Nedávno se konala v pražském kině Lucerna premiéra filmu
o barmské disidentce Aun Schan Su Ťij. Jak se Vám líbil film „Lady“,
který natočil slavný režisér Luc Besson? Co Vás zaujalo?
Paní Su Ťij je nejvýraznější osobností moderních dějin Barmy, ovšem
film Lady ji ukázal především z lidského pohledu, nejen jako odhodlanou
neústupnou aktivistku, ale jako ženu, matku a manželku. Film se nevyhýbá
dojemným scénám z rodinného života, cítíte, co všechno Su Ťij
v soukromém životě obětovala, přestože ona sama říká, že role
disidentky bylo její vlastní pevné rozhodnutí, že se pro ni sama rozhodla,
nikoli obětovala. Tu osobní, lidskou stránku paní Su Ťij, se režisérovi
povedlo ukázat. Zároveň bych ráda dodala, že film je o paní Su Ťij,
není o Barmě. Ona není jedinou disidentkou v Barmě a pozornost světa
nemůže být soustředěná pouze na ni, pouze na jedinou osobu a vytvářet
z ní nenahraditelnou ikonu. Pokud by taková ikona najednou nebyla, země bude
postrádat vůdce. Potřebujeme souběžně podporovat i další osobnosti
v Barmě, které budou schopny zemi v budoucnosti co nejlépe vést. V Barmě
samozřejmě film není v oficiální distribuci, ale lidé se k němu
dostanou, neprodává se otevřeně na ulicích, spíše distribuuje
přes známé.
Jaká je současná role Su Ťij v barmské společnosti? Letos
proběhla v médiích zpráva, že chce kandidovat na prezidentku.
V roce 2012 bylo straně paní Su Ťij – Národní lize pro demokracii –
povoleno se zaregistrovat a kandidovat do doplňovacích parlamentních voleb.
Národní liga pro demokracii v nich vyhrála, ale v těchto doplňovacích
volbách se hlasovalo jen o malou menšinu parlamentních křesel a členové
strany včetně Su Ťij se stali pouze řadovými poslanci. Jejich počet je
nedostatečný k prosazení jakýchkoli změn. Generálové sice v posledních
letech nebránili některým politickým reformám, ale v roce 2008 nechali
přepsat a schválit ústavu tak, aby zaručovala armádě trvalou moc. Ústava
zajištuje 25 procent míst v parlamentu armádě bez ohledu na jakékoli
volební vítězství jakékoli strany. Armáda bude tedy nadále silně
ovlivňovat politický život země, přestože v roce 2011 byla sestavena
civilní vláda, ovšem s bývalým generálem v čele. V ústavě je
zapsána klauzule, která zakazuje Barmáncům, jejichž rodinní
příslušníci jsou cizinci, vykonávat nejvyšší státní funkce, tedy stát
se prezidentem a premiérem. Tato klauzule byla namířena přímo proti paní
Su Ťij, která byla provdána za Brita a má s ním děti. Podobných
diskriminačních věcí je v ústavě více a Národní liga pro demokracii
i další opoziční uskupení se snaží upozorňovat na nutnost změn
v ústavě nebo vypracování nové. Nejdůležitější v současné barmské
politice je právě otázka ústavy, ale je nemožné odhadnout, jak dlouho
mohou snahy o změny trvat. Je to záležitost technicky nesmírně zdlouhavá,
změny musí získat souhlas více než 75 procent členů parlamentu, kde
sedí vojáci a jejich přívrženci a navíc mají i do budoucna zajištěnou
zmíněnou čtvrtinu křesel. Všichni, kdo se angažují v barmské
problematice, vidí otázku ústavy jako citlivou a podstatnou. A blíží se
volby, další všeobecné parlamentní volby se budou konat v Barmě v roce
2015. Pokud do té doby nedojde ke změně ústavy, Národní liga pro
demokracii je může vyhrát, ale Su Ťij nebude moci zastávat nejvyšší
funkce.
Nedávno byla Su Ťij pozvána do Prahy na konferenci Forum 2000. Vy
jste se s ní v průběhu jejího krátkého pražského pobytu setkala. Jaké
bylo setkání?
