Krásám Tetína podlehl i básník Jaroslav Seifert:
Berounka plyne skalami,
na břehu je plno květin,
v hladině její vzhlíží se,
zvysoka pochmurný Tetín.

Nenápadná vesnička Srbsko na břehu Berounky nedaleko Berouna je rozcestím k nejednomu významnému místu české historie. Příjemnou lesní cestou je to hodinka na Karlštejn, nedaleko je i Svatý Jan pod Skalou a skanzen Solvayovy lomy. A přes řeku, na opačnou stranu, je to asi 5 kilometrů na Tetín, spojený se smrtí české světice Ludmily, babičky sv. Václava (a kus dále Koněpruské jeskyně). Cesta na Tetín je nahoru a dolů, žádné pohodlné krok sem krok tam po rovince.


Kostel sv. Jana Nepomuckého

V roce 1922 prý žilo v Tetíně 1292 obyvatel a bylo zde 5 prodejen potravin, tři restaurace, pivo se kromě toho prodávalo na osmi místech, boty spravovalo 14 tetínských ševců… V 18. a 19. století měl Tetín pivovar, cihelnu, mlýn, výrobnu tekutého mýdla. Dnes, jak nám vykládal pán v malém místním muzeu (vstup 10 Kč), jsou zde hospody dvě. Jednu uživí svým pitím místní hasiči, hned vedle výčepu je totiž hasičská zbrojnice. Však se hospůdka jmenuje „Výčep u hasiče“. Nečepují sice právě „pivo jako křen“, na druhé straně sedíme na „zahrádce“ a přímo proti nám kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel se tyčí na skále nad Berounkou, kde pravděpodobně stávalo přemyslovské sídlo, v němž byla zavražděna sv. Ludmila. Kolem kostela je malý hřbitov, ale nepohřbívá se zde od 30. let minulého století. Mravní a duchovní hodnoty místa nad berounskými srázy – u kterého popíjíme u hasičů jednoho zubra – oslovily i velikány české minulosti, např. Josefa Dobrovského, který v kronice místní fary v roce 1828 zaznamenal: „Zde, na této posvátné půdě, chtěl bych stánek míti a běh života svého ukončiti.“ V časech Dobrovského se ještě neproháněly v kostelních hradbách dvě hravé kočky, žíhaná paní výčepní se svou černobílou kamarádkou.


Barokní kostel sv. Ludmily ze 17. století (na místě staršího gotického kostela) a románský kostel sv. Kateřiny z 12. století se lesknou v rybníce na tetínském náměstí

Dle legend byl Tetín založen roku 712. Jméno je odvozováno od druhorozené Krokovy dcery, kněžny Tety (Tetky), která na nedalekém kopci Damil vedla pohanské obřady. Tetín se stal brzy po zavraždění Ludmily poutním místem a zůstal jím i ve 21. století. Poutě se konají dvakrát do roka – 16. září na svátek sv. Ludmily a 19. října v den translace do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. V roce 921 byla Ludmila pohřbena na tetínském hradišti, ale kníže Václav dal po svém nástupu na trůn v roce 925 přenést její ostatky na Pražský hrad. Tetín i nadále zůstal významným místem, jsou s ním spojena mj. i jména Václava II. a Karla IV. A dokonce papež Řehoř X. v bulle z roku 1272 nařídil péči o chrám sv. Ludmily.


Cesta na Tetín je nahoru a dolů, žádné pohodlné krok sem krok tam po rovince. Lavička na ostrohu nad Berounkou se hodila

Již půldruhého století se zpívá zlidovělá píseň o Tetíně:
Nad Berounkou pod Tetínem
růže již se červená;
vedle v stráni, tam s vojínem
dlí panenka blažená

Na závěr snad pohádku o pokladu. Jenže tentokráte je ten příběh pravdivý, i v dnešní době lze nalézt poklad, však Tetín je knihou české historie. V jednom mrazivém lednovém dopoledni roku 2006 objevili speleologové M. Hahn a Miroslav Martínek pod kameny rozbitý hliněný džbán plný mincí. Dohromady na 800 mincí ze 13. století včetně míšeňských brakteátů a řezenských feniků. Archeologický ústav Akademie věd ve svém posudku vyčíslil hodnotu nálezu na více než 2 miliony korun.


Kodská jeskyně

P.S.
Cestou jsme odbočili ke Kodské jeskyni, jedné z více než 600 jeskyň Českého krasu. Od paleolitu, přes dobu bronzovou a laténskou, až do středověku byla obývána člověkem. Významné archeologické nálezy pocházejí z výzkumů ve 20. a 30. letech minulého století.