Asi bych měl na úvod sepsat základní data. Yellowstonský národní park má rozlohu 8980 kilometrů čtverečních a je nejstarším národní parkem v USA, byl vyhlášen 1. března 1872. Rozkládá se na území tří amerických států, většinou ve Wyomingu (91 procent), ale zasahuje také do Montany a Idaha. Po vzniku národního parku bylo nutné ochranu přírody také prosadit, na starost to měla armáda, od roku 1917 nově zřízená organizace National Park Service. V parku žijí stovky druhů zvířat a nelze se jim vyhnout, budete fotografovat především bizony a medvědy.

Park má pět vstupů nazvaných podle světových stran – South, West, North, East a navíc Northeast. Park je otevřen celoročně, ale mnohé silnice jsou v zimním období uzavřené, často až do května. Bez auta se neobejdete (na kolo se mi zdá park rozsáhlý a není to nejpohodlnější přeprava), nejvyšší povolená rychlost je 45 mil za hodinu. Jakékoli osvěžování a koupání v termálních oblastech je zakázáno, většinou to ani není reálné, termální prameny a gejzíry jsou příliš horké.

Počet termálních prvků v parku je odhadován až na 10 000! Studie z roku 2011 tvrdí, že v parku vytrysklo 1283 gejzírů, 465 z nich je během průměrného roku aktivních. Nejvíce je jich v Upper Geyser Basin – 410. Když jedete autem z Mammoth Hot Spring na jih, dorazíte do nejteplejší oblasti parku Norris Geyser Basin, kde jich je 193. Za nejteplejší je v Yellowstonu udáván Black Growler Steam Vent, jehož teplota dosahuje až 138 stupňů Celsia. I pára tedy může být nebezpečná. Ve vrtu 1087 stop pod povrchem země naměřili vědci dokonce přes 237 stupňů Celsia.


Večerní pohoda u Old Faithfulu


Beehive v plné kráse

Na stránkách National Park Service lze najít všechny podstatné informace o Yellowstonu i dalších národních parcích v USA. Vstupné – jedete-li autem – stojí na 7 dnů 30 dolarů. V některé svátky jsou národní parky přístupné zdarma, v létě ovšem pouze dvakrát, nejprve 25. srpna na National Park Service Birthday, poté 30. září na National Public Lands Day. Ubytování v kempech uvnitř parku je především v létě nutné rezervovat předem, výrazně nejlevnější je přespávat ve vlastním stanu, ceny se pohybují kolem 15 dolarů za noc. Na stanu jsme měli cedulku, dokdy máme zaplaceno, a pravděpodobně to nějaký ranger chodí kontrolovat. Lze si stáhnout aplikaci National Park Service, zajišťující predikci nejznámějších gejzírů, kromě Old Faithfulu i Castle, Grand, Great Fountain, Daisy a Riverside. Seznam je i na internetu: http://geysertimes.org/predictions.php. Neočekávejte, že se vám během jediného dne podaří naplánovat a vidět v akci všechny hlavní gejzíry. Pro největší gejzírové nadšence doporučuji knihu Bryana Scotta The Geysers of Yellowstone, v níž je popsáno na pět stovek gejzírů v parku. Paperbackové vydání lze na internetu sehnat za 8 dolarů. Nic podrobnějšího neznám.

Některé gejzíry v Yellowstonu vyvrhávají vodu v přibližně pravidelných intervalech, jiné jsou nepředvídatelné, některé se na mnohá léta odmlčí, přestože zůstávají aktivní. Například nejvyšší gejzír světa Steamboat v Norris Geyser Basin vytryskl od roku 1991 desetkrát, naposledy v září 2014, ale nečinný byl předtím i osm devět let. A dokonce celé půlstoletí v letech 1911 až 1961. Nejvyšší erupce dosáhly výšky přes devadesát metrů a trvaly až 40 minut. V současnosti Steamboat jen tak probublává. Jeho první erupce byla zaznamenána v roce 1878, pravděpodobně byl předtím dlouhodobě neaktivní.


Gejzír Castle


Gejzír Old Faithful

Nejznámějším současným gejzírem je Old Faithful. U něj stěží budete v soukromí, snad pozdě večer, přímo před ním totiž stojí hlavní návštěvnické centrum parku (první hostinec Old Faithful Inn byl otevřen už v roce 1904). Old Faithful vyvrhne během erupce až 32 tisíc litrů vroucí vody do výšky až 56 metrů, v průměru do 44 metrů. K erupcím dochází po 65 až 90 minutách s ohledem na délku předcházející erupce, které trvají od 1,5 do 5 minut. Old Faithful se v tomto směru chová hodně zvláštně – trvá-li erupce méně než dvě a půl minuty, nastane další průměrně za 65 minut, ovšem trvá-li erupce déle než dvě a půl minuty, další erupce přichází průměrně až po 92 minutách. Jako by byl napájen ze dvou rezervoárů. Erupce má několik fází, nejprve voda jen šplouchá ven, vyskakuje do výšky desítek centimetrů, poté přijde gigantický výtrysk, který dosahuje zmíněné výšky. Také v návštěvnickém centru nechybějí informace o pravděpodobných časech erupcí gejzírů.

