Lenka Philippová

Pro rastafariány je rastafariánství náboženstvím, nebo spíše způsobem života?
Pro rastafariány je rozhodně způsobem života. Víra podle nich znamená nevědomost a oni vědí, zakoušejí přítomnost boha (Jah) ve svém nitru. Toto rastafariánské vědomí či identitu vyjadřuje výraz I’n’I, který právě odkazuje k dialogickému vztahu mezi vědomím jedince a bohem, zakoušeným v jeho/jejím vlastním nitru. Výraz I’n'I je také součástí specifického rastafariánského slovníku, kterému se říká lyaric a který rastafariáni v praxi běžně používají, například I’n’I zejména namísto první osoby jednotného čísla. Mimochodem, rastafariáni odmítají veškeré -ismy jako výmysly tzv. Babylonu, takže výraz rastafarianismus nemají v oblibě.

Jazyk rastafariánů údajně neužívá negativní výrazy. Ota Halama uvádí, jak by to například mohlo vypadat v českém jazyce: „Slovo ležet neznamená samo o sobě nic špatného. Obsahuje ale slovo lež, které je něčím obecně negativním. Opakem lži je pravda a tak se tímto opakem nahradí původní slůvko lež. Ze slova ležet tedy vzniká novotvar s pozitivním nábojem: pravet.“ Oni tak nějak skutečně hovoří?
Do jisté míry ano, každopádně tak píší. Důvodem pro tuto modifikaci slovníku je, aby jazyk povznášel, dodával pozitivní vibrace a bojoval proti falši Babylonu. Dám několik příkladů slov, která se již etablovala v běžných rozmluvách: označení životního stylu je Ital, což vychází ze slova vital; místo výrazu oppression, tedy útlak, používají downpression, neboť útlak tlačí člověka dolů, je to založené na zvukové podobnosti s up (uppression), protože nahoru utlačovaného nikdo netlačí; podobně nepoužívají understanding, ale overstanding, protože když něco pochopíte, už nestojíte pod tím, ale jste vlastně nad. A nepoužívají výraz everlasting, nahrazují ho everliving, protože last naznačuje konec a pro rastafariány smrt vlastně neexistuje.

Rastafariáni ale nevěří v posmrtný život…
Nevěří, existují různé představy a transfigurační teorie. Smrt je odplatou hříšníka, nejste-li tedy hříšníkem a žijete-li správně, žijete stále. Většina rastů se shodne na tom, že etiopský císař Haile Selassie I. je žijícím, vtěleným bohem, navrátivším se Kristem, jehož barva pleti „zbožšťuje“ černošství. Haile Selassie podle nich nezemřel, zemřít nemohl, říkají, že jeho smrt je podvodem Babylonu, čemuž nahrávají nejednoznačné okolnosti císařovy smrti po převratu v Etiopii v roce 1974. Všichni tehdy očekávali konec rastafariánského hnutí, ale to se naopak začalo více a více šířit do světa.

