Ondřej Smeykal:
Určité rytmy didgeridoo nikdy neuslyšíte

Ondřej Smeykal je posledních 20 let průkopníkem hry na didgeridoo načeské scéně. Jeho první cesta do Austrálie před mnoha lety ale nebyla za posvátným nástrojem australských domorodců – na univerzitě v Canbeře studoval prastaré skalní malby. Austrálie zůstala jeho láskou dodnes. V rozhovoru www.cestomila.cz vypráví nejen o didgeridoo, ale vzpomíná také na svá putování za tajuplnými skalními malbami i na spaní v australské buši.
Ondřej Smeykal: „Fotografie Jana Williama Drnka jsou z projektu Rozeznělé sklo, který jsem připravil společně s Bořkem Šípkem při příležitosti jeho výstavy na Novoměstské radnici v Praze. Bořek Šípek navrhl druhou sérii nástrojů didgeridoo a perkuse ze skla. Výsledkem bylo podium plné roztodivných objektů, které vyluzovaly všelijaké zvuky. Bořek Šípek si k perkusím pozval specialistu na slovo vzatého, japonského bubeníka Yas-Kaze, který opravdu ukazoval, že rytmu a zvukotvorbě rozumí. Mnoho perkusivních nástrojů si sám navrhl a skláři Bořka Šípka vše vyrobili. Bylo to několik dní opravdu kreativního setkání. Nástroje, které Bořek Šípek navrhl pro mne, jsou mimořádně osobité. Jak tvarem, tak zvukem. Jsou pro mě vždy výzvou, protože Bořek Šípek se pouští neočekávaným směrem a tím mi umožní se úplně novým způsobem dotknout zvuku didgeridoo, protože tvar didgeridoo je pro jeho zvuk velmi určující.“