Když v roce 1999 koupili dům na Vela Placa Maria Elena a Goran Stanic, neměli ani tušení, co najdou při rekonstrukci pod ním. Objev za objevem, vlastníma rukama naložili zeminou 850 nákladních aut. Prokopali se pouze několik metrů pod úroveň země, ale více než 2000 let zpět. Protože se od římských časů hladina vody zvýšila o pár metrů, za historií musíme dolů. V prvním podlaží pod úrovní náměstí je útulné posezení v polštářích a vitríny s artefakty, které byly objeveny při rekonstrukci. První ale udeří do očí 13 metrů dlouhá replika vesla válečné galéry z bitvy u Lepanta, v níž vítězství Svaté ligy pod velením Juana de Austria (především benátské a španělské loďstvo) v roce 1571 vážně podlomilo námořní moc osmanské říše. Ve vedlejší místnosti se můžete posadit do křesla či na barovou stoličku jen krok od ojedinělého oltáře bohyně Venuše. Mimochodem, už jste někdy stáli v základech antického domu? Pravděpodobně ano, já mnohokrát. A už jste někdy hráli uprostřed těchto základů pool? Já nikdy. To je na této planetě možné snad jen v klubu Volsonis. Soustředit se na úder tágem a vnímat římské zdi vedle sebe, kameny z doby, kdy mezi sebou vedli válku o Řím (svět) Julius Caesar a Pompeius Magnus. A když se dole konají koncerty, je to paráda. Ojedinělý klub. A protože Volsonis není jen noční klub a bar, ale také galerie a malé muzeum, je možné si objednat prohlídku, provedou vás.


Posezení v baru Volsonis


Co si zahrát pool mezi římskými zdmi?


Venušin oltář v baru Volsonis

Ze starých zdrojů se dovídáme, že v okolí Krku se odehrála námořní bitva mezi Caesarem a Pompeiem a že Caesarův vojevůdce Markus Antonius (ten, který později podlehl kouzlu Kleopatry) se vylodil právě v dnešním městečku Krk a rozkázal vybudovat pevnější opevnění. Fascinující spekulace – co jiného člověka napadne ve Volsonisu – že snad právě tyto kameny, vedle nichž hrajeme pool, pocházejí z časů Caesarových, časů, které jsem poznával už jako malý kluk v Mankiewiczově filmu Kleopatra s Elizabeth Taylorovou.

Z 1. století př. n. l. pochází i vytesaný římský nápis, který je vystaven na hradě Frankopanů, jedná se pravděpodobně o nejstarší nápis v latině na území Chorvatska (tato teorie není přijímána stoprocentně). Z hradu je hezký výhled dolů na moře i na střechy starého města. Hrad byl sídlem chorvatského šlechtického rodu Frankopanů, nápis nad vstupem potvrzuje, že stál už v roce 1191. Rod Frankopanů je poprvé zmiňován v roce 1133, kdy je vzpomenut Dujam jako vládce Krku, od 12. století vládli Frankopani nejen na Krku, ale mj. také v oblasti pohoří Gorski kotar, patřila jim řada hradů např. Trsat, Novigrad na Dobri, Ogulin. Původ Frankopanů dle rodinných legend sahá mnohem hlouběji do historie, do Itálie, do staré rodiny Frangipane. Prvním příslušníkem rodu, který nosil toto jméno, byl údajně jistý Flavio Anicia, bohatý obchodník, který během hladomoru a velké povodně, která postihla Řím v roce 717, projížděl na loďce ulicemi a rozdával chudým chléb. Volali na něj v latině „frange nobis panem“, což znamená „ulom nám chléb“. A budeme-li pátrat ještě dále, až do římských časů, v nichž byl základem společnosti rod, tzv. gens, zjistíme, že historie gens Anicia sahá až do 4. století př. n. l.

Až si dostatečně užijete moře, večery na Vela Placa nabízejí fajn zábavu. Zaslechl jsem od místních hlášku „kdo má po obědě hlad, ať jde do práce“, trochu mi to připomíná život za Emila Geistlicha, tak nějak se tu prý žije. Jednoduše – moře a Volsonis. Jen pár kroků od Vela Placa se střetávají staré římské ulice Cardo a Decumanus, které kdysi byly osami římských měst, místní nám vyprávěli, že ta dlažba je ještě z římských časů, každopádně je to nádherná dlažba. Projděte se v těch uličkách a starým městem. Nabízí tolik krásných zákoutí, posezení na zahrádkách restaurací, výhledů na moře a hradby. Tímto městečkem prošli nejen Římané (a před nimi Ilyrové), ale také Byzantinci, příchozí chorvatské kmeny, Benátčané, rodina Frankopanů, Habsburkové, Napoleonova armáda, Italové. Mimochodem, nejstarší písemná zmínka o náměstí Vela Placa neboli Platea magna, pochází z roku 1263.