Přestože byl Yellowstone už v roce 1972 vyhlášen chráněným územím, Old Faithful byl např. vojáky využíván k praní prádla. Muži generála Sheridana rychle zjistili, že lněné a bavlněné tkaniny voda neponičí, naopak vlněné oblečení bylo rozcupováno na kusy. Old Faithful dostal svůj název jako první ze všech gejzírů v Yellowstonu. Následující slova si zapsal Nathaniel Pitt Langford, jeden z vůdců tzv. Washburnovy expedice, která prozkoumala území v roce 1870. O dva roky později bylo vyhlášeno národním parkem. „Představte si, jaký byl náš údiv, když jsme vkročili uprostřed odpoledne do pánve, bylo to druhý den našeho putování, v jasném slunci, a ne z velké vzdálenosti, ohromné množství jiskřící vody vyvržené do vzduchu do výšky 125 stop. Gejzíry! Gejzíry! Vykřikl jeden náš společník a popohnali jsme naše unavené koně a brzy se shromáždili kolem toho nádherného jevu. Byl to vskutku dokonalý gejzír. Otvor, kterým byla voda vyvržena, byl nepravidelný ovál, tři krát sedm stop. Okraje sintru byly zvláštně vyčesané, vnější kůra byla plná malých prohlubní plných vody, v nichž byly malé kuličky sedimentu, některé se držely kolem kousků dřeva. Devětkrát chrlil gejzír vodu v pravidelných intervalech během našeho pobytu, sloupy vroucí vody byly vymrštěny od 90 do 125 stop při každé erupci, které trvaly od patnácti do dvaceti minut. Pojmenovali jsme ho „Old Faithful“. Mimochodem, deník z expedice, který Nathaniel Pitt Langford sepsal, lze volně stáhnout (Diary of the Washburn expedition to the Yellowstone and Firehole rivers in the year 1870).


Gejzír Great Fountain


Gejzír Lone Star

Z popisu je zjevné, kteří Evropané Old Faithful pojmenovali. Otázkou nikoli zcela zodpovězenou zůstává, kdo z Evropanů ho první spatřil. O tento primát se ucházejí tři jména – Daniel Potts, Jim Bridger a John Colter. Traper Daniel Potts je autorem vůbec první známé písemné zmínky o termálních pramenech a gejzírech v Yellowstonu, psal v nich v dopise svému bratrovi, který byl už v roce 1927 otištěn ve Philadelphia Newspaper (mimochodem, Potts Hot Spring Basin byla pojmenována právě po něm). Další traper Jim Bridger pronikl na území dnešního parku už v roce 1925 a později napsal: „Gejzíry chrlily vodu do výšky 70 stop, vydávaly syčivý hluk v pravidelných intervalech. V těch místech jsou prameny tak horké, že se v nich dá maso snadno uvařit.“ Třetí z uvedených John Colter byl členem průzkumné expedice Lewise a Clarka, která už v letech 1804 až 1806 mapovala území Skalnatých hor a dorazila až k Tichému oceánu. Expedice prozkoumala i oblast řeky Yellowstone, ale na území dnešního parku nevstoupila. Přesto mohli mít její vůdci zprávy o termálních pramenech od indiánů, s nimiž udržovali přátelské a obchodní styky. Navíc John Colter se v dalších letech vydal z obchodních důvodů hlouběji do Yellowstonu, ovšem jeho cesta nebyla řádně zdokumentována a nelze tedy prokázat, zda opravdu překročil hranice dnešního parku. Kdysi popsal tzv. Colter´s Hell, ale tato lokalita byla nakonec lokalizována na řece Shoshone. Lidé se mu tehdy za jeho vyprávění vysmívali a nazývali jím zmiňovanou krajinu ponurých hrůz, síry a kouře posměšně Colterovým peklem. Jenže zprávy o vařícím se bahně, kouřících řekách i tryskajících pramenech se s přibývajícím pronikáním do regionu množily.

Pouze kilometr z parkoviště u Old Faithfulu je gejzír Castle v Upper Geyser Basin. Udává se, že je nejstarším aktivním gejzírem na světě. Jméno dostal podle svého atraktivního kužele, dle jeho velikosti se původně stáří gejzíru odhadovalo až na 40 tisíc let a později na 5000 až 15 000 let. Ovšem radiokarbonová metoda datování určila stáří na necelých tisíc let. Gejzír Castle tryská po 10 až 12 hodinách, erupce trvají přibližně 20 minut a dosahují výšky až 27 metrů. Ještě blíže od Old Faithfulu je gejzír Beehive, z jehož přes metr vysokého kužele stříká voda až do výšky 60 metrů, erupce trvají asi 5 minut. Pojmenovali ho také již členové Washburnovy expedice.


