Také v dalších patricijských domech se zachovaly starověké římské mozaiky. Mezi nimi i v tzv. A Casa do Mosaico da Cruz Suastiça, tedy v Domě svastické mozaiky. Dům pochází pravděpodobně už z prvního století, mozaika nejspíše až z druhé poloviny třetího století. Římané považovali svastiku za sluneční symbol, ovšem její používání je mnohem starší, snad až 5000 let, svastika byla a je posvátným symbolem hinduistů i buddhistů, německý archeolog Heinrich Schliemann objevil svastiku i v troskách starověké Tróji. Dům svastické mozaiky byl objeven ve 20. století, mozaiky byly restaurovány od 50. let. I další kdysi bohaté domy měly krásné mozaikové podlahy, např. A Casa dos Esqueletos, v češtině Dům koster, původně od druhého století prestižní rezidence s peristylem. Na přelomu 3. a 4. století byl dům stržen, protože musel ustoupit výstavbě nových hradeb, v pozdější římské době a ve středověku byl na tomto místě hřbitov, podle kterého nese Dům koster současné jméno. Největší budovou byla A Casa Cantaber, připisovaná významnému aristokratovi města. Dům měl 40 místností, pokrýval plochu 3260 metrů čtverečních a byl jeden z prvních, kde probíhaly ve 30. letech minulého století archeologické vykopávky.


Casa dos Repuxos


Casa dos Repuxos


Fontány v Casa dos Repuxos


Zdi římských patricijských domů kdysi zdobily barvy

Conímbriga leží asi 16 kilometrů jižně od Coimbry u městečka Condeixa-a-Nova. Také Coimbru (Aeminiem) založili Římané a byla důležitým bodem na spojnici mezi dnešním Lisabonem (Olisipo) a Bragou (Bracara Augusta). Na rozdíl od Coimbry – kde se za římskými základy vstupuje do podzemí – je nedaleká Conímbriga nejvýznamnějším portugalským archeologickým nalezištěm z římských dob. Nemáte-li auto, není Conímbriga snadno dostupná. Během dne jezdí z autobusového nádraží v Coimbře spoje společnosti Transdev. Ovšem na tabulích na nádraží informace o těchto spojích hledáme marně. V pokladně nám ochotně poradí, že bus přijede k nástupišti, a tak čekáme, pět minut do odjezdu, minuta do odjezdu, minuta po odjezdu… konečně. Autobus nepřijel k nástupišti, ale zastavil někde mezi, takže kdo je nepozorný, asi čeká dodnes. Transdev spojuje Coimbru a Conímbrigu párkrát za den, cesta trvá 40 minut. Vyráželi jsme někdy kolem deváté ranní a plánovali návrat na půl druhou, v tomto směru nenastal problém, přestože jsem četl na internetu stížnost a varování turistů, kteří na onen vracející se spoj čekali dlouho a především marně. Další jede až v podvečer a co dělat dalších 4–5 hodin… Dokonce ani na webových stránkách společnosti Transdev jsem nenašel spojení do Conímbrigy, pouze do blízké Condeixa-a-Nova, některé autobusy ale dále do Conímbrigy pokračují. Nuže, vše je poněkud nesmyslně zahaleno nedostatkem jasných informací, ale faktem je, že Transdev do Conímbrigy jezdí.


Conímbriga, mozaiky


Conímbriga, mozaiky


Conímbriga, mozaiky


Conímbriga, mozaiky

Římané pronikali do regionu po roce 139 př. n. l. v důsledku vojenských tažení, která do tehdejší Lusitánie vedl Decimus Junius Brutus. Už před římským vpádem stála na místě dnešní Conímbrigy keltská osada. Romanizace díky příchodu římských kolonistů, úředníků a obchodníků postupovala, šířila se římská kultura a náboženství, které místní obyvatelé, především z vyšších kruhů, raději přijímali, než odmítali. Conímbriga postupně bohatla, za vlády císaře Vespasiána (69–79) obdržela status municipium a její obyvatelé již pravděpodobně měli plnoprávné římské občanství. Ve druhé polovině pátého století vyplenil Conímbrigu germánský kmen Svébů, římská Conímbriga tak vlastně zmizela, mnoho obyvatel bylo odvlečeno do otroctví. Později se region ocitl pod vládou dalšího germánského kmene Vizigótů a Conímbriga už nebyla římským městem, nýbrž obyčejnou osadou. Nálezy mincí dokazují, že v ní obyvatelé žili ještě za arabské nadvlády v 11. století, později její poslední obyvatelé založili v blízkém údolí dnešní městečko Condeixa-a-Velha.

Conímbriga nebyla největším římským městem v dnešním Portugalsku, ale je dodnes nejlépe zachovaným. Z veřejných budov starého Říma – fórum, kurie, lázně – se ovšem dochovaly pouze základy a během restaurátorských prací byly znovu vztyčeny některé sloupy. První archeologické průzkumy prováděl od roku 1873 Instituto de Coimbra, vykopávky probíhaly už v roce 1899 a intenzivně ve třicátých letech minulého století. Mezi roky 1930–1944 prováděl systematické archeologické vykopávky, restaurátorské a konzervační práce významný portugalský archeolog Virgílio Correia. Nevynechejte muzeum, kromě dalších mozaik jsou v něm zachované pomalované kusy zdí, které – podobně jako v Pompejích – dokazují, že bohatí Římané žili v barevně zdobených domech. Množství vystavených nálezů, mince, lékařské nástroje atd., dokumentuje každodenní život v římské městě v prvních staletích našeho letopočtu.

Archeologové nevědí, kde a kdy vlastně mozaiky vznikly, nepochybně existovaly už dávno před Římskou říší, používaly se v Kartágu, Malé Asii, Řecku, otázkou je, zda mají jeden původ, nebo byla tato technika objevena na více místech přibližně ve stejnou dobu. Mnozí pokládají mozaiky za tradiční římské umění, vždyť z časů Římské říše jich bylo objeveno obrovské množství, nejen na území dnešní Itálie, ale v mnoha bývalých provinciích. Jen ti nejbohatší si ovšem mohli dovolit mnohobarevné figurální mozaiky, když od začátku našeho letopočtu stoupala potřeba mozaik, bylo nutné vyrábět je rychleji a levněji. Tedy musely být i jednodušší, mnohdy složené pouze z jednoduchých černobílých geometrických vzorů. Conímbriga nabízí černobílé i barevné geometrické vzory, ovšem např. v Casa dos Repuxos mozaiky představují také figurální lovecké či mytologické scény.