Lístky na otevírací ceremoniál jsme dostali, stejně jako spousta ostatních cizinců, do sektoru nalevo od hlavní tribuny. Úvodní slavnost – to je takové skromnější zahájení olympijských her. Nejdůležitějším momentem je okamžik, kdy jezdci na koních přivezou devět kopí s koňskými ohony symbolizujících devět mongolských kmenů. Zabodnou je do kruhu před čestnou tribunu. Festival oficiálně otevřel projevem prezident, který se pro tuto příležitost oblékl do lesklého oranžového délu.

Zápas

Krátce po skončení slavnostního zahájení začíná na hlavním stadionu soutěž v zápase. Borci, oblečení v malé vesty (zodog) obepínající jejich široká ramena, zápasnické trenýrky (šudag) a obuti v tradiční vpředu zašpičatělé mongolské boty (gutul), předstupují před diváky a tančí orlí tanec. Zajímavé je, že zodogy nebyly vždy součástí výbavy zápasníků. Jednou se však do zápasnických klání přihlásila žena a všechny muže porazila. Když se to prozradilo, pro muže to byla nesnesitelná potupa a aby se podobným podvodům předešlo, začaly se nosit na prsou otevřené zodogy. Zápas trvá tak dlouho, dokud se oba soupeři podrážkami bot nebo dlaněmi dotýkají země. Jakmile se jednomu podaří druhého povalit na záda nebo ho nadzvednout, je konec. Na znak smíru mezi oběma borci se poražený obtočí okolo vítězovy pravé paže. Ten na oslavu svého triumfu tančí pro diváky orlí tanec.


Slavnostní zahájení

Soutěž v zápase nezná rozdělení do váhových kategorií. Silní a vysocí borci si v prvních kolech lehce poradí s malými a hubenějšími. Protože před hlavní soutěží neexistuje žádná kvalifikace a přihlásit se může každý, je vyprodaný stadion vystaven nudnému testu v podobě zápasů mohutných dvoumetrových obrů s patnáctiletými kluky. Málokdo to vydrží, a tak se stadion na nějaký čas vyprázdňuje. Nudný byl ale i jeden ze semifinálových zápasů. Po více než dvou hodinách byl konec stále v nedohlednu. Více než zápolení se oba borci věnovali debatám s rozhodčími. Podezřívali jsme je, že se výsledek snaží dohodnout. Nespokojení diváci temperamentně bušili do sedadel a požadovali ukončení nudného boje. Nakonec se ho dočkali. Nikdy se už nedozvíme, jak to skutečně bylo – jestli rozhodla sportovní síla nebo vyjednávací schopnosti jednoho ze zápasníků. Je ale pravda, že dlouhý zápas znevýhodňoval postupujícího do finálového klání, které následovalo vzápětí.

Finále trvalo téměř půldruhé hodiny. Proti nejméně dvoumetrovému borci, znavenému z dlouhého semifinále, nastoupil čerstvý, avšak o hlavu menší zápasník. Podle očekávání se odpočatý silák snažil využít únavy svého konkurenta mrštnými pokusy o jeho povalení. Obr však vždy stál jako přibitý. Využíval výškové a váhové převahy, nechal svého soupeře vysílit marnými útoky a po více než hodině snad vůbec poprvé zaútočil. A zvítězil. Nadšení diváků neznalo mezí. Borec nejdříve poděkoval divákům tradičním orlím tancem a poté vyběhl na tribunu za prezidentem pro hlavní cenu. A vypukly oslavy. Ostatní borci ho vysadili na ramena a vynesli až před stadión. Diváci za nimi. Dotknout se šampióna považují Mongolové za požehnání do budoucna. Nikdo si nedělá starosti z toho, že přijde o závěrečnou ceremonii – stadión zůstává k dispozici prezidentovi a jeho oficiálním hostům.


Chce si to někdo rozdat?

Lukostřelba

Klání lukostřelců probíhá na nedalekém stadionu. Soutěží muži i ženy, rozdíl je jen ve vzdálenosti od terčů. Muži stojí 75 m, ženy 60 m daleko. Terčem jsou jakési kulaté válce, připomínající plechovky, údajně však vyrobené z kůže. Kolem nich postávají rozhodčí, obdivuhodní v tom, že je žádný z šípů nikdy netrefí.


Gratulace úspěšné lukostřelkyni


Klání lukostřelců, kresba Filipa Trnky

Dostihy

Třetí disciplínou jsou dostihy. Závody probíhají asi 40 km od hlavního města v otevřené stepi. Koně se podle stáří dělí do šesti kategorií. Nejstarší běží závod na 30 km. Žokeji naadamovského dostihu jsou výhradně děti od 5 do 13 let. Trasu si nejdříve společně projedou cvalem, na konci koně otočí a tryskem uhánějí do cíle. My jsme dorazili právě v okamžiku, kdy se první závodníci blížili do cílové rovinky. Některé koně vidíme běžet bez jezdců, snad se nikomu nic vážného nestalo. Zranění, případně i smrt dětských žokejů, bohužel nejsou při dostizích neznámým pojmem. Je nám líto koně, který vyčerpáním padá několik stovek metrů před cílem. Malý jezdec naštěstí vstává nezraněn. Vítězové dostihových disciplín se druhý den přijdou představit na hlavní naadamovský stadion a absolvují kolečko kolem stadionu. Absolutnímu vítězi je dopřáno vychutnat si triumf individuálně. Malinký špunt si to vykračuje za koněm vedeným jeho dospělým příbuzným. V rohu stadionu stojí stánek s coca-colou. Nedbaje na celý svět, tisíce diváků, televizní kamery a hudbu, která mu vyhrává na vítězné cestě, jde si pro svůj kelímek koly. Kouzelný okamžik.

Cvrnkání kůstek

Poslední, neoficiální disciplínou, je cvrnkání kostí. Zápolení probíhá v hale nedaleko lukostřeleckého stadionu. Zdálky vábí podivným mručením. Přijdete-li blíž, zjistíte, že jej vydávají diváci shluknutí okolo soutěžících, kteří se na vzdálenost asi pěti metrů snaží cvrnkáním ovčích kůstek z dlaně trefit do dalších kostí, naskládaných na bednách jako terče.

Info na:
http://naadam-festival.mn
www.mongoliatourism.gov.mn
www.discovermongolia.mn