Pořád vnímáte ten rozdíl, každým krokem dolů na jih více vína, více středomořské kuchyně, život je temperamentnější a hlučnější (ale daleko je na neapolský jih), více antiky i renesance. Nelze přesně ukázat, kde je mez německé a vlašské kultury, ale Trento, tam už je úplná Itálie. Trento bývá nezaslouženě opomíjeno, turisté míří na severu Itálie většinou za outdoorovým adrenalinem, do Dolomit či k Lago di Garda, nebo do Verony za dvěma milenci. A Trento buď minou, nebo – jako já donedávna – se jen krátce projdou po centrálním náměstí. Tentokrát to dopadlo jinak, zůstali jsme přes noc a užili si atmosféru Piazza del Duomo a historického centra déle.

Ve statistice hospodářského deníku Il Sole 24 ore se Trento umístilo na prvním místě v kvalitě života v Itálii, to zní hodně dobře. Nejen, že má ze všech měst v zemi nejzdravější životní prostředí, je také sídlem univerzity a na 15 tisíc studentů dodává městu kyslík mladého života. A navíc je blízké nám Čechům, nejen vzdáleností. České stopy nacházíme už na hradě Buonconsiglio (dá se naproti před ním parkovat, v neděli to bylo zdarma, na hradě je restaurace), jehož nejstarší části pocházejí až z 12. století. Cyklus maleb Dvanáct měsíců (Ciclo dei Mesi) údajně namaloval na konci 14. století neznámý malíř z Čech – Maestro Venceslao, tedy Mistr Václav, jak ho nazývají.

Trento je partnerským městem Prahy 1, kulturní vazby jsou