Předvánoční čas v Laponsku? Proč ne… Autem po vlastní ose přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko. V Tallinnu trajekt, který nás i s autem přemístí do Helsinek. Odtud dále až za polární kruh přes Rovaniemi do Hetty, kde máme naplánovaný 14denní pobyt s pravým polárním programem – jízda se psím spřežením, trek na sněžnicích, túry na běžkách, stavění vlastního iglú, chytání ryb na dírkách a pochopitelně večerní pozorování polární záře.

Laponsko je rájem pro jezdce se psím spřežením. Pomáháme zapřahovat saně. Úvazky vedou ke čtyřnohým psím přátelům. Vůdce spřežení je nejsilnější pes smečky, rychlý, inteligentní a naprosto oddaný pánovi. Za ním se postupně řadí starší a slabší. Úplně na konci za saněmi je zapřažený nejmladší a nejslabší chundeláč. Naše smečka se skládá ze sibiřských husky a o něco menších aljašských malamutů. Dále se využívají i samojedi a grónští psi.

Z očí jim vyzařuje síla a energie polárních vlků, ale vnitřní charakter prozrazuje naprostou poslušnost na každý povel, věrnost a oddanost. Husky vyjí jako vlci, zřídka štěkají. Díky husté srsti se cítí pohodlně i ve velmi chladných klimatických podmínkách. Kompaktní a houževnatá stavba těla je ideální pro vytrvalostní výkony, ke kterým jsou psi vedeni od malička.

Nacházíme se 5 km od finské vesnice Hetta (Enontekiö, v severním cípu Laponska, mezi švédskou a norskou hranicí). Dříve sámské centrum se chlubí kostelem z roku 1952 s 30 metrů vysokou štíhlou věží, který je oficiální kulturní památkou. Vnitřek kostela zdobí barevné mozaiky, na nichž Kristus žehná Laponsku, Sámům a laponské zvěři. Lidé jsou zde na severu uzavření, ale bylo nám řečeno, že to má na svědomí právě probíhající polární noc. Denní světlo se objeví maximálně na čtyři hodiny a vesnice spíše zeje prázdnotou. Do Hetty jezdíme pravidelně nakupovat. Právě v obchůdku s potravinami se místní nejčastěji potkávají. Hetta není právě žijícím turistickým střediskem, je v ní snad jediný hotel a v něm menší restaurace, do které ovšem místní nechodí. Většinu času tráví v pohodě doma.


A jedeme…

Na kraji vesnice nás vítá černobílý nápis „Huskies“ osvětlený zavěšenou svítilnou. Na farmě žije 148 psů sibiřských i aljašských plemen. Feny žijí v kotcích, zatímco „pánové“ jsou přivázáni u boudy. Venku vydrží až do –40˚C. Za ještě většího mrazu je majitelé farmy berou dovnitř. V tom přichází z kuchyně šedivý chundeláč s bíle ovázanou tlapkou a nechává se hladit. Napřímí krk a vychutnává si drbání za ušima od páníčka. „Měl zánět v noze, tak ho máme ještě pár dní doma“, dodává majitel firmy.

Po vyřízení formalit (předložení a ofocení občanského průkazu, zaplacení částky asi 50 eur, je možno hotově i kartou) a proškolení v angličtině o jízdě, nastupujeme na saně, které jsou vždy pro dva jezdce. Jeden řídí a druhý sedí pod přikrývkou a kontroluje situaci. V půlce trasy je přestávka, kdy se mohou vyměnit. Pokládám nohy na hranu saní a vyjíždíme. Sehrané psí spřežení běží vždy stejně nakročenou nohou a ve stejně rychlém tempu a rytmu. Nakláním se doprava, v tu chvíli se psi okamžitě vydávají pravou odbočkou. Zkouším i levou stranu. Psi reagují na sekundu přesně. Přemisťujeme se mrknutím oka na levou stranu projeté stopy. Nejdůležitějším prvkem při jízdě se psím spřežení je brzdění. Nikdy bych nevěřila, jak může být jízda rychlá a zběsilá. Neuvěřitelná a krásná.


Ochrana tlapek před saněmi


Psí boudy


Zimní nálada v Laponsku

Majitelé farmy se na sněžných skútrech drží v naší blízkosti. Sníh křupe pod tíhou saní. Sněhové vločky se blýskají a třpytí pod posledními slunečními paprsky. Kolem třetí odpoledne přichází západ slunce a na obloze se rozehrává hra duhových barev. Žlutá a fialová přechází do oranžové a jemně fialové. Na okraji lesa vidíme sobí smečku, která probíhá hlubokým čerstvě napadaným sněhem.

Po 12 km nádherné jízdy sestupuji ze saní. Psi jsou odvedeni za odpočinkem do svých domovů. Pracovníci farmy jim svlékají návleky z tlapek, které nosí preventivně. Jsme pozváni do dřevěného polárního srubu s kožešinovými dekami na kávu, která je nejdůležitějším místním teplým nápojem, laponští Finové patří k největším spotřebitelům černého moku na světě. A na lékořicové bonbóny, které Finové ve velkém množství exportují do světa. Káva, podobně jako tabák, bývaly základem společenských setkání Sámů a tradičním rituálem mužů i žen. To je již minulostí, kávu Sámové stále pijí s oblibou, ale prudce zvýšené ceny tabáku způsobily, že se postupně vzdali svých oblíbených dýmek.

Mushing
Původně se psí spřežení používalo k přepravě materiálu a lidí v arktických oblastech. Jízda na psím spřežení se dnes řadí mezi sportovní aktivity a nazývá se mushing. Dva či více psů táhnou na saních svého psovoda neboli mašéra. Kořeny tohoto sportu sahají do 19. století. Nejznámější a asi nejnáročnější závod se koná na Aljašce a nese název Yukon Quest, jeho délka je až 1000 mil. V České republice se mushing objevil až na přelomu 70. a 80. let 20. století.