My jsme za barmskou komunitu v ČR žádali o možnost širšího setkání,
přáli jsme si, aby se ho zúčastnili nejen Barmánci, ale i naši čeští
příznivci, kteří nás podporují. Považovali jsme to za výjimečnou
příležitost poděkovat za podporu českých lidí Barmě. Bohužel, její
časový rozvrh byl organizátory velmi omezený a tak nakonec bylo setkání
komorní a krátké. Paní Su Ťij poděkovala za to, co český lid pro
Barmánce a Barmu dělá. Jejím hlavním vzkazem pro barmskou komunitu byla
otázka budoucnosti Barmy, žádala, aby se Barmánci, kteří našli dočasný
domov v ČR, snažili získat co nejlepší vzdělání, zkušenosti a
dovednosti, aby jednoho dne, až se vrátí do Barmy, byli co nejlépe
připraveni rozvíjet svou zemi. Jako vůdkyně barmské opozice a zároveň
poslankyně parlamentu má v tomto okamžiku značně citlivou roli a tak se
u některých otázek vyhýbala přímým odpovědím a obracela pozornost
právě do budoucnosti.
Barmské chrámy kreslil Filip Trnka
Ve druhé polovině října se v britských médiích objevily
články, které obviňovaly Su Ťij za nedostatečně jasné vyjádření
názoru v otázce porušování lidských práv v případě muslimských
Rohingyů. Su Ťij odmítla, že by buddhisté prováděli genocidu,
vysvětlovala, že Barmánci v Rakhinském státě, kde je polovina obyvatel
bengálského, tedy nikoli barmánského původu, mají stejný strach jako
muslimové. A že v Barmě sílí obava z cizího muslimského vlivu. Vím,
že separatistické touhy muslimů se táhnou již od konce druhé světové
války, někteří jejich představitelé dokonce otevřeně žádali
připojení k Pákistánu, později bojovaly guerilly Rohingyů v řadách
Talibanu. Současné násilné střety odstartovalo znásilnění a
zavraždění budhistické dívky skupinkou muslimů. Co se v současnosti
děje mezi muslimy a buddhisty v Barmě?
Barmská společnost byla vždy tolerantní a etnické nebo náboženské
rozdíly nehrály žádnou roli. Vždyť v Barmě je na 135 různých
etnických skupin mluvících různými jazyky. Vojenský režim se ovšem roky
snaží jejich vliv omezit a centralizovat vládu. V koloniálních dobách
přivezli Britové do Barmy hinduisty z Indie jako pracovní sílu, misionáři
převáděli etnické obyvatelstvo na křesťanskou víru, z Bangladéše se
šířil islám, ale do nedávna společnost neměla s těmito náboženskými
rozdíly problémy. Musíme si klást otázku, proč právě teď se tyto
problémy otevřely, proč se objevila nesnášenlivost a konflikty. Já si
dokáži představit, že nenávist vytvářejí lidé spříznění
s bývalým režimem. Ti mohou rozmíchat nespokojenost u lidí, kteří si
představovali, že okamžitě po propuštění Su Ťij se zlepší jejich
životní podmínky, a navíc poslouchají zprávy ze světa o radikalismu
muslimů. Lidé mohou být nespokojení spíše se svými vlastními životy a
jejich hněv se obrací na muslimy a sebemenší konflikty v soužití.
Rohigyové, ačkoli žili v Barmě po celé generace, nedostávali barmské
občanství, předchozí vlády jim toto právo po dlouhá léta upíraly.
Mnozí Barmánci osočují muslimy, že nejsou občané Barmy, ti tak znovu
trpí za to, že jim v minulosti nikdy občanství nebylo přiznáno. Výroky
paní Su Ťij lze chápat jako hodně politicky korektní, snaží se nestát za
některou ze dvou znepřátelených stran, aby nebyla kritizována, že
podporuje jednu z nich.
Ale právě to byla, tím, že se vyhnula odpovědím…
Ona byla dlouhou dobu v naprosté opozici, dokonce izolaci, v současném
postavení ale musí přistupovat k mnoha kompromisům. A má nyní i méně
kontaktů s občany, což může vytvářet pocit nespokojenosti s její
parlamentní činností. Když byla propuštěna, lidé si představovali, že
kouzelným proutkem vyřeší všechny jejich problémy, což se nestalo a stát
nemůže. Nelze v krátkém čase vyřešit vleklé dlouhodobé problémy.
