MAROKO

Jaké bylo Maroko v roce 1966? Malý obrázek si můžete udělat z fotografií Mirky Baštové. Marocký venkov těch časů popisuje ve své povídce Rybář Muhammad Ibráhím Bú-Allú. Jak název napovídá, je o rybáři –„z dřevěných bot mu čouhají prsty“ a učí amerického turistu chytat ryby. Na Američanův dotaz, jaká je jeho adresa, v rozpacích vykřikl: „Tam…moře…Maro­ko“.

Pavla Jonssonová, (překladatelka, hudebnice, genderová kulturní teoretička a učitelka) v rozhovoru pro www.cestomila.cz o svém výletu do Maroka, o Essaouiře, Hendrixovi, islámu i koncertech v USA.

Moulay Idriss má výjimečnou polohu pod vrcholky pohoří Zerhoun. Bílé a okrové zdi domů kontrastují s tmavou barvou hor v pozadí. Městečko je obklopeno háji olivovníků, pastvinami plných ovcí a koz a jen několik kilometrů jsou vzdáleny ruiny římského Volubilis. Uprostřed města jsou zdálky viditelné zelené střechy mešity, která je zasvěcena nejsvatějšímu muži marockých dějin.

Ztrácíme se s novým kamarádem Abdullem v medíně uprostřed Fezu, bývalé marocké metropoli a jednoho z nejorientál­nějších severoafrických měst. První, co mě napadne po vstupu do medíny je – chaos, na evropské poměry naprostý chaos. Ale funguje to tu tak nejméně tisíc let.

Maroko bývá nazýváno Bránou Afriky. Ale z opačné strany, z jihu, je pro celou Afriku Maroko bránou do Evropy. A že tomu tak skutečně je, španělští imigrační by k tomu jistě měli co říct. Ale nějakých 2000 let zpět časem, v dobách římského impéria, již severní oblasti Maroka Evropou byly. Vyprávět by mohlo římské město – Volubilis.