Sobotka a její okolí jsou krajem okouzlujících roubenek. Blízko je nejznámější vesnická památková rezervace Vesec u Sobotky, kde jsou filmaři jako doma, natáčely se tam i scény filmu Jára Cimrman ležící, spící se Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli. Na soboteckém náměstí stojí z původních roubených měšťanských domů pouze jediný – Gansův dům. Pochází z roku 1754 a obchod zbožím koloniálním v něm vedl Josef Gans. Má zděné přízemí, patro s pavlačí je ovšem dřevěné a přesahuje přízemí, zasahuje tak nad chodník a vytváří dřevěné podloubí. Dům stojí na rohu náměstí a Novoměstské ulice a jedná se o jediný tzv. podsíňový dům v Sobotce.

Humprechtská, Jeřábkova, Černínská, Novoměstská, to jsou uličky soboteckých roubenek. Tam, kde se setkávají Novoměstská a Černínská, vytvářejí Anenské náměstí. Je to spíše plácek než náměstí, ale jako byste se propadli do poloviny 18. století. Právě z té doby je snad nejstarší roubenka v Sobotce – dům č. 75 s bílým vápenným nátěrem, postavený v roce 1736 Josefem Vlachem. Před domem socha sv. Anny vztyčená na třech kamenných stupních. Dalším krásným roubeným patrovým domem s pavlačí je Vránův dům v Humprechtské ulici pocházející z konce 18. století. Génius našeho národa Jára Cimrman má pamětní destičku i v Sobotce, na chalupě číslo 140 v Černínské uličce se připomíná, že zde žil v letech 1901 až 1902.


Sobotka, do Černínské uličky z Anenského náměstí


Sobotka, Šolcův statek


Sobotka, Vránův dům v Humprechtské ulici


Sobotka

Na druhou stranu z centra města přes náměstí Míru stojí známý Šolcův statek, venkovská usedlost z roku 1811. Postavil ho rolník Josef Šolc na místě předcházejícího statku, který vyhořel. Do rodiny Šolců se v roce 1838 narodil Václav Šolc, básník, jeden z nejznámějších rodáků Sobotky pohřbený na místním hřbitově. Nedostudoval filozofickou fakultu v Praze, živil se jako kočovný herec, básník, bohémský život a tuberkulóza se podepsaly na jeho zdraví a zemřel v pouhých 32 letech. Vzpomenete na Pucciniho operu La Bohème? „Já jsem básník!“, vyznával se Rodolfo. „Jaké je mé povolání? Psaní. Je to snad živobytí? Těžko.“ Tak nějak žil i Václav Šolc.

Rodina Šulců se zadlužila a její finanční situace ji donutila statek prodat. Stavení bylo neobydlené, chátralo, sloužilo i jako skladiště. Dům ožil až ve 30. letech minulého století, kdy ho koupil děda současného majitele, obchodník Karel Samšiňák. Zařídili v něm fotografický ateliér i skautskou klubovnu. Majitelé se ovšem z domu a kulturní činnosti dlouho neradovali, přišla 2. světová válka a po ní nástup komunistického režimu, který jim statek odebral. Jak se v těch časech statku dařilo, netřeba připomínat. Až v roce 1974 v něm Karel Samšiňák založil galerii, tehdy byl ale pouhým nájemníkem v garsonce. Po sametové revoluci se dům vrátil do majetku rodiny Šamšiňákových. V současnosti je na statku galerie výtvarného umění, každoročně se zde koná několik výstav, besed či koncertů.

Nejznámějším rodákem Sobotky je básník Fráňa Šrámek, který je též pohřben na místním hřbitově. Napsal o něm i báseň Sobotecký hřbitov: „Hluboce zašum stromová harfo, tu leží dědeček s bábou, strýcové tři, v svátečních kabátech, jistě, kalhoty z varhánek dole, neb člověk sem přišel tak trochu jak na ouřad. To není lecjaká cesta, tu konej vážně…“

Rodný dům Fráni Šrámka stojí na náměstí Míru a básníka a prozaika připomíná pamětní deska. V mládí byl Fráňa Šrámek anarchistou s antimilitaris­tickými postoji (v té době, kdo by se divil), ale s komunistickými názory se rozcházel. Když v roce 1924 založil Ferdinand Peroutka týdeník Přítomnost, v němž vyšla anketa Proč nejsem komunistou, svým postojem přispěl, kromě Karla Čapka, Františka Langera a dalších, i Fráňa Šrámek. „Nebyl jsem komunistou ani za těchto prvních dnů revoluce; slyším raději slovo svoboda než diktatura; slovo člověk raději než masa; slova proletariát může být hanebně zneužíváno; praporem třídní nenávisti zvlčile máváno; ale co naplat, šlo tu o nový, velký pohyb kupředu ve směru lidských a sociálních nadějí; je třeba potlačiti nedůtklivost, ozbrojiti se trpělivostí; nebyl jsem tedy apriorním zarytcem; mohl a chtěl jsem býti poučen. A stojím-li tu dnes nepoučen nebo poučen jinak, než jsem mohl očekávat, nejsem vinen já. Snad ani ne komunism. Vina je na komunistech. Na názorných, někdy velmi názorných příkladech, jimiž svá hesla doprovázejí a popularizují. I jeví se nyní situace pro mne asi takto: Nebylo-li mi z nemilosti osudu zahořeti pro komunismus rázem, pochybuji, že se k němu přikloním nyní ve stavu střízlivém.“


Sobotka


Sobotka


Sobotka, výhled na zámek Humprecht


Sobotka, náměstí Míru

Na náměstí Míru stojí vedle sebe Šrámkův dům a rodný dům Fráni Šrámka (nepleťme si je, na fotografii náměstí nad textem je rodný dům ten žlutý pod věží kostela s viditelnou pamětní bustou, vlevo od něj je Šrámkův dům). Na stánkách města www.sobotka.cz se o Šrámkově domu dočteme: „Koncem 19. století patřil dům Šrámkovu strýci Josefu Píckovi, později to byl kupecký krám Švobův. V roce 1958 sem Miloslava Hrdličková-Šrámková přestěhovala zařízení ze Šrámkova bytu v Praze, je tu umístěno Muzeum a archiv Fráni Šrámka, které vybudovali Marie a Václav Hejnovi. V přízemí domu je sídlo Městského informačního centra.“

Se Sobotkou je spojen nedaleký hrad Kost. Několik staletí byla kulturním i ekonomickým střediskem panství. Začátek historie Sobotky psali Vartemberkové v první polovině 14. století, městská práva získala v roce 1498 zásluhou Jana ze Šelnberka, který panství koupil o rok dříve.

Z náměstí Míru je to na Kost necelých šest kilometrů po žluté značce, bohužel, úvodní část vede dlouho po silnici. Podél cesty je několik zajímavých míst. Nejprve dřevěná zvonice u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Oseku, kus dále roubený vodní mlýn, jeden z nejzachovalejších svého druhu v Čechách (mlýn stál na tomto místě už začátkem 16. století), dochovalo se i vodní kolo. Mlýn je v soukromém vlastnictví a je známý např. natáčením pohádky S čerty nejsou žerty. Do vesnice Podkost pod hradem Kost se poté prochází údolím Plakánek, skalnatým kaňonem, který dostal jméno po rodině Plakánků žijící v těchto místech v 17. století.

Ze Sobotky jsou krásná místa Českého ráje na dosah. Nejen hrad Kost… kousek východně Prachovské skály, severně zřícenina Trosky a dále Hruboskalsko a směrem na Mnichovo Hradiště Drábské světničky.