Sami sebe vidí rastafariáni jako oddělené od Jamajky, jako ztracený kmen, který ale neopustil základy své víry. Byli a jsou pronásledování pro svou víru a svůj vzhled. Jaký je dnes vyděděnecký postoj rastafariánů?
Vyděděnecký je do jisté míry, protože pro rastafariány je charakteristické vnímání světa v polaritě Babylon versus Sion. Babylon jako zkorumpovaný západní svět, Sion jako země zaslíbená, tedy Etiopie, šířeji Afrika. Na Jamajce ovšem Babylon označoval nejen Západ, ale také zcela konkrétní místní realitu, která souvisela právě s tím pronásledováním. Až od 60. a 70. let dochází na Jamajce k postupnému sbližování rastů a jamajské společnosti, v této době také členská základna prorůstá nad rámec chudinských čtvrtí do střední třídy. Významným krokem k uznání rastafariánů byla návštěva etiopského císaře Haileho Selassieho na Jamajce v roce 1966. Den návštěvy je dodnes slaven jako jeden z významných rastafariánských svátků. Etiopský císař přiletěl na Jamajku na pozvání jamajské vlády (předtím byl na Trinidadu, kde již tehdy existovala pobočka etiopské ortodoxní církve) a byl na letišti vítán davy rastů, že nemohl vystoupit z letadla. Vítali ho voláním Hosana na výsostech Hosana synu Davidovu, což pro něho osobně, jako pro ortodoxního křesťana, muselo být nepříjemné, sám se samozřejmě za vtěleného Krista nepovažoval. Veřejnost ale tehdy poprvé viděla, že byli představitelé rastafariánů pozváni nejdříve do letadla, aby uklidnili davy a poté i na oficiální setkání císaře s představiteli vlády, což začalo měnit obraz rastafariánů ve většinové jamajské společnosti. Významnou roli v akceptaci rastafariánů sehrálo reggae, jehož popularita byla už v 70. letech využita i politickými stranami. Z toho vyplývá, že se v té době již nejednalo o jednoznačně vyděděneckou situaci, vztah společnosti k rastafariánům nebyl již tak antagonistický jako v počátcích hnutí a v současné době se již rozhodně nedá hovořit o pronásledování. Naopak, rastafariáni jsou vnímáni jako součást jamajské kultury a od 90. let jsou také součástí turistického marketingu. Ovšem dodnes málokdy uvidíme mezi příslušníky politické reprezentace nebo ve vyšších patrech managementu člověka, který má vlasy upravené do dredů. První muž s dredy se v parlamentu objevil někdy v roce 2011.

Haile Selassie se nepovažoval za Boha, nenarušovalo to přesvědčení rastafariánů? Je známo, že opakovali větu „jestliže nevěří, že je bůh, my víme, že je bůh“…
Ano, oni vědí, že je Bůh. A je pochopitelné, že Haile Selassie I. toto jejich přesvědčení jednoznačně a otevřeně odmítnul. Každopádně, pokud ještě zůstaneme u osoby etiopského císaře, jeho přednášky a proslovy – například před Organizací africké jednoty, které byl zakladatelem – o rovnosti, panafrikanismu, jsou rastafariány ctěny a hojně reprodukovány.

Marihuana je pro rastafariány posvátná, ale na Jamajce nadále nelegální…
Legalizace marihuany na Jamajce je blízko. Na začátku roku podala vláda návrh na dekriminalizaci držení a konzumace marihuany v limitovaném množství do 2 uncí, tedy přibližně 56 gramů, a plnou legalizaci medicínského, vědeckého a náboženského užití marihuany. Zatím návrh v únoru schválil senát a vyšlo to přesně na nedožité 70. narozeniny Boba Marleyho. Nyní čeká návrh na schválení sněmovnou, ale jelikož zákon předkládala vláda, která má ve sněmovně dvoutřetinovou většinu, stěží si lze představit, že by neprošel. Tato legislativní úprava byla již déle očekávána, což souvisí s tím, jak je ve světě marihuana legálně využívána především k léčebným či terapeutickým účelům. I Jamajka by proto ráda využila byliny, která je tak úzce spojena s rastafariánskou, potažmo jamajskou kulturou. Zároveň lze očekávat, že v souvislosti s dekriminalizací pěstování pro náboženské účely dojde k tlaku na institucionalizaci rastafariánských skupin.

Podle rastafariánů se poprvé marihuana objevila na hrobě krále Šalomouna a proto je považována za dar od Boha…
V Bibli o tom zmínky nenajdeme, to se pouze traduje, občas lze zaslechnout spekulace, že se to píše v národní etiopské sáze Kebra Nagast (Právo králů) ze 14. století, která popisuje dějiny dynastie v linii krále Šalamouna a má pro rastafariány značný význam. Ani tam však tuto zmínku nenajdeme. Existuje ale mnoho biblických pasáží, které mluví o „bylině“ a které rastafariáni rádi citují. Už kniha Genesis zmiňuje, že také byliny byly Bohem stvořeny a dány člověku k užívání (Gn 1:11, Gn 1:29), citován bývá Zjevení 22:2, kde se hovoří o listech ze stromu života, které jsou interpretovány jako marihuana, které mají léčivou moc pro všechny národy – výraz healing of the nations můžeme často slyšet v reggae písních. Marihuana je pro rasty jednoznačně záležitostí rituálního, nikoli rekreačního užití, je na ni pohlíženo jako na posvátnou bylinu, které se také říká tráva moudrosti (wisdom weed), kouří se z dýmky chillum, které se říká take chalice.