V současnosti se Su Ťij nemůže vyhnout ani lavírování
v politické aréně.
Michelle Yeoh, herečka, která ji představovala, byla deportována
z Barmy…
Michelle Yeoh jela do Barmy v červnu 2011 s úmyslem setkat se s paní Su
Ťij, která už v této době byla na svobodě. Tehdy nová tzv. civilní
vláda ji nejen neumožnila setkání, ale donutila ji k okamžitému odjezdu
ze země s tím, že je na černé listině. Vláda přitom tvrdí, že již
neexistují seznamy osob, kterým nepovolují vstup do země, ale mám obavy,
že nějaké seznamy stále jsou a dle posledních informací ještě letos
v srpnu zakázali vstup do země dvěma americkým novinářům, kteří
v minulosti navštívili oblast sužovanou konflikty s Rohingyi.
Podařilo se Vám dostat do Barmy v posledních dvou
letech?
Ano, díky tomu, že české ministerstvo zahraničních věcí v rámci svého
Programu transformační spolupráce podporuje určité aktivity naší
organizace, které pomáhají kolegům v indickém exilu. Od letošního roku
se některé aktivity přesouvají zpět do Barmy a my zkoumáme terén, jak
v Barmě otevřeně působit. Od roku 2010 jsme vytvořili program Mikrogranty
(www.mikrogranty.cz), který podporuje
místní komunity, které bývají hodně aktivní, ale schopnosti Barmánců
pracovat systematicky a zlepšovat organizaci, je nedostatečná. Jedním
mikrograntem podporujeme kliniku pro HIV pozitivní pacienty v Barmě. Stát
nezajišťuje ubytovací kapacity pro nemocné, kteří se přijedou z venkova
léčit do města Rangún, kde je dostupná léčba HIV/AIDS a tato klinika jim
dává možnost přebývat ve městě, společně se stravovat atd. Zároveň se
staráme o to, aby se po zotavení, když se jejich stav zlepší a navrátí
se do svých domovů, začlenili do společnosti, aby mohli zakládat malé
farmy, kde chovají prasata, později si navzájem pomáhají, když se
prasatům narodí mláďata, rozdávají je apod. Je to jeden z příkladů,
který ukazuje, jak stát nefunguje, a my hledáme možnosti, jak lidem pomoci,
jak ty problémy zviditelnit a řešit.
V jakém stadiu je projekt „Zodpovědně do Barmy“?
Vždy nám záleželo na tom, aby cestovatelé jezdili do Barmy zodpovědně.
Projekt probíhá od roku 2012 a jeho cílem je zvýšit pozitivní dopady
turismu na barmskou společnost. Naše možnosti jsou ale omezené a náklady na
informační kampaň jsou nízké. Byly založeny české webové stránky www.jedudobarmy.cz, kde najdete úvodní
informace jakým způsobem se zapojit do kampaně. Na stránkách je i odkaz,
který zavede čtenáře na české i mezinárodní stránky www.ecoburma.com/cs, tam mohou
cestovatelé i lidé uvnitř Barmy přispívat svými postřehy a zkušenostmi
pro další turisty a pomáhat k zvyšování povědomí o zodpovědném
cestování do Barmy. Rádi bychom rozšířili aktivity uvnitř Barmy,
zvýšili povědomí Barmánců o cestování a přijíždějících
cizincích. Turista je v Barmě přijímán jako host, neboť si udělal čas a
utratil peníze, aby přijel do naší země. Je hostem a není vhodné
kritizovat hosta, že se chová nevhodně, ale rádi bychom, aby se hosté
v Barmě chovali s respektem k místním zvyklostem a kultuře. Cizinec před
cestou nemusí znát, jak to v Barmě chodí, ale je na něm, aby se
informoval, je také na Barmáncích, aby se neostýchali mu místní pravidla
vysvětlit. Cestovní ruch přináší do země peníze, ale nesmí to být na
úkor blaha obyčejných lidí a přinášet prospěch pouze pro úzkou skupinu,
která zbohatla za vlády vojenské junty. Oni neberou ohledy na dopady na
místní lidi a životní prostředí. Rádi bychom, aby se místní lidé více
zapojovali do programu zodpovědného cestování a zvyšovali své hlasy.
