Bretaň: St. Malo aneb Za Surcoufem do města námořníků a korzárů

V Bretani prší až sto padesátkrát do roka. To není ideální ani na dovolenou ani na malování, a přesto sem pravidelně jezdíval i Jan Zrzavý. Kdysi si povzdechl básník a spisovatel André Suarès: „Od počátku věků prší na ten nešťastný kraj a bude na ty ponuré skály pršet asi do konce století.“ Je ten déšť součástí jakéhosi genius loci? Jenže Suarèsovo století je minulostí a nás přivítalo St. Malo sluncem. A slušelo mu to, na Plage de Bon Secours pod mocnými hradbami města se na slunci společně vyhřívali domácí i turisté.
St. Malo vládne černá vlajka. S lebkou. S páskou přes hlavu, bambitkou za pasem, korzárská či pirátská historie je v turistickém 21. století kšeftem, na který letí nejen děti. Hrdinou místních je Robert Surcouf, který zde má sochu, na níž jakoby ukazoval, vzhůru, braši korzárští, na Angličany. O Surcoufovi ale až později.