Nejen Karla Klostermanna oslovilo kouzlo Vydry. Miloval ji Josef Váchal, u Čenkovy pily zasadil tři smrky Bedřich Smetana. V letních měsících se na nejkrásnější úsek Vydry – 7 km dlouhou trasu naučné stezky mezi Čenkovou pilou a Antýglem – vydává až dva tisíce lidí denně. Ani v zimě není Povydří pustý kraj, více než několik desítek lidí zde ale bezesporu nepotkáte. Sám Klostermann napsal o Povydří, německy nazývaném Schachtelei, v roce 1910: „Před více než 20 lety byla Schachtelei skoro neznáma. Dosud se živě pamatuji, jak jeden z mých strýců, selský mladík, mně řekl, když jsem pověděl úmysl, že sestoupím k řece: Dyť tam neuvidíš nic než vodu a kameny, dyť je to tam strašlivý a ošklivý.“ My jsme se za tou ošklivou vodou a kameny zatoulali v předposlední den minulého roku, kdy se Vydra čerstvě oděla do sněhobílého hávu.

Vyrazíte-li na naučnou stezku z jižní strany z Antýglu, půjdete celou trasu z kopce. Antýgl je staré místo, bývala tu sklárna již v 16. století a vyráběly se zde mj. páteříky, což jsou skleněné kuličky pro růžence (pojmenování páteřík má původ v modlitbě Pater noster). V minulých staletích vyráběly páteříky sklárny po celé Šumavě a vyvážely se dokonce do ciziny. Sklárna měla jen jednu pec – ein Tiegel – z čehož pochází jméno Antýgl. V 19. století huť uzavřeli a byl zde vybudován dvorec roubených stavení, stodola a hostinec (dnes je zde kemp, přes zimu zavřený). Z autobusové zastávky Antýgl je to asi 200 metrů směrem k mostu, kde začíná naučná stezka vedoucí nejkrásnějším úsekem Vydry. Stezka má sedm zastavení a sedm informačních cedulí. Hezky ve dřevě provedených, jen kdyby tam člověk nenarazil na pravopisné chyby. Na stezce se není kam ztratit, vede po silničce dokončené už v roce 1887.

. . .
Vydra

Poprvé zastavujeme po dvou kilometrech u bývalé Hálkovy chaty. Přes Vydru je zde most a žlutá značka vede turisty do Srní. Na známou Turnerovu chatu, je to ještě kilometr. Po levé straně Vydry by měly být vidět pitoreskně rozeklané skalní útvary, zvané kdysi německy Schlössel, tedy Hrádky (odborným termínem „tory“). V bílé barvě, která obalila stromy, ale vystupují z lesa tak nenápadně, že je sotva zahlédneme, navíc chvílemi hustě chumelí a nemáme příliš chuť nastavovat obličeje nahoru proti padajícím vločkám. Tři nejvýraznější hrádky nesou jména Panna, Baba a Mnich. A vskutku, jakoby tam zůstaly stát věže starého zříceného hradu.
Turnerova chata je to, co lidé zasypaní sněhem potřebují. Právě cestářský mistr Turner dal v letech 1884–87 postavit – k usnadnění svozu těženého dřeva – tuto silničku, po níž dodnes chodí výletníci. A prý již tehdy zde cestář provozoval menší občerstvení pro kolemjdoucí. Tehdy se srub, ležící pod kopcem, z něhož se do Vydry hlučně řítí Zhůřský potok, jmenoval Thurnerhütte. Uvítají vás tady kočky, obří chundelatá mazlivá stvoření, rasu nepoznám. A v restauraci jsou nejen polehávající kočky a obsluhující servírky, ale také papoušci žadonící o mandarinku a vydra (ty klece by mohly být prostornější). Přesněji vydra malá, která pochází z jihovýchodní Asie a drsnou šumavskou zimu by nepřežila. Ráj pro děti, kterých je na této snadno přístupné trase dost a dost, zvláště v létě, kdy sem z útulku přivezou párek vyder, které zde ve výběhu tráví teplejší měsíce. Prostředí domácí a útulné (podobně fajn jsme cítili i na konci výletu v Čenkově pile v Kafírně). Turnerova chata nabízí i ubytování v šesti dvoulůžkových pokojích, cena se pohybuje nad 400 Kč za osobu a snídani. Že je majitel milovníkem nejen koček, ale i whisky, svědčí velké množství krabic sloužících jako dekorace (včetně Glen Turner whisky). Ochutnat můžete i šumavská piva, kromě Klostermanna i Kout na Šumavě a Krále Šumavy. Jídelní lístek nabízí mj. hřibovou polévku i tvarohové knedlíky s celými meruňkami, misku škvarkové pomazánky nebo šumavský sulc. Před Turnerovou chatou jsou v řečišti Vydry tzv. obří hrnce, vymleté prohlubně ve velkých balvanech nebo ve dně řeky. A tak kdysi nazvali Vydru i prastarým hrnčířem, kolik času a vody uplynulo, kolik vzpěněné a stříkající vody zde vířilo. Dále za Turnerovou chatou je pravý břeh Vydry „zaplaven“ tzv. kamenným mořem. Celý svah je zavalen chaoticky napadanými mohutnými balvany, nyní jsou zapadané sněhem a některé ozdobené krápníky. Z Turnerovy chaty je to 3,5 kilometru do Čenkovy pily k soutoku Vydry a Křemelné. Dále již neteče Vydra, ale Otava.


Turnerova chata


Vydra


Soutok Vydry a Křemelné

Řivnáčův průvodce po Šumavě z roku 1883 údolí Vydry (nazývá ho Klářiným) zmiňuje jen okrajově, neboť před vybudováním Turnerovy silničky se sem turistické výlety nekonaly: „Překrásný jest výlet divokým údolím Otavy, již zde lid zove Ou, až k pile Čenkově pod Hirschensteinem a dále buď proti toku Vydry Klářiným údolím k Madru anebo od Čeňkovy pily do Rehberku. Koryto řeky plno jest ohromných žulových balvanů, přes které hučíc zpěněná říčka skáče; je-li málo vody a stoupneme-li k samé řece, zdá se, jakoby sestávala z ohromných zkamenělých vln, tak vyplňují balvany řeku, že ani vody nevidíme; je-li však říčka rozvodněna, valí se mocně skalnatým korytem, tvoříc mocné peřeje.“

Vydra pramení v nadmořské výšce 1215 metrů v rašeliništích na severozápadním svahu Luzného (Lusen), jedné z nejvyšších šumavských hor. Proto jsou její vody temně rezavé, což zvláště vyniká vedle zimních čepic balvanů v jejím korytu. Tam, v Luzenském údolí, se jmenuje Luzenský potok. Ale po několika kilometrech, po soutoku s Březnickým potokem, vytváří Modravský potok. Podél jeho břehů vede modrá značka až k Modravě, kde Modravský potok přibírá vody Roklanského a Filipohuťského potoka a stává se řekou Vydrou.

www.turnerovachata.cz