Přibližně po tisíci letech sloužilo posvátné místo jako kostel, později za benátské a osmanské nadvlády se využíval kámen z nedokončeného chrámu jako stavební materiál pro opevnění nad Chorou. Od Portary je krásný výhled na hlavní město, jenže náš výhled byl okořeněný silnými nárazy větru, vichřice nebývá koncem září v Egejském moři zvláštností, je nutné počítat i s tím, že trajekty nevyplují právě kvůli silnému větru. Ve větru je těžce přístupná i Portara, protože se vlny převalují přes příchodovou cestu.

V úzkých uličkách Chory udeří do očí bílá barva a mramorové chodníky, mramor se kdysi za starých časů na ostrově těžil. Všude spousta koček, žádné toulavé ubožačky, vypadají většinou zdravě, některé mazlivé, zvláště ty rozehřáté od slunce a líně se povalující, jiné opatrnější a méně důvěřivé. Spousta hezkých taveren, kaváren, restaurací, ty nejdražší jsou dole u moře a mají širokou nabídku mořských specialit (ceny kolem 20 €). Množství obchůdků s tradičními suvenýry, oblečením, sem tam malá umělecká galerie s „uměním“ na prodej, do některých stísněných uliček neproniká slunce, alespoň ne to z konce září. Možnost ochutnat i něco tvrdšího – místní ouzo. Autem do úzkých strmých uliček nevjedete, Chora pod benátskou pevností je pěší zóna. Chora má asi 6000 obyvatel, Naxos celkem asi 19 tisíc. Ovšem na začátku října rozhodně žádný rušný život, spíše vše na Naxu připomíná pohyb zlenivělých koček. Tím lépe.


.
.
.

Nahoře nad Chorou a jejími bílými domky hlídala v dávné minulosti ostrov benátská pevnost postavená za vlády Marca Sanuda, synovce benátského dóžete Enrica Dandola, který Benátské republice vládl na přelomu 12. a 13. století. Marco Sanudo se společně se svým starým strýcem účastnil čtvrté křižácké výpravy. Zatímco Enrico Dandolo zemřel ve vysokém věku a slepý v tehdejší Konstantinopoli, Marco Sanudo dobyl byzantské državy v Egejském moři a založil křižácký stát Vévodství Naxos (či Egejské vévodství – italsky Ducato dell´Egeopelagi). Tažení na Naxos a poté i další kykladské ostrovy byla vlastně Sanudova soukromá akce po pádu Konstantinopole, kterou křižáci dobyli v roce 1205 a založili tzv. Latinské císařství. Sanudova flotila devíti galér zakotvila na Naxu, nejdéle vzdorovaly skupiny pirátů, kteří měli na ostrově svou základnu pro výpady v Egejském moři. Sanudo se prohlásil vévodou z Naxu (vévodou Egejského moře) a postupně ovládl mnoho dalších ostrovů v Egejském moři, mj. Paros, Amorgos, Ios, Syros a Folegandros. Pod vládou jeho bratrance Marina Dandola zůstaly mj. Skyros, Mykonos, Serifos a Tinos, jednotlivé ostrovy dostali pod svou správu i další členové Sanudovy výpravy. Nezdá se, že by řečtí obyvatelé vzpomínali na bývalé benátské vládce vysloveně negativně, pravděpodobně není proč, Sanudo a jeho správci se chovali k domácímu obyvatelstvu uvážlivě, především se nepokoušeli ortodoxní řecké věřící obrátit násilím na svou katolickou víru. Přesto tvořili právě katolíci vládnoucí vrstvu. Marco Sanudo vládl dvacet let, dokázal si udržet i pozitivní vztah s císařem v Konstantinopoli, a zemřel v roce 1227. Po něm nastoupil na trůn jeho syn Angelo I. Sanudo. Během více než tří staletí vládlo Naxu 21 vévodů, než v roce 1566 definitivně ukončil jejich působení na ostrově osmanský sultán Selim II. (od roku 1537, kdy Naxos vydrancoval proslulý pirát a velitel osmanského loďstva Chajruddín Barbarossa, panoval na ostrově desítky let naprostý chaos). Osmanská vláda, během níž se ostrov jmenoval Naksa, trvala až do bojů o řeckou nezávislost v roce 1821, součástí Řecka se stal Naxos v roce 1832.

Za návštěvu stojí malé Archeologické muzeum nahoře v areálu pevnosti ve staré benátské budově pocházející ze 17. století, v níž bývala v minulosti i jezuitská škola. Krásná je sbírka ženských figurek starých až 5000 let, nechybějí krásně zdobené amfory, šperky, římské mozaiky atd. Bohužel je otevřeno pouze do 15 hodin. Mimochodem, tu jezuitskou školu navštěvoval i Nikos Kazantzakis, asi nejznámější řecký spisovatel a autor proslulého Řeka Zorby (v originále O životě a činech Alexise Zorbase), kterého v ještě známějším americkém filmu ztvárnil Anthony Quinn. Kazantzakis se narodil na Krétě (jako Zeus) v roce 1883, tehdy to byla ještě součást osmanského panství, ale během jednoho z krétských povstání byl poslán do bezpečí na Naxos (jako Zeus).

