – po níž tentokráte kráčíme pěšky – vede z Trokavce ke hrázi rybníka a odtud se dá dojet do Nepomuku a dále až do Rožmitálu pod Třemšínem. Dlouhá desetiletí byly rybníky nepřístupné, v jejich okolí bývala vojenská střelnice.

Projekt brdské vojenské střelnice nebyl novinkou z komunistických časů, zrodil se již ve dvacátých letech minulého století, dělostřelecká střelnice fungovala již od roku 1927. Neobešlo se to bez protestů, hlas zdvihly Klubu českých turistů, Česká botanická společnost a řada osobností veřejného života, např. spisovatelé a vědci. Vzhledem k faktu, že se v dobách politicky nepříliš stabilních ukázaly brdské kopce vhodné (či nejvhodnější) pro řešení různorodých střeleckých technických a taktických úloh, armáda svou válku o Brdy vyhrála. Byli povolání lesní dělníci ze všech koutů republiky, dokonce až z Podkarpatské Rusi a z východního Slovenska, tedy nejchudších regionů tehdejšího Československa. S plochou pro střelnici nebyl větší problém, mnohá území byla totiž zabrána při pozemkové reformě, brdská panství ztratili například Colloredo-Mansfeldové a Oettingen-Wallersteinové. Vojenský prostor v Brdech byl dále rozšiřován, nejprve za nacistického protektorátu, kdy do něj napochodovaly jednotky wehrmachtu, poté po válce na základě dekretu prezidenta Beneše. V roce 1950 byl komunistickou vládou zřízen Vojenský újezd Brdy. Až od roku 2007 přicházejí civilnější časy, postupně byly zpřístupňovány okrajové části vojenského újezdu a k 1. lednu 2016 byla na území postupně rušeného VÚB zřízena Chráněná krajinná oblast Brdy.


.
.

Padrťské rybníky zdobí krajinu Brd již čtyři a půl století. Přímý doklad o jejich založení a budování neexistuje, běžně se ovšem udává, že je založil přibližně v polovině 16. století Florián Gryspek z Gryspachu (1504 v Innsbrucku – 1588 v Nelaho­zevsi), zakladatel české větve rodu Gryspeků a vysoký úředník na dvoře císaře Ferdinanda I. Byl to šlechtic vzdělaný, studoval římské právo na univerzitě v Bologni a filozofii a teologii na Sorbonně v Paříži. Ferdinand I. si ho údajně oblíbil, není divu, byl to po všech stránkách aktivní a podnikavý mladík, svou kariéru na Pražském hradě začal v roce 1530 jako královský sekretář už v 21 letech. Florián Gryspek byl humanisticky vzdělaný schopný diplomat a spolehlivý úředník, který sloužil českým panovníkům 58 let. Dům měl přímo na Hradčanech a postupně nabýval rozsáhlých pozemků, vlastnil mj. rožmitálské a mirošovské panství i Nelahozeves, kde zemřel. Žil sice v Praze, ale jeho žena pocházela z Innsbrucku, oženil se s třináctiletou Rosinou Hölzlin ze Silianu a měli spolu nejméně čtrnáct dětí (četl jsem rozdílná a vyšší čísla, takže kdo ví…). Florián Gryspek byl pohřben v rodinné hrobce ve farním kostele v Kralovicích. Více o zakladateli Padrťských rybníků na www.gryspek.cz, kde se dočtete i o mumiích Floriana Gryspeka a dalších členů jeho rodu.

Hořejší Padrťský rybník má rozlohu 115 ha a Dolejší Padrťský rybník 65 ha. Tato čísla jsou zavádějící, jsou v nich započítány již nenapouštěné zarostlé části. Přesto jsou to zdaleka nejrozsáhlejší rybníky v Brdech. K rozsáhlému zarůstání dochází především v případě Dolejšího rybníka, prý již došlo i ke spojení původního ostrova s břehem. Kolem rybníka jsou mokřiny, žádné velké množství vodních ptáků jsem neviděl, sem tam se v rákosinách mihly divoké kachny a na jednom kůlu uprostřed Hořejšího rybníka postávala šedá volavka (a postávala tam celou dobu, co jsem já u rybníka posedával). Prý se nad rybníky objevují čápi a orli, ale nebe jich zůstalo prosté. Kromě cest je oblast stále oficiálně nepřístupná, škoda, někde v prostoru bývalé střelnice rostou na jaře tisíce modrých kosatců sibiřských, ale jaro teprve pomalu vystrkuje růžky. Severně od Dolejšího Padrťského rybníka se – alespoň dle mapy – nacházejí další malé rybníky, bývalo jich prý více než tucet, nikam dále jsem se ale nevydával.


