A měšťanský pivovar drží vlajku havlíčkobrodského piva Rebel hodně vysoko, což dokumentuje i ocenění z letošního 57. ročníku tradiční žatecké Dočesné. Pivo Rebel Originál Premium – vlajková loď havlíčkobrodského pivovaru – obsadilo první místo v nejprestižnější kategorii „Světlý ležák“ pro rok 2014. Už před dvěma lety obdržel Rebel Originál Premium zlatou medaili i na nejprestižnější evropské pivní soutěži European Beer Star v Norimberku v kategorii světlých piv plzeňského typu. Ovšem Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod nevyrábí jen jediné oceňované pivo, na letošním European Beer Star 2014 získal Rebel Černý bronzovou medaili v široké světové konkurenci v kategorii černých ležáků. Nuže, vydejme se na prohlídku oceňovaného pivovaru, průvodcem nám je sládek Pavel Pilař.

A jak šla historie havlíčkobrodského piva? Ve středověkých dobách měšťané v Německém Brodě vařili pivo v mnoha domácích pivovarech, což bylo tehdy běžné. Původně si v domech připravovali slad i pivo sami a buď ho rovnou čepovali nebo prodávali šenkýřům, později se právovárečníci sdružovali a pivovarů ubývalo. Na webových stránkách havlíčkobrodského pivovaru se dočteme: „Koncem 18. století byly ve městě již dva pivovary. V roce 1834 byl však jeden z nich zrušen pro neprosperitu a druhý vyhořel. Právovárečníci proto zakoupili 18. října 1834 rytířský dům Bukovských (dnešní budova pivovarského hostince Rebel), kde byl malý ruční pivovar. Tento den se stal dnem založení našeho pivovaru. S rostoucím výstavem přestala kapacita pivovaru stačit poptávce. Proto bylo rozhodnuto o první velké rekonstrukci pivovaru, která byla ukončena 12. října 1880, kdy byl pivovar vysvěcen. Výstav piva činil v té době 15 tisíc hl ročně.“ Od té doby byl pivovar nejednou modernizován a nejednou změnil majitele, především s nástupem komunistické moci v roce 1948, kdy byl pivovar znárodněn. Výstav havlíčkobrodského piva se postupně zvyšoval, v roce 1989 dosáhl 116 426 hl. V roce 1995 byl dořešen spor sedmnácti fyzických osob o vlastnická práva a pivovar se vrátil do rukou potomků původních majitelů, kteří založili akciovou společnost Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod, a. s. Pokračující rekonstrukce výrobního zařízení umožnila opětné zvýšení výstavu až na 150 tisíc hl v roce 1999. Letošní výstav se odhaduje na 89 tisíc hl, politika pivovaru je ovšem odlišná od 90. let, což se projevuje na excelentní kvalitě havlíčkobrodského piva. Pivovar navíc zůstal v českých rukách a není součástí žádné pivovarnické skupiny.


Vstup do havlíčkobrodského pivovaru


Práce ve sladovně, zrna je nutné obracet kvůli teplotě


Varna


Památka na minulost pivovaru

Vraťme se z historie do současnosti. Havlíčkobrodský pivovar pravidelně otevírá své brány a nabízí zájemcům o bližší seznámení s výrobou piva exkurze. Cena je 100 Kč na osobu, minimální částka za exkurzi je 500 Kč. A exkurze rozhodně nebývá zklamáním, vždyť kde jinde návštěvníka šoupnou do pivního sudu, o zábavu je tedy postaráno. Značka Rebel se používá od roku 1975, dříve byl Rebel „jen“ Havlíčkobrodským pivem. Sládkovi Pavlovi Pilařovi se jméno piva líbí: „Jméno Rebel je celosvětově uchopitelné, je to krásné slovo, přijedou importéři a objednají pivo už kvůli tomu názvu, i takové věci se stávají“. Jméno navíc odkazuje na Karla Havlíčka Borovského, který bydlel nedaleko pivovaru na havlíčkobrodském náměstí a místní pivo nepochybně popíjel. Český buditel a jeden z „tvůrců“ české satiry byl rebelem, kterého rakousko-uherská moc pečlivě střežila.