Marcus Garvey byl tvůrcem myšlenky „Back to Africa“. Má tato myšlenka dnes na Jamajce nějakou váhu? Neumím si příliš představit, že by se někdo stěhoval z Karibiku do Etiopie…
Marcus Garvey je sice vnímán jako prorok, ale rastafariánskou interpretaci svých myšlenek a představu o božství etiopského císaře odmítal. Garvey je rasty vnímán především jako prorok, který předpověděl, že bude v Africe korunován černý král a přiblíží se čas vykoupení černochů. Garveyho iniciativa Back to Africa byla nicméně hlavně praktickou snahou o posílení hrdosti Afričanů, doma i mimo Afriku, aby společným úsilím pomohli vytvořit lepší Afriku pro všechny, důraz na rasovou hrdost byl spojen i s důrazem na úspěch Afričanů v podnikání a obchodě. Garvey vlastnil mimo jiné také lodní společnost Black Star Line, která měla černochy přepravovat z Karibiku zpět do Afriky. Tento projekt ztroskotal téměř deset let před vznikem rastafariánského hnutí. Ovšem mezi rastafariány neměl návrat do Afriky nikdy praktické obrysy, návrat do Etiopie či Afriky byl vnímán jako návrat do Země zaslíbené, jako nezásvětná spásou, k níž otevřela cestu korunovace Haile Selassie I. Nebylo a není tedy úkolem rasty dopravit se do Afriky, bůh v pravý čas vše zařídí. Očekávání návratu postupně doznalo změn, jiná byla situace ve třicátých a jiná v šedesátých letech a později. První epizodu exaltovaného mileniálního očekávání zažila Jamajka již v roce 1933, kdy jeden z prvních proroků rastafariánství Leonard Howell prodával za šilink fotografii císaře Haileho Selassieho, která měla posloužit jako lístek na loď. Něco podobného se ještě dvakrát zopakovalo koncem padesátých let, ale pak už podobné tendence nepozorujeme. Za bod obratu bývá take někdy považována Selassieho návštěva Jamajky, kdy údajně řekl představitelům rastafariánů, že nejprve je třeba osvobodit Jamajku a pak teprve se navrátit domů (liberation before repatriation). Neměli bychom však zapomínat na migraci rastafariánů do etiopského Shashemane (oblast jižně od Addis Abeby, kterou etiopský císař věnoval lidem afrického původu na západní polokouli za podporu během italské okupace), která probíhala rovněž od šedesátých let. Tamní rastafariánská komunita sice nikdy nepřesáhla 1000 obyvatel, přesto je její existence důležitým dokladem o podobách a motivacích návratu do Afriky. Byť si život doma v Africe rastové pochvalují, neměli to v Etiopii snadné. Například protože formálně nešlo o repatriaci, nemají nárok na etiopské občanství, také marihuana je v Etiopii, na rozdíl od žvýkání kátu, vnímána jako tvrdá droga. Dneska je Sashamene také jakýmsi poutním místem, kam přijíždějí rastové z celého světa, častěji ze západních zemí než z Jamajky, k nejčastějším návštěvníkům však prý patří příslušníci etiopské střední třídy.

