Hsipaw nemá architektonické památky jako Bagan ani plovoucí vesničky jako Inle, ale nadchne svým přirozeným charakterem a svěžestí horských vesniček. Asi proto tady baťůžkáři nakonec zůstanou déle než původně plánovali.
Nebylo tomu tak vždy. Jedna stará legenda vypráví, že do Hsipaw přijel první turista roku 1992. Měl na sobě mnišské roucho a v ruce držel almužnickou mističku na rýži. Místní se ho báli, protože na jejich území nikdy nikdo cizí nevstoupil. Nevěděli, jak se mají k cizinci chovat a co od něho mohou očekávat. Znenadání se začalo bezstarostně usmívat přihlížející dítě. Hsipawané přestali být nedůvěřiví a začali turistu vítat. Právě to by podnět, který otevřel srdce i pomyslné dveře cestovatelům do dříve nepřístupného Šanského státu.
rss kanál