Madrid krokem zpomaleným i naplno

První jsem v Madridu po výstupu z metra uviděl světoznámé náměstí Puerta del Sol a ulice Calle Mayor a Calle de Alcalá. Z oné Brány slunce, snad kdysi středu světa, vedou na opačné strany. Nejkrásnější ulice světa, do této kategorie zařadil Calle de Alcalá Karel Čapek. Mě tolik neokouzlila. Ani Puerta del Sol, čítával jsem otřepanou frázi, že právě toto náměstí vystihuje nejlépe otevřený, kosmopolitní Madrid. Otevřený a kosmopolitní v tomto případě znamená restaurace, bary, cukrárny, prodejny fotbalových dresů, více i méně hloupých suvenýrů, herny, sázení, diskotéky a sem tam žebráci. To samé je v centru snad každého velkoměsta. A spousta lidí, s blížícím se večerem bylo centrum Madridu plnější a plnější. To popisoval už Karel Čapek, že „přijde večer a celý Madrid, pokud má nohy, se prochází, tlačí a vlní od Calle Mayor po Calle de Alcalá…“ Karel Čapek vybízel: „povšimněte si, jak tu lidé nosí hlavu: je to na půl grandeza a na půl paličatost.“ Bary v okolí Puetra del Sol byly ten večer jistě ještě plnější než v jiné poklidnější dny, to úterý se totiž hrála fotbalová Liga mistrů, znáte to, když nemůžete barem ani procházet… Zjednoduším to, centrum Madridu, to je stará habsburská metropole, strašně okořeněná konzumem 21. století.