Krk


Stará dlažba v Krku

S italštinou v Krku uspějete (italský název je Veglia). V minulosti se mluvilo na ostrově tzv. dalmatštinou, což byl románský jazyk blízký italštině. Údajně posledním, kdo tento jazyk ovládal, byl místní rodák Tuone Udaina (zemřel 1898), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo Barbur (Holič). Italský jazykovědec Matteo Bartoli sepsal na základě rozhovorů s Udainou téměř tři tisíce slov dalmatštiny, což je dodnes nejvýznamnější zdroj vědomostí o tomto jazyce. V té době už Udaina asi dvacet let dalmatštinou nemluvil, jazyk už nebyl vůbec používán a byl zcela vytlačen chorvatštinou. Jeho smrtí ale historické spojení Krku s Itálií neskončilo. V roce 1910 žilo na ostrově 1543 Italů, převážně právě v městečku Krk (a 19 553 Chorvatů). Italové se živili jako rybáři, umělci, zemědělci. Od roku 1918 okupovala ostrov italská vojska a Italové na Krku se většinou přihlásili k italskému občanství. Domácí odpor proti italské okupaci vedla především katolická církev, územní spory mezi Itálií a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Království Jugoslávie) nakonec vyřešila v roce 1920 Rapallská smlouva v neprospěch Itálie. Ještě v roce 1927 žilo ve městě Krk 1162 Italů, kteří zůstali, přestože ostrov připadl Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Italští vojáci se opět vylodili na Krku během druhé světové války (1941 – 1943), poté ostrov okupovali do roku 1945 Němci. Po druhé světové válce poklesl počet Italů na ostrově na polovinu a do současnosti téměř vymizeli, až na posledních několik desítek.

Promenáda kolem moře… v dávné době, vlastně nebude až tak dávná, sem chodily ženy prát prádlo, protože hned kousek od břehu vyvěral pramen. Na památku ženské práce a obětavosti byla postavena moderní socha ženy s ňadry čísla vysokého (snad abychom poznali, že je to žena). Procházíme kolem moře, nabídka na různé aktivity je široká – výlety lodí, rybaření, odvážné jízdy na rychlých člunech, v nichž s vámi budou ostře řezat zatáčky, stánky se suvenýry, místními produkty atd.

Chcete poznat více z historického centra? Tourist Board Krk nabízí mobilní aplikaci iKrk App (Putevima grada povijesti i kulture). Kromě chorvatštiny je dostupná i v angličtině, italštině a němčině. Virtuální průvodce umožní blízké seznámení se 44 lokalitami starého města, projít krok za krokem jeho památná místa. Stáhnout můžete například i průvodce městem ve formátu pdf.


Vrbnik


Vrbnik nabízí úžasné terasy nad mořem


Večerní pohoda ve Vrbniku

Volsonis je fajn, ale ostrov Krk má jednu vinařskou specialitu, kterou nelze vynechat. Jmenuje se žlahtina a je to jedinečná odrůda, které se nedaří nikde jinde než v blízkém okolí městečka Vrbnik (vlastně spíše vesnice dle počtu obyvatel – přibližně 1200). Neuspěli dokonce ani emigranti z Vrbniku, kteří zkoušeli vysázet sazenice na různých místech. Z Krku je to do Vrbniku asi 12 kilometrů, z Bašky na jihu ostrova kolem 19 kilometrů a je to moc hezká cesta autem, nejprve nahoru do sedla, odkud je široký rozhled na skály a moře a poté dolů. Příjezd do Vrbniku je jako z pohádky. Najednou se objeví cedule Vrbnik a vinice, to je přivítání, kterému nelze odolat, my jsme právě za místním vínem přijeli, víme, že na těchto vinicích se rodí báječná žlahtina. A poté se objeví pohádkové městečko nad mořem, Vrbnik se zdálky tyčí na skále asi 50 metrů nad hladinou moře. Ještě lepší bude asi pohled od moře, ale ten jsme nevychutnali.

Blížil se večer, vychutnávat jsme přijeli žlahtinu. Vrbnik je před začátkem turistické sezony oázou klidu, jen restaurace Nada byla zaplněná, místa jsme ale měli rezervovaná na terase, odkud je daleký a hluboký výhled. Auto jsme nechali na parkovišti (platí se) a nechali se nejprve zavést do sklepa. Na uvítanou aperitiv, přesněji tři aperitivy na ochutnání – rakije Travarica, Komovica a Smokovaca (ta je nejslabší, má 38 %). Promítli nám i film, jak se rodí místní sekt. Vlajkovou lodí Vrbniku totiž není jen bílé víno žlahtina, ale také sekt Valomet (což znamená vlnolam), vyrobený z hroznů odrůdy žlahtina. Sekt zraje na mořském dně! Láhve jsou asi kilometr od pobřeží spouštěny v ocelových boxech na 400 dnů do hloubky 30 metrů, kde je teplota 12 stupňů Celsia. Víno po vytažení z moře ještě dozrává dva roky v láhvích. Poprvé se takto experimentovalo v roce 2006 a výsledky byly nad očekávání. Vždyť tak hluboko je stálá teplota, tlak, polotma a klid, tyto podmínky zajišťují Valometu excelentní kvalitu. Láhev je porostlá vrstvou korálů, řas a tento neobvyklý vzhled ji nechávají, není před prodejem dokonale očištěna. Valomet získal spoustu ocenění, nejen za kvalitu vína, ale také design. Cena odpovídá originalitě a náročnosti výroby – od 130 €.

Cestou zpět dolů k autu labyrintem úzkých uliček míjíme v jednom setmělém koutu snad už poslední rozsvícený podnik ve Vrbniku, je to jako v jiném světě, takto snad nevypadá turistické Chorvatsko, díky za taková místa.

A kde se na Krku ubytovat? Popisoval jsem naše ubytování už v předcházejícím článku o Bašce, nuže jen krátce – pětihvězdičkovou perlou ostrova Krk je stejnojmenný kemp Krk společnosti Valamar (pravděpodobně nejlepší kemp v Chorvatsku), který byl zařazen mezi tzv. Leading Campings. Mnohé části kempu jsou úplně nové včetně Bella Vista Premium Village, kde jsme zvolili ubytování v tzv. Mobile Home.