V rastafariánské nauce představují zlo bílí utlačovatelé, to zní pro bílé turisty docela děsivě…
Zní to děsivě, ale oni od počátku zdůrazňovali, že lidem, tedy i bělochům, měří individuálně, každého posuzují podle toho, jak jedná, jak se chová, jak smýšlí. Tahle rétorika obráceného rasismu má spíš provokovat, zatřást s člověkem, aby si uvědomil, jak jsou východiska rasismu vždy pokřivená. A samozřejmě, vycházeli ze situace na Jamajce. Potomci Afričanů, kteří prošli staletími otroctví a útlaku, představují drtivou většinu obyvatel Jamajky – 98 procent, což je ve srovnání například s nedalekou Kubou opravdu vysoké číslo. Přesto i na Jamajce byly společenské elity po dlouhou dobu převážně bílé a stále ještě platí, že čím jste světlejší, tím jsou vaše vyhlídky na úspěch ve společnosti vyšší. Na současné politické reprezentaci je již vidět, že ke změnám dochází, jsou ale pomalé. Babylon je v mnoha ohledech nadále každodenní realita.

Život prvních komunit rastafariánů, např. v Pinnacle, mi připomíná život v židovských kibucech. Společná práce ve prospěch komunity, společné prostory pro vaření, praní apod.
Nemusíme ani chodit daleko do historie. Jednou z hlavních rastafariánských skupin, kde můžeme mluvit o komunitním životě, jsou Bobo Ašanti, včetně toho, že se společně podílejí na ekonomickém zajištění, vyrábějí například pokrývky hlavy. Osobní vlastnictví ale není problém a rovnostářství, jak mi to přirovnání ke kibucům evokuje, tam v takové podobě nenajdeme, Bobo Ašanti je poměrně striktní společenství přejímající mnohé starozákonní předpisy týkající se každodenního života. Ženám se přiznává respekt a důstojnost, ale jsou podřízeny mužům. A po většinu dní kalendářního měsíce jsou považovány za nečisté, což prakticky znamená, že mimo jiné nesmějí připravovat pokrmy.

Jak se z hnutí vyvinula hudba – reggae?
Reggae jako hudební styl se vyvíjelo samostatně, až od 70. let do něj přes osobní postoje a přesvědčení muzikantů prorůstaly rastafariánské motivy a společně se úspěšně šířily do světa, který na ten jasný postoj proti jakémukoli utlačování a na potřebu šíření pozitivních vibrací a lásky dobře slyšel. Ovšem reggae nemusí být spojeno pouze s rastafariánstvím, v případě muzikantů, kteří konvertovali ke křesťanství, se prostřednictvím reggae šíří křesťanské texty, a to platí nejen pro reggae zpěváky sladkých písní, například Michaela Rose, ale také pro dancehallové dýdžeje a MC.

Jaká jsou rastafariánská setkání, při nichž probíhají modlitby, debaty, zpívají se písně, kouří se rituálně ganja a hraje na bubny?
Víceméně, jak je popisujete. Obecně se rozlišují dva typy setkání – menší neformální reasoning a větší groundation, kterým se také říká binghi. Reasoning znamená jakýsi kolektivní dialog, který má pevný rituální rámec, většinou spojený s konzumací marihuany. Ta je skutečně brána jako svátost a proto musí být i náležitě pěstována, nesmí to být jen tak nějaká marihuana z neznámého zdroje a neznámého původu, měla by být pěstována v souladu s etickými principy rastafariánství, tedy bez chemikálií, na slunci apod. Dýmka či v papírku ubalený spliff je podáván určitým směrem, a zpravidla před tím, než se zažehne, je pronesena modlitba. Smyslem konzumace posvátné byliny, tedy ganji, je povznesení vědomí a snažší dosažení I’n’I vědomí. Toto vědomí poskytuje vhled do událostí a v jeho světle jsou vykládány současné události i text Bible. Během reasoning jde o dosažení konsensu, nejde o to, aby byl jeden názor povýšen do pozice jednoho jediného absolutně správného. Větší setkání groundation probíhají při slavnostních příležitostech, například svátcích, řada z nich souvisí s osobou císaře Haile Selassie I. – zmíněná návštěva Haileho Selassieho na Jamajce (21. duben), narozeniny (23. červenec), korunovace (2. listopadu), ale připomíná se také etiopský nový rok (11. září). Nedílnou součástí je nyabinghi bubnování, které je, narozdíl od reggae, vlastní hudbou rastů. Bubnování je podobně jako zpívání rastafariánských hymnů nástrojem boží síly, kterou uzpívávají a rytmicky odrážejí Babylon. Hymny a energie a vibrace z bubnů, to vše pomáhá, stejně jako jazyk, k pádu Babylonu.

