Nad Piazza del Campo se tyčí zvonice Torre del Mangia, z níž je seshora úchvatný pohled dolů na náměstí ve tvaru lastury. To, co dělá Piazza del Campo nejkrásnějším náměstím světa, co ho tolik odlišuje od jiných, je jeho atmosféra. Kde jinde přijdete a… jednoduše se posadíte uprostřed náměstí na zem.

Karel Čapek ve svých Italských listech Sienu nevynechal: „Siena, to je takové neobyčejně milé malé město, sedí na třech kopečkách a usmívá se, ať mu stéká po zádech vlahý déšť, nebo ať svítí slunce; má pár kousků slavných památek, ale je samo a celé líbeznou starou památkou. Samá dobrá, rozšafná cihlová gotika, jen s několika rozinkami rané renesance, ale není to nasupená, válečná gotika ani pevnostní, všecko je jaksi intimní, veselejší, sličnější než jinde. Vlastně jsem jel do Sieny kvůli Ducciovi di Buoninsegna, sienskému Giottovi; ale kupodivu, mírný a lahodně monumentální Giotto by vlastně zapadal lépe do Sieny než naturalističtější a střízlivější Duccio.“


.

Zrození Sieny vypráví půvabná legenda (no, mrtví v ní nechybějí), která ho spojuje se starověkým Římem. Jak známo, zakladatel Říma Romulus zabil ve sporu o jméno nově založeného města svého bratra Rema. Podle dávného příběhu uprchli z Říma před pronásledováním Removi synové Senio a Ascanio. Jeden na černém koni, druhý na bílém. Vydali se do Etrurie, která se rozkládala severně od Říma především na území dnešního Toskánska. V Římě ukradli sošku slavné Kapitolské vlčice, která symbolizovala legendu o jejich otci a strýci. A z Kapitolské vlčice se časem stala Sienská. Černý a bílý kůň též zůstali v historii Sieny – jejich barvy jsou dodnes na erbu Sieny, který tvoří gotický štít, jehož horní část je bílá a spodní černá. Ovšem tato legenda se nejspíše rozšířila až v 16. století, každopádně ani římský historik Livius ve svých dějinách Říma oba bratry nezaznamenal, přestože se založení Říma věnuje podrobně.

Toskánsko je proslulým vinařským regionem, ideální podmínky pro pěstování vína zde nalezli již staří Etruskové a díky nim se v Toskánsku produkuje víno vysoké kvality nejméně 2500 let. Tuto výhodu Toskánsko udrželo dodnes, jeho vína patří (nejen) v Itálii mezi nejkvalitnější. Vychutnat si krásu Piazza del Campo u skleničky toskánského vína lze doporučit, zvláště, když si dáte víno z nedalekého Montepulciana – slavné Vino Nobile. Vína z Montepulciana mají dlouhou a slavnou tradici a byla oceňována i ve Voltairových časech ve Francii. Právě Voltaire ho zmiňuje ve svém díle Candide neboli optimismus: „Pokloní se, osloví je, pozve je do svého hostince na makaróny, lombardské koroptve, kaviár a na víno z Montepulciana…“


.

Zpět do Sieny. Úchvatný tvar lastury zpozorujete především z leteckého pohledu. A ten není nedostupný, vždyť nad náměstím se tyčí Torre del Mangia. Vstupné je 10 €, přes letní sezonu otevřeno od 10 do 19 hodin, poslední vstup je 45 minut před koncem otevírací doby (v zimních měsících je nutné počítat s kratší otevírací dobou). Leckde jsem četl, že to byla svého času nejvyšší stavba v dnešní Itálii, že jí sienští chtěli překonat své rivaly a nepřátele z Florencie. Výše Torre del Mangia je udávána různě, a to i na italských odborných webech, někde 88 metrů, někde 87, jinde 102 včetně hromosvodu. Stavba z červených cihel a s travertinovou terasou byla dokončena v roce 1348, v té době již Palazzo Vecchio a jeho věž ve Florencii stály, což by znamenalo, že rozšířené tvrzení o překonání výšky florentské věže nesedí, ta totiž sahá až do výšky 94 metrů. V těch výškách italských věží a zvonic jsou dost zmatky, leckde čtu, že je sienská Torre del Mangia druhá nejvyšší v Itálii, jinde čtvrtá, jinde čtrnáctá (na internetu lze najít seznam Torri e campanili più alti d'Italia). Snad to počítání není tak podstatné, věž je nádherná, harmonicky dokonale ladí s náměstím a tvoří s ním úžasný autentický středověký střed města, a především je z ní úchvatný výhled dolů na lasturovité Piazza del Campo. Stojí za to překvapivě vysoké vstupné a namáhavých 400 schodů nahoru.