Prohlídka pivovaru začíná ve sladovně. „Koupíme ječmen a trvá zhruba čtyři měsíce, než se udělá slad a další skoro dva měsíce než se vyrobí a odleží pivo. Celý proces od začátku do konce tak trvá přibližně půl roku a když si dáte pivo v hospodě, stojí kolem 25 korun, dražší jsou i obyčejné limonády, jejichž výroba je nesrovnatelně kratší, jednodušší a levnější. Pivo se vyrábí ze tří základních surovin – vody, sladu a chmele. Vodu využíváme z Chotěbořska, ječmen vykupujeme od místních zemědělců. A chmel? Používáme především české odrůdy Žatecký poloraný červeňák a Sládek, další druhy chmele na pivní speciály.“

Ve sladovně vysvětluje Pavel Pilař proces sladování, dále pokračujeme do varny. Sobotní exkurze má jednu nevýhodu – neuvidíme pivovar skutečně „živě“, tedy v chodu jako ve všední den, v sobotu je všude prázdno, nejedou varny, vše stojí. Ochutnáváme slad český, bavorský i barevný. Ovšem nedoporučuji ochutnávat granule Žateckého poloraného červeňáku, jsou tak hořké, že jsem tu hořkost cítil v ústech až do konce exkurze (a to jsem ji ve spilce a ve sklepě zapíjel pivem). Jednou z nejzajímavějších částí exkurze byla spilka, kde se do piva přidávají kvasnice a probíhá hlavní kvašení, které trvá v závislosti na stupni piva a teplotě 10 až 14 dní. Pivo ve spilce ochutnáváme, je hodně kalné kvůli kvasnicím. A ta pěna… „Je to jako když nachumelí, nádherné prolákliny, ve spilce se dělají nejkrásnější fotky“ popisuje pěnu téměř s láskou Pavel Pilař.


Se sládkem Pavlem Pilařem ochutnáváme pivo z tanku


Ve sklepě

Nebudu podrobně popisovat všechny procesy výroby piva, vystírání, rmutování, scezování atd. Konečně scházíme dolů do sklepa. 12 500 hl ležáku v 91 tancích. Ležák leží v tancích 45 až 55 dnů, speciál osmnáctka až čtyři měsíce. A Pavel Pilař má připravenou perličku: „Nejstarší tanky jsou z roku 1942 a mají obsah 100 hl, nyní stojíme před tanky z 80. let, které mají 230 hl. Když je tank prázdný, musí se vystříkat, protože na dně zůstávají kvasnice, a poté dovnitř vleze kolega a celý tank vydrbe rejžákem. Během prohlídek se lidé ptají, kudy tam leze, ukazuji, že přece tudy zepředu tím malým otvorem. Vzpomínám na krásnou exkurzi z Moravy, dvanáct jich vlezlo dovnitř, vystřídali se, zpívali moravské lidovky. A jednou jsme měli ve skupině takovou distingovanou paní, měla pochybnosti, že by tam někdo vlezl tak malým otvorem, a jak tam nakukovala, chytili ji za nohy a už tam byla. Takže je to pro návštěvníky oblíbená zábavná atrakce. Není to jako ve velkých pivovarech, tam posadí návštěvníky do showroomu, promítnou film, tady si všechno ošaháte“. Pivo, které ve sklepě ochutnáváme přímo z tanku je nefiltrované. Je mírně zakalené, ale má bohatší chuť, což mnozí milovníci piva upřednostňují. Vlastně, pivo už se v dalších fázích výroby jen kazí, přichází totiž o výrazné chuťové složky. Filtrováním, pasterizováním atd. Končím, více již nebudu prozrazovat, mnohem více zažijete a mnohem více se dozvíte během prohlídky pivovaru.