Asi nejvýraznějším poznávacím znamením rastafariánů jsou tzv. dread-locks. Kde mají ty vlasy původ?
Vlasy upravené do pevně stažených zacuchaných svazků najdeme u více kultur na světě. Takové vlasy evokují a manifestují sílu a její udržení, vzpomeňme na biblického Samsona. Jednoznačně dredatý bůh je Šiva, některé egyptské mumie mají účesy do dredů, potud tedy ten původ obecně. Dredy jsou vnímány jako spirituální vyjádření cesty rastafariánů, byť třeba Leonard Howell, zakladatel první rastafariánské komunity Pinnacle, dredy nenosil, mezi rastafariány se rozšířily až na přelomu 40. a 50. let zásluhou radikálnější rastafariánské odnože, která se chtěla jasněji separovat od světa, od Babylonu, od jamajské společnosti, která měla tendenci se stylizovat podle bělošských evropských vzorů. Dredy byly úplný protiklad, dread znamená v angličtině hrůzu, děs, a pro většinovou společnost byl šok vidět v ulicích černocha s jeho přirozenými vlasy, vždyť už tehdy frčelo rovnání vlasů a používala se bělidla na obličej. Dredy nosili v 50. letech bojovníci národně-osvobozeneckého hnutí mau mau, což se také často uvádí jako jeden ze zdrojů inspirace. Co se týče dalších náboženských souvislostí, rastafariáni rádi připomínají biblické odkazy – v Levitiku 21:5 je nařízení nestříhat vlasy ani vousy a neřezat do svého těla, což je vlastně důvod, proč Bob Marley, když mu byl na prstu u nohy objeven rakovinotvorný útvar, si ho odmítl nechat odstranit. Dredy také připomínají lví hřívu, symbolizují tak majestát Lva z Judy, tedy dle titulatury etiopského císaře. Především z koncertů a klipů je pak všem dobře známé potřásání dredy, které má uvolnit v nich svázanou boží sílu, která pomáhá smést Babylon.

Když jsem se na rozhovor připravoval, udivil mne nedostatek publikací o rastafariánech v češtině a na českém trhu. Znám knihu Stephena Foehra Probuzení na Jamajce, Váš kolega Ota Halama vydal knihu Rastafari v nakladatelství Volvox Globator, ale již není nejnovější. Jakou odbornou literaturu byste doporučila?
Já se afroamerickými náboženstvími a rastafariánstvím zabývám již sedm let… a konečně už to musím napsat. A doporučení? Nic moc nad rámec toho, co jste zmínil. Vlastně, vyšla tady taky rasta kuchařka (Ambent, 2004). O Bobu Marleym je toho více, k jamajské hudbě a reaggae pak v češtině Sašu Neumanna (Torst, 2005). Na internetu najdete informace k rastafariánství také v češtině, za doporučení jistě stojí informační portál www.onelove.cz, který vedle článků o rastafariíánství nabízí také e-shop s dalšími knihami, ale jsou v angličtině. Právě v angličtině mohu doporučit The Rastafarians od Leonarda E. Barretta, jednu z klasických prací, která je na pomezí odborné a popularizační, vyšla z primárního výzkumu a byla později několikrát aktualizovaná.

Další rozhovor o Jamajce:
Anita Balejíková: Akí budete vy k Jamajke, taká bude Jamajka k vám

Fotografie:
Stanislava Brůhová (titulní, 1, 3), www.bruhovi.cz
Anita Balejíková (2, 4), www.jamajkanita.sk