Cestovní agentury v Barmě většinou vlastní příslušníci režimu, jsou
schopni bohatším cizincům nabídnout trekking v horách, plavbu po divoké
řece, cokoli, pro bohaté cestovatele se možnosti v Barmě otevřely. Ale je
lepší, když si turisté nejdříve ověří, kdo jim poskytuje služby,
jestli svojí cestou nepodpoří lidi, kteří zbohatli díky brutálnímu
režimu a podnikají.
Jak se turisté prohřešují pravidlům zodpovědného cestování,
s čím mají potíže?
Turisté, to je široký pojem, do Barmy jezdí baťůžkáři i bohatí lidé
luxusními zájezdy. Mnozí mají větší povědomí o barmské kultuře,
o politické situaci v Barmě, někteří si jen přijedou co nejvíce užít,
jak by si užili kdekoli jinde na světě. Porušují i nejzákladnější
pravidla, například to, že do buddhistických svatyní není vhodné
vstupovat v botách, naopak sundat si i ponožky a chodit bosí. Totéž
platí o oblečení, nevhodné jsou krátké sukně i šortky. To je jen
drobný příklad, který by měli cestovatelé znát, než jedou do Barmy, aby
je místní nenutili oblékat se před chrámy do nějakých erárních
sarongů. Barmánci jsou hrdí na to, že se cizinci jezdí dívat na jejich
památky, ale vyžadují určitý způsob chování a oblékání.
„Máte možnost navštívit jen tu pozlacenou část Barmy,
kterou vám chce vojenský režim ukázat“ vysvětlovala jste v našem
rozhovoru před asi dvěma a půl lety. Co se v tomto směru
zlepšilo?
Ta pozlacená část se zvětšila, ale to neznamená, že můžete cestovat po
celé zemi, jak se vám líbí. Mluvili jsme o konfliktu v Rakhinském státě
na západě na bangladéšské hranici, další oblast, kde jsou nekončící
ozbrojené konflikty, je Kačjinský stát na severu. Vojenská junta uzavřela
s kačjinským etnikem příměří na 17 let, ale nezajistila jim domluvenou
autonomii a práva, konflikt se tedy znovu obnovil. Po všech politických
změnách je stále v Barmě otevřená válka. Důvody zákazů cestování
jsou bezpečnostní, to je ovšem vždy hned první záminka vojenského
režimu. Platí tedy dále, že ne všechny části Barmy jsou dostupné. Navíc
rozvoj infrastruktury je podporován pouze mezi velkými městy a regiony
Šanů, Karenů i Kačjinů jsou nadále odříznuté, protože režim
záměrně nikdy neinvestoval do jejich infrastruktury a špatně se tam
dostávají nejen cizinci, ale i Barmánci.
Život na jezeře Inle
A jak se rozvinul projekt „Naši vojáci“?
„Naši vojáci“ byl originální počin exilové rozhlasové stanice
Mizzima, která sídlila v Indii a jejíž zpravodajové točili příběhy ze
života vojáků a lidí, jejichž život je s armádou propojen. Byly
o vztazích obyčejných lidí a vojáků i poměrech uvnitř armády,
příběhy prezentovaly každodenní život vojáků s důrazem na bezpráví,
na praktiky nadřízených, například o vojenské jednotce, jejíž kasárna
jsou v blízkosti nějaké vesnice a starosta musí s vojáky spolupracovat.
Taková vysílání se vypalovala na CD a distribuovala mezi lidmi uvnitř
Barmy. Mizzima se již po prvních politických změnách přestěhovala do
Barmy a tyto příběhy asi už neprodukují. Médiím v Barmě se otevřely
dosud neznámé možnosti. Cenzura byla oficiálně zrušena, úřad pro dohled
nad vydáváním tisku a knih ovšem nadále existuje. Soukromí zpravodajci a
vydavatelé zkoušejí postupně zajít, kam až to je možné, kvalita zpráv
se novinářsky zlepšuje, ale většina lidí v branži novinařinu
nestudovala a učí se až praxí, a bohužel stále existuje autocenzura.
Vzorem jim mohou být exilová média, která působí dále.
Jaký barmský web v angličtině byste doporučila, mám teď na
mysli místní barmský.