Kromě oceněných piv Rebel Originál Premium a tmavého ležáku Rebel Černý vaří v Měšťanském pivovaru široký sortiment dalších piv. Například Tudor, podle dřívějšího značení jedenáctku. „Tudor, to je zvláštní pivo, vaříme ho zhruba tři čtvrtě roku, je hořčejší, protože je chmelené za studena, z Tudora chmel úplně cítíte. Vaříme i speciály, letos ke 180. výročí založení pivovaru jsme připravili osmnáctku, která má osm procent alkoholu“, říká Pavel Pilař. Příležitostně vaří v Havlíčkově Brodě svrchně kvašené pivo IPA (Indian Pale Ale). Přestože u nás nemá toto pivo tradici, své konzumenty nachází. Zajímavým pivem je i Rebel Višeň, plnohodnotné černé pivo, do kterého přidávají během filtrace višňové aroma, cukr a citronovou šťávu, ovšem vše jsou to přírodní produkty, žádná umělá sladidla, pivovar obdržel i certifikát od ministerstva. Více o pivech Měšťanského pivovaru se dočtete na jeho webových stránkách (www.hbrebel.cz/nase-piva). Mimochodem, v pivovaru vyrábějí i pivo značky Karlovec, které se vyváží do Ruska. Přes 50 procent výstavu ale tvoří Rebel Originál Premium (70 procent v sudech, 30 procent v lahvích).


Domy na náměstí v Havlíčkově Brodě


Muzeum v domě Karla Havlíčka Borovského


Místnost, ze které byl KHB odvezen do vyhnanství, zůstává v původní podobě

Nejen pivo, ale také guláš ochutnáváme hned vedle v příjemném prostředí Pivovarského hostince Rebel. A poté několik minut pěšky a jsme před domem na náměstí, kde kdysi bydlel Karel Havlíček Borovský a kde v současnosti sídlí Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, jehož součástí je stálá výstava s názvem „Karel Havlíček Borovský – život a odkaz“. (www.muzeumhb.cz)

Byt v Havlíčkově domě zakoupili rodiče Karla Havlíčka Borovského koncem roku 1832 a český literát v něm žil s manželkou Julií a dcerou Zdenkou. Místnost, z níž byl odvezen 16. prosince 1851 do vyhnanství v Brixenu, má původní nábytek a jeho rozmístění je údajně přesně takové, jaké bylo právě oné osudné noci. V muzeu je množství osobních věcí Karla Havlíčka Borovského i jeho manželky. Nejen osobních věcí… Uchovávat v muzeu kadeř vlasů literáta a národního buditele připadá mi poněkud úchylné, no, již jsem kdysi kdesi viděl zaručeně pravé prorokovy vousy, zuby svatých apod… Každopádně měl český velikán báječný výhled z oken na krásné domy na náměstí. V květnu 1945, kdy německá jména z Československa mizela, byl na jeho počest Německý Brod přejmenován na Havlíčkův Brod (mimochodem, KHB navrhl přejmenovat pražský Koňský trh na Václavské náměstí).

Komunistická moc s úspěchem šířila legendu o brixenském mučedníkovi, ideologové bývalého režimu využívali Karla Havlíčka Borovského jako slovanského a proruského bojovníka proti německému i sociálnímu útlaku. Současné muzeum nabízí poněkud odlišný pohled na Karla Havlíčka, který se rozešel s původním proruským nadšením a v Brixenu si nežil nijak špatně, především po materiální stránce, od rakouských úřadů dostával pravidelné měsíční platby, které převyšovaly platy učitelů i dělníků a vyrovnaly se platům úředníků. Nějaký čas s ním v Brixenu pobývaly i manželka s dcerou, rodina si pronajala domek se zahradním altánem. Přesto nebylo Karlovo horlivé srdce šťastné, pod neustálým přísným policejním dozorem se nežije dobře. Mimochodem, jedna z fotografií dokazuje, že si českého vlastence později oblíbili i italští fašisté přesně podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.

Přestože se od Karla Havlíčka jeho známí v posledních letech života odvrátili – přece jen bylo nebezpečné znát se s tak policejně střeženým rebelem – hned po uvolnění poměrů se k jeho odkazu lidé čeští přihlásili a z Karla Havlíčka se nakonec stal nedostižný vzor, po kterém bylo dokonce pojmenováno město. Dodnes zůstal symbolem morální síly, ideálem novináře a nezdolného kritika. Karel Havlíček Borovský toužil dát národu charakter. Povedlo se? A je to půvabná legenda, že právě po Karlu Havlíčkovi Borovském se jmenuje i havlíčkobrodské pivo. Náramné pivo! A vlastně to vůbec není legenda.