.
.

Padrťské rybníky byly určeny k chovu ryb a jako zásobárna vody pro plavení dřeva. V následujících staletích se v jejich blízkosti budovaly železné hutě a hamry, jedna hned pod hrází Dolejšího Padrťského rybníka. Podbrdsko představovalo jednu z hlavních železářských oblastí Čech. Rozvoj železných hutí nastal především od roku 1670, kdy panství spravoval František Diviš Vratislav z Mitrovic, tehdejší majitel mirošovského panství, zběhlý v báňském řemesle a hutnictví. Kolem hutí postupně rostla malá osada Padrť (nejsou žádné doklady o tom, že by zde domy stály již v době založení rybníků). Výroba železa začala klesat v první polovině 19. století, vysoká pec skončila v roce 1817, do roku 1867 byly uzavřeny všechny hamry. Padrť měla na přelomu 19. a 20. století asi pět stovek obyvatel a… krásy zdejšího kraje objevili turisté. Po roce 1948 zůstala oblast součástí vojenského pásma a obyvatelé Padrtě, ale i dalších vesnic Záběhlá a Kolvín, byli vystěhováni. Všechny tři obce doslova zmizely z povrchu zemského.

Hráz Hořejšího Padrťského rybníka je 700 metrů dlouhá a 7 metrů vysoká, Na jedné z informačních cedulí čteme úryvek z kroniky Padrtě z roku 1938: „…Občané měli k výlovu přístup a mohli sledovat zajímavou a obtížnou práci rybářů. Výlovu předcházelo třítýdenní vypouštění vody, až se hladina zmenšila v nejhlubším místě u hráze na plochu asi 40×30 m. Rybáři majitele rybníků Colloreda Mannsfelda ze Zbiroha přivezli na hráz desítky dřevěných kádí a ryby nákladním autem převáželi do sádek ve Zbiroze. Asi dvacet rybářů provádělo výlov. Někteří na pramicích nastavovali sítě od obvodu hladiny a ryby stahovali k výlovišti. Další skupina je lovila, další je nosila na hráz rybníka, kde je třídila do kádí. Chovali se kapři pro konzum, ale vylovilo se i hodně štik, línů, okounů, úhořů a pstruhů. Lidé čekali na závěr výlovu, kdy směli dobrat drobné a plevelné ryby v tůních vzniklých v bahně, kde uvízlo více ryb při vypouštění rybníka. Výlov rybníka, hlavně Dolejšího, byl očekávanou událostí a svátkem. Smažené ryby voněly v Padrti ještě několik dní po výlovu.“

Patronem rybářů je Petr, který byl původní profesí právě rybář. A tak jeho obrázek nemůže chybět na jednom stromě hned u vstupu na hráz rybníka. Ryba – řecky ΙΧΘΥΣ – je významným křesťanským symbolem, slovo je v řeckém originále složeno z prvních písmen slovního spojení: Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel.

Vracíme se zpět do Trokavce, nejvýše položené obce okresu Rokycany (615 m. n. m.). Základem jejího jména jsou troky či trůky, tj. necky. První zmínka o obci pochází z roku 1545, kdy je uváděna jako součást rožmitálského panství, které koupil Florián Gryspek z Gryspachu. Za 2. světové války byli obyvatelé Trokavce v rámci rozšiřování vojenského prostoru v Brdech vystěhováni, po osvobození jim bylo umožněno se vrátit, Trokavec nepotkal osud Padrtě a dalších zbořených obcí.