Yellowstone


Jezírka jsou zabarvená do nádhených barev

Kousek od Old Faithfulu u Kepler Cascades narazíte na Lone Star Trailhead, odkud je to z parkoviště asi čtyři kilometry ke krásnému gejzíru Lone Star. K erupci by mělo docházet každé tři hodiny, trvá kolem 30 minut a vody dosahují výšky až 12 metrů. Byl to jeden z našich oblíbených, poněkud stranou davů u řeky Firehole. Sem už Američané příliš nezavítají, neboť se tam nedá dojet autem. Jméno, jak název napovídá, dostal gejzír díky své odlehlosti od Old Faithfulu a Upper Geyser Basin. Jde se ale po upravené cestě, vrátit se je možné po Howard Eaton Trailhead až k Old Faithfulu.

Asi každý, kdo navštíví Yellowstone, uvidí medvědy. A nebude to oblíbený kreslený Méďa Béďa, ale skuteční a pořádní grizzlyové. Ovšem případů, kdy medvěd v Yellowstonu napadne člověka, je v současnosti minimum, více lidí v parku zemřelo po pádu do vroucích termálních pramenů. V historii parku od roku 1872 zabili medvědi 8 lidí, což je srovnatelné s počtem turistů, kteří zemřeli po pádu stromů nebo úderem blesku. Mnohem více lidí se utopilo v jezerech parku – v Yellowstone Lake, Lewis Lake a Shoshone Lake. Přesto nelze brát nebezpečí na lehkou váhu a v posledních desítkách let se ho pracovníci parku snaží co nejvíce omezit. V roce 1970 byl přijat nový řád, který zamezil medvědům získávat jinou než přírodní potravu, medvědi totiž často přicházeli v nočních hodinách k hotelům vybírat popelnice a hledat něco k jídlu. Bylo nařízeno, že všechny odpadky musejí být náležitě uskladněny v kontejnerech, aby k nim medvědi neměli přístup. Jídlo nesmí zůstávat ve stanech, v autech. Opatření mělo úspěch, zatímco v letech 1931–1969 bylo průměrně ročně v Yellowstonu napadeno a zraněno medvědy 48 lidí, po roce 2000 klesl tento počet na číslo 1. Možnost napadení medvědem je tak přibližně 1 ku 2,7 milionu.


Yellowstone


Yellowstone

V červenci 2011 byl po 25 letech zabit v Yellowstonu člověk medvědem, když došlo k nešťastnému setkání dvojice turistů s medvědicí se dvěma mláďaty na Wapiti Lake Trail. Už v srpnu 2011 došlo k dalšímu zabití osamělého pěšího turisty na Mary Mountain Trail. K poslední tragické události došlo na Elephant Back Loop Trail, kde se opět osamělý hiker střetl s medvědicí s mláďaty. Nepochybně se nebezpečí útoku medvěda výrazně zmenšuje v rozvinutých oblastech parku, pokud se člověk pohybuje především po oficiálních chodníčcích, např. mezi gejzíry. Naopak roste v civilizaci vzdálenějších oblastech parku, jehož populace medvědů vzrůstá, zatímco v roce 1975 se jejich počet odhadoval na 130, nyní jich žije v hranicích Yellowstonu sedm stovek.

Jak se bránit medvědům? Sprejem, jehož dosah je až deset metrů a účinnou složkou je kapsaicin, který dodává pálivou chuť papričkám a působí opuchnutí sliznice očí a nosu. Sprej stojí nejméně 50 dolarů, což není málo, ale podle studie U. S. Fish & Wildlife Service je v případě napadení medvědem účinnější než střelná zbraň. Není stoprocentní ochranou, ale pálivá stěna většinou medvěda zastaví, proti použití střelné zbraně je jeho účinnost téměř dvojnásobná. Dle studie zachránilo použití spreje člověka před útokem téměř ve všech případech, pokud nikoli úplně, byl útok kratší a s menšími následky. Mimochodem, nejhorším nápadem je před medvědem utíkat, nepomůže obvykle ani snaha vylézt na strom, medvěd to zvládne také, nejednou se stalo, že medvěd stáhl člověka ze stromu. Legální držitelé zbraní je mohou mít v parku na svou ochranu, ale to se asi příliš netýká turistů z ČR, a… poradíte si s pistolí proti grizzlymu? Doporučuje se chodit ve skupinách, být hlasití, vyhýbat se mršinám, které medvěd ucítí, vyhledá a brání. Od medvědů byste měli být alespoň 100 yardů, tj. přes 90 metrů.

2. díl