Mnohá svědectví o minulosti starobylého Buchlova vydává tzv. lovecké právo. Na hradě se dochovaly vzácné rukopisy o činnosti buchlovského soudu v minulých staletích – Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově. A tak se dozvídáme, že byli odsouzeni:
Vašek Jurka z Vřesovic pro pytláctví oběšen v srnčích a zvířecích kožích a parohy jelení nad ním přibity…
Jíra Masař z Moravan a Kateřina Slaměná pro cizoložství – Kateřina, která se přiznala, že jej k tomu čarami donutila, byla zaživa zahrabána a kůlem probita. Jíra odsouzen k peněžité pokutě…
Jan Hlaváček, švec z Kamenice, Jan Hynek z Hruškovic pro krádeže – Hynek potrestán dvěma cejchy a metlami, Hlaváček metlami a oba vypovězeni z krevních gruntů
.“
(Lovecké právo bylo zrušeno až za Marie Terezie, do té doby jím majitelé panství vládli kraji. Na hradě i v nedalekých Buchlovicích si můžete koupit CD s příběhy loveckého práva, mnohé ještě černější než ten v úvodu článku.)


Vstup do hradu Buchlov


Výhled z Buchlova na lesy Chřibů


Kaple sv. Barbory

Prohlídka hradu začíná u podivně rostoucí „lípy neviny“, ke které se váže nejedna z buchlovských pověstí. Lípu prý zasadil Jiřík, zbrojnoš buchlovského pána Jindřicha Prakšického ze Zástřizl. Jiřík byl obviněn ze zrady a z pomoci příteli, který pytlačil v panských lesích. Byl odsouzen k hrdelnímu trestu, ale jeho poslední přání silně zapůsobilo na ty, kteří ho posílali na popraviště. Jiřík žádal o Boží znamení jeho neviny – aby mohl skomírající malý stromek s opadaným listím zasadit korunou do země a pokud se kořeny na jaře zazelenají, bude to Boží svědectví o jeho nevině. Že se tak stalo, nemusím dodávat. Dvě pověsti o lípě se dočtete v knížečce „Zkazky hradu Buchlova“, kterou sepsal v letech 1921–23 Alois Jašek během podrobného studia hradního archívu: „…s jakým smutkem kladla koruna této prastaré lípy chladivý stín na poslední, skrovnou hostinu kandidátů jisté smrti, již se u památného stolu odsouzenců posilovali na dalekou cestu do končin, odkud není návratu, a když zkrvavené mrtvoly obětí buchlovského loveckého práva chladly v stínu dole u jejího kmene…“

Starobylý hrad byl několikrát dobýván, ale nikdy nebyl dobyt. Zle dopadla i rabující husitská vojska. A když bylo nejhůře, zaplatil pán hradu za třicetileté války vysoké výpalné. V hradní zbrojnici najdete hezkou sbírku pruských i švédských zbraní, zbroj samurajů, ale také tzv. klevetník. Ten se prý nasazoval přespříliš mluvícím ženám – jednalo se o jakéhosi předchůdce roubíku. Proč visí klevetník právě ve zbrojnici, kdo ví. Mnohé další kuriozity spatříte v zámeckých sbírkách – velbloudí střevo, které na poušti užívali k přenosu tolik vzácné vody, spoustu lebek, kožešinu ledního medvěda i obraz šlechtice nakaženého tyfem. Během prohlídky projdete také zkouškou, zda na obraze apoštolů poznáte Jidáše. A nahlédnete do hradní studny, kdysi hluboké přes 60 metrů, z níž se ale voda, díky kácení lesů a rozsáhlé kolonizaci, ztratila již v 16. století. Od té doby byla používána jako odpadní jáma. Dokud ale studna nabízela pramenitou vodu, byla prý využívána jako zkouška věrnosti hradní paní. Když si pán nebyl její věrností jist, nechal ji svrhnout do studny. Pokud vyplavala na povrch, bylo to znamením její cti, pokud ovšem nevyplavala, na hradě nevěrnici nelitovali. V závěru prohlídky uvidíte na 4000 let starou mumii, kterou kdysi přivezl z Alexandrie pro hradní paní její bratr jako svatební dar. Taková byla móda v českých krajích. A pak končí prohlídka nahoře na střeše, odkud je výhled na vedlejší kopec s kaplí sv. Barbory, která bývala rodinnou hrobkou Petřvaldů a Berchtoldů (kaple je otevřena pouze v letních měsících) a dále na lesy Chřibů a bývalá buchlovská panství.


Kostelík sv. Jakuba z rozhledny na Brdu


Chřiby

Původ jména Buchlov je nejasný a existuje více teorií. Jedna sahá do hluboké minulosti, kdy v nekonečných lesích a temných roklích dnešních Chřibů vládla Fritigilda, královna Markomanů. Fritigilda, která přijala křest, zde prý rozkázala zničit oltář pohanského boha lovu. A když z východu přicházející Slované vytlačili Markomany, pojmenovali toto místo právě podle jeho dávného zasvěcení. Odborníci hledají vysvětlení názvu hradu také v základech slov keltských a německých, např. ze jména Buchel.
Nejstarší písemná zmínka o Buchlovu je z roku 1300 (o úředníkovi Protivovi z Buchlova), ale hrad na východní hranici tehdejšího českého státu na řece Moravě stál jistě již dříve (nejstarší částí hradu je románský oblouk v kuchyni z poloviny 13. století). Vládli zde páni z Cimburka, Boskovic, Žerotína, Zástřizl, Petřvaldu. Posledním majitelům – Berchtoldům z Uherčic – byl hrad zestátněn v roce 1945. Značná část hradních sbírek je dílem Leopolda I. Berchtolda, filantropa, lékaře a cestovatele, který zakládal školy, chudobince a nemocnice (dokonce na zámku Buchlovice).

Na hrad Buchlov jsme putovali chřibskými lesy z obce Roštín od kostela sv. Anny. Nahoru, do kopců, kolem Roštínské kaple až na Brdo, nejvyšší vrchol Chřibů (586 m). Od roku 2004 zde stojí 24 metrů vysoká rozhledna (vstupné 20 Kč), z níž je prý možné dohlédnout až na slovenské hory. Bohužel, v zamlženém poledni jsme sotva zahlédli rozmazané zdi Buchlova a v oparu se ztrácel i nedaleký kostelík sv. Jakuba jihozápadně od Roštína. A pak jsme pokračovali kilometry a kilometry přes Chřiby k Buchlovskému kameni a hradu.

A jak to dopadlo s Jurou Trvajíčkem? K rozsekané bečce vína se přiznal, ale že by mateři zlořečil, to si nepamatoval. A poněvadž tak činil z opilství velikého, o milost žádal. Ovšem takové „Pánem Bohem zapovězené zlé chování“ nemohlo být plně tolerováno, Jura byl vykázán na věčnost z gruntů krevních a “kdykolivěk na týchž gruntech krevních přistižen byl i má hned jat, na Buchlov dodán a beze vší milosti na hrdle ztrestán bejti.“

Citáty z knih:
Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově (nakladatelství Blok, 1976)
Zkazky hradu Buchlova – Alois Jašek (nakladatelství Karel Kovařík, 1992)

www.hrad-buchlov.cz
www.chriby.cz
http://rozhledny.wz.cz/Brdo.htm

Článek z okolí Buchlova:
Zámek Buchlovice ve folklorním a pavím reji