Ráno jsme vyrazili autem z kempu u jezera Molveno směrem na sever na Cles a Tuenno, odkud je to po horské silničce posledních 12 km stoupání k jezeru Tovel. Italské Trentino zdobí hladiny stovek jezer a jezírek, od největšího Lago di Garda, dlouhého 50 kilometrů a hlubokého až 346 metrů, až po malá horská plesa jako Lago delle Marmotte (Sviští j.) ve výšce 2704 metrů. Nejromantičtějším z nich – troufám si tvrdit – je Lago di Tovel. Netuším, zda se zde smí koupat, žádné zákazy na březích nás nevarovaly, italští turisté na dotazy neznale kroutili hlavami a tak jsme si jako jediní zaplavali. Snad jsme příliš nerušili hejna sivenů alpských (Salvelinus alpinus), kteří v těchto chladných vodách žijí. Od jezera je nezapomenutelný výhled na bizarní štíty Brenty, které se odrážejí v průzračných vodách. Jezero, jehož maximální hloubka je 39 metrů, vzniklo před asi 700 lety díky gigantickému sesuvu skal.


Výhled na Lago di Tovel od Palete

V minulém století se jezero pyšnilo přezdívkou Rosso – Rudé. Do roku 1964 se totiž jeho vody každé léto zbarvily do ruda. Způsobovaly to řasy Glenodinium sanguineum (někteří vědci se domnívají, že zabarvení způsobují jiné řasy), které jsou ve vodách jezera dosud, ale ve výrazně menším množství. Místní spisovatelé 19. století, např. Jacopo A. Maffei nebo Gioseffo Pinamonti nezmiňovali žádné neobvyklé zabarvení vod, psali o tvrdých zimách a silně zamrzlém jezeře na kterém se mohly pohybovat i povozy. Giovanna Borzaga ve svých pověstech (Leggende del Trentino) vypráví příběh princezny Tresengy, dcery krále z Ragoli. Spanilá princezna odmítla přemnoho nápadníků a mezi nimi i mocného krále Lavinta z Tuenna. Uražený král vytáhl proti Ragoli s vojskem. Lidé z Ragoli se ale silnějšímu a arogantnímu nepříteli postavili a s princeznou v čele mu vytáhli vstříc. K bitvě došlo na březích jezera Tovel. Venkované neznalí vojenského umění podlehli vycvičenému vojsku Lavinty, který svým mečem zabil i princeznu Tresengu. Večer po bitvě bylo jezero zbarveno rudou krví. A zabarvovalo se i v budoucnu. Princezna se prý zjevovala na břehu a plakávala nad osudem svého lidu.


Někde nad Lago di Tovel v kopcích Brenty

Okouzlující jezera v Trentinu odjakživa lákala umělce, na svých italských cestách se u Lago di Garda zastavil Albrecht Dürer, pobýval tu F. Kafka, malíř Giuseppe Dallabrida, který proslul obrazy místní krajiny, a také např. filozof F. Nietzsche. Ale asi nikdo z nich se nevydal do hlubokých lesů Brenty, kde dnes žijí nejen svišti, kamzíci a lišky, ale i medvědi. A tak je možnost, že zde někde potkáme Kirku, Jozého, Irmu nebo Gaspera. Protože hrozilo bezprostřední vyhynutí místních medvědů, bylo v národním parku v letech 1999–2002 vypuštěno do přírody 10 medvědů ze Slovinska. Dnes se odhaduje počet kusů v západním Trentinu na třicet a žijí právě v takových zapadlých koutech parku jako je Lago di Tovel.

Na břehu Lago di Tovel je informační centrum, otevřené je každý den od poloviny června do poloviny září.
www.pnab.it