Nepřehlédnutelná je monumentální fontána Fonte Gaia, kterou postavil tehdejší nejvýznamnější sienský sochař Jacopo della Quercia v roce 1406, kdy byla stržena původní fontána se sochou Venuše. Právě pohanskou bohyni vinili lidé za morovou epidemii. Jacopo della Quercia ozdobil fontánu reliéfy zobrazujícími výjevy z biblické Genesis, např. stvoření Adama. Sochy vlčic, kterým z tlam tryská voda, napovídají o spojení s Římem a matkou vlčicí, která kojila Romula a Rema, zavádějí nás k legendárnímu původu Sieny. Od začátku 15. století se na fontáně téměř nic nezměnilo, pouze v roce 1858 byly původní již hodně poničené mramorové panely uloženy v muzeu Santa Maria della Scala a nahrazeny kopiemi.

Historické centrum Sieny je ztělesněním středověkého města. Kam spěchat, natáhněte se na dlažbě Piazza del Campo a užívejte si náměstí, které je gotickým uměleckým dílem. Vznikalo od 13. století a svůj prastarý ráz si uchovalo dodnes. V té době byla sienská malířská škola konkurencí pro florentskou, nejen Duccio di Buoninsegna, ale i jeho žáci Simone Martini a bratři Lorenzettiové vdechli Sieně originální život a ovlivnili italské i evropské malířství.


.

Piazza del Campo je dvakrát ročně svědkem nenapodobitelného dostihu. Il Palio se koná 2. července a 16. srpna. Palio je drsný závod, některé zatáčky jsou hodně zrádné, pády jezdců nejsou ničím výjimečným. Dostih trvá přibližně 90 sekund a jezdci reprezentují jednotlivé čtvrtí města (contrade). Poslední loňský srpnový závod vyhrála contrada Selva, přestože její žokej (fantino) Giovanni Atzeni řečený Tittia se v jedné ze zatáček na koni neudržel a spadl, jeho kůň doběhl do cíle jako první (i v historickém paliu v současnosti může rozhodovat fotofiniš, o vítězi rozhodovalo 18 cm). Zažít palio, to je návrat k dávným tradicím, vždyť tento prestižní dostih se v Sieně koná již od 13. století. Nejstarší písemnou zmínkou o paliu je latinský text z roku 1238, v němž se připomíná udělená pokuta, kterou obdržel Bruno Ciguarde. Ten skončil v závodě poslední a měl si vyzvednout posměšnou cenu, což byla pro posledního povinnost. Z textu údajně není úplně patrné, zda se jednalo o skutečné prase (kdo by odmítl tolik masa), či spíše jakousi prasečí symbolickou pokrývku hlavy. Zároveň je Piazza del Campo cílovým místem známého cyklistického závodu Strade Bianche, jednoho z nejoblíbenějších ve světovém cyklistickém kalendáři (mezi vítěze se v posledních letech zapsal i Zdeněk Štybar).

Nejslavnější rodačkou Sieny je Kateřina zvaná Sienská. Narodila se v roce 1347 do početné rodiny barvíře vlny. První zjevení Ježíše Krista a jeho apoštolů měla údajně už v šesti letech, práci v církvi a pomoci potřebným zasvětila celý život, sama žila velmi asketicky. Když se jí jednou opět zjevil Ježíš Kristus a nabídl jí, aby si vybrala korunu buď zlatou, nebo trnovou, bez rozmýšlení si na hlavu nasadila trnovou. Kateřina zvaná Sienská je patronkou svého rodného města.

Na Piazza del Campo vše stojí za vidění, není ničeho, co by nezasloužilo zájmu. Mnohá města jsou krásná pouze pokud se na ně díváte zdálky nebo seshora. Piazza del Campo je okouzlující ať vkročíte jakoukoli bránou. Kdo by nechtěl žít nějaký čas v některém z těch prastarých cihlových paláců. Posadit se do okna a užívat si Piazza del Campo jako ta kráska na fotografii. To úchvatná gotika stvořila Piazza del Campo, právě tady se její krása rozvíjí naplno.