Je jich stále více, asi největší jsou populární noviny Eleven, mají
webové stránky http://elevenmyanmar.com/. Přesto bych
nadále doporučovala několik exilových médií, která za ta léta vychovala
kvalitní novináře a spolupracovníky, kteří působí v současnosti
i uvnitř Barmy. Jsou důvěryhodnější, např. www.irrawaddy.org nebo www.dvb.no. Deníků je v Barmě omezené
množství, ty hlavní jsou státní. Soukromá média jsou například
týdeníky ve formátu novin, vždy několik barevných stránek, takový
pel-mel, kauzy, názorové stránky, sport i bulvár. Média si teprve hledají
cestu, navíc ta elektronická nejsou zdaleka všude v Barmě dostupná, ne
v každé vesnici mají elektřinu. Ale je to otázka několika let, internet
se bude v Barmě rychle šířit.
„Velké kulturní bariéry a rozdíly v mentalitě a
zvyklostech způsobují Barmáncům v Čechách nemalé potíže“,
přečetl jsem si na Vašich webových stránkách. Co Barmáncům v ČR
nejvíce schází?
V České republice v minulosti žilo dlouhodobě jen několik Barmánců.
Jejich počet se zvyšuje od roku 2008, kdy se česká vláda zapojila do
programu OSN o přesídlování uprchlíků a vybrala právě skupinu
barmských uprchlíků. V současné době je v ČR asi 120 přesídlených
Barmánců. Navíc zde studují vysokoškolští studenti, kteří dostali
stipendium. Největší kulturní šok napříč celou barmskou komunitou je
jazyk, dále jídlo a počasí. Jazyk je pro všechny Barmánce zásadní
bariérou, bez znalosti češtiny mají mizivou příležitost získat práci a
dostat se do bližšího kontaktu s lidmi. Počasí Barmánce trápí, sníh
nikdo z nich předtím neviděl, žili v tropech. A když Barmánci pracují
v městských technických službách a jsou osm hodin venku v mrazu,
nesnášejí to nejlépe, nemají na to buňky. Ale snaží se. Co se týká
jídla, Barmánci jsou závislí na rýži a v České republice je rýže
dražší a méně dostupná než v Asii. Barmánci v ČR si statečně
zvykají na rohlíky a chleba, protože většina z nich vykonává méně
placené práce a asijské pokrmy jsou pro ně příliš drahé.
Pomáháte barmským uprchlíkům v ČR, jak? Připravujete nějakou
akci, která by představila Barmu české veřejnosti?
Zaměřujeme se na komunity, v nichž Barmánci začínají nový život.
25 uprchlických rodin žije v 17 městech a obcích po celé České
republice, ve všech se angažujeme. Ráda vzpomínám na všechny akce, které
jsme po těch městech a obcích připravili. Pořádali jsme je proto, aby
místní česká komunita, přijímající uprchlíky, pochopila, proč
Barmánci žijí mezi nimi, že být uprchlíkem není dobrovolnou volbou, aby
lépe pochopili barmskou problematiku a navázali první kontakty s Barmánci.
Kvůli jazykové bariéře se Barmánci ostýchají někoho oslovit a česká
společnost není asijská, když se v Barmě někdo přistěhuje, celá
vesnice se zajde poptat, popovídat, to tady chybí. Naše besedy vlastně
poskytují prostor pro první seznámení a poznání. Besedy už mnohokrát
pomohly uprchlíkům najít nové přátele. A tak se Češi stali kmotry
jejich dětí, domácí úkoly dělají společně se sousedem, chodí na ryby
apod. Jsou to postupné kroky v sociální integraci. Připravujeme výstavu
fotografií, nic velkého, organizace je zatím v začátcích, takže nemohu
v tuto chvíli nabídnout podrobnosti. Rádi bychom ji nabídli společně
s besedou například čajovnám.
Rozhovory o Barmě:
Sabe Amthor Soe – starší
rozhovor z roku 2011
Barmanista
Jan Bečka o politických mniších i kokosech s červeným turbanem
Zajímavé adresy:
www.burma-center.org
www.jedudobarmy.cz
www.ecoburma.com
www.myanmartourismwatch.org
www.burmacampaign.org.uk
www.burmaproject.org
www.tourismconcern.org.uk
www.freeburmacoalition.org
rss kanál