. .
.

Řecko-perské války zná kdekdo, méně se ovšem ví, že u jejich počátků stála úspěšná obrana ostrova Naxos. Vládce maloasijského Milétu Aristagorás, který byl dosazen Peršany, se chtěl zavděčit králi Dareiovi I. a dobýt pro perskou říši právě Naxos. Jeho výprava skončila nezdarem a Aristagorás, vědom si toho, že achajmenovští vládci neúspěch neodpouštějí, se postavil do čela maloasijských měst proti Peršanům v tzv. Ionském povstání. Peršané ho rozdrtili v roce 494 př. n. l. (v námořních bitvách byly rozhodující schopnosti Féničanů), vyvrátili Milét a řecká města v Malé Asii se vrátila pod perskou vládu. Pro řecko-perskou budoucnost byla podstatná vojenská pomoc dvaceti lodí, které vyslali Atéňané na podporu ionských obcí. Ty se brzy staly záminkou perského útoku proti Aténám. Aténský dramatik Frýnichos dva roky od potlačení povstání uvedl tragédii Dobytí Milétu. Hérodotos o ní píše, že diváci v divadle propukli v pláč, a Frýnichos byl poté potrestán pokutou za to, že Atéňanům připomněl neštěstí jejich přátel. Je jisté, že pokuta měla politické pozadí, hra mj. připomínala nepřesvědčivou aténskou pomoc milétským. Hra byla zakázána, přestože na autorově straně stál Themistoklés, který nikdy neopomněl zdůrazňovat perské nebezpečí a měl zásluhy (včetně finančních) na uvedení Frýnichových protiperských her.

Nějakých deset kilometrů pod Mount Zeus nedaleko vesnice Ano Sangri jsou ruiny chrámu bohyně plodnosti Démétér, staré podobně jako Portara přes 2500 let. Autobus nezajíždí až do Ano Sangri, zastávka je přibližně 500 metrů od vesnice na křižovatce směrem dále na Chalki a Filoti. Po příchodu do vesnice si všimneme cedule a šipky k byzantskému kostelíku Agios Nikolaos a dále k chrámu bohyně Démétér. Taková tradiční procházka, všude olivovníky, kamenné zídky, zašlé uschlé agáve. A najednou se v dálce na kopečku objeví ruiny menšího antického chrámu pocházejícího až z osmého století před naším letopočtem. Nejvyšší hora ostrova Zeus (na Naxu říkají Zas) se tyčí v dálce nad chrámem Démétér. Nárazy větru jsou i dole v údolí hodně silné, není se před nimi kam schovat. Zpáteční autobus tentokrát přijel se zpožděním 25 minut, prostě… jsme v Řecku (a přesně nejel ani další den, ovšem trajekt vyplul z Pirea na minutu přesně).

A ještě jedna zajímavost ze severu ostrova. U vesnice Apollonas leží v mramorovém dolu nedokončená socha, která podle nejnovějších názorů představuje boha Dionýsa. Té soše se říká kúros, což je pojmenování pro tradiční sochy mladíků z archaické doby. Kúros býval v nadživotní velikosti a nahý. Archeologové sochu dlouho považovali za boha Apollóna, jenže kúros z Apollonas se odlišuje od tradičního pojetí, již jeho vousy naznačují, že to není socha mladíka, ale spíše staršího muže. Socha leží na zemi, je vysoká přes deset metrů, a jsou v ní viditelné praskliny. Až německý archeolog Wilhelm von Massow (v tehdejším muzeu na berlínském Museumsinsel dohlížel na sestavení proslulého Pergamonského oltáře a Trhové brány z Milétu) v roce 1932 označil sochu, které se do té doby říkávalo Apollónova, za Dionýsa, především pravděpodobně kvůli vousům, které k mládí a kráse Apollóna nějak nepatřily. Naxos je vhodným výchozím bodem pro poznávání dalších kykladských ostrovů. Dostatečné množství trajektů ho spojuje s okolními ostrovy a vlastně nikam to není příliš daleko – Paros, Mykonos, Folegandros, Amorgos, Ios, Santorini, Astypalaia, Patmos atd. A pokud se zvedne vítr a trajekty zůstanou v přístavech, má Naxos dostatek zajímavých a atraktivních míst pro případný prodloužený pobyt. Nejen antika a hory, ale také krásné pláže, především na západním pobřeží jižně od Chory – Alyko, Kastraki, Mikri Vigla, Plaka. K mnohým populárním plážím jezdí i autobusy. Nepochybně platí, že čím dále od hlavního města a čím hůře dostupná, tím bude pláž opuštěnější. Co například Azalas na opačném východním pobřeží ostrova nedaleko vesnice Moutsouna… Možná je kolo příjemným dopravním prostředkem, ale pozor, Naxos, to je nahoru a dolů, napříč ostrovem se táhne horský hřeben. K prozkoumání horských vesniček je asi lepší auto, půjčoven je dostatek.

První díl:
Naxos: Na nejvyšší horu Kykladských ostrovů (1. díl)
Další články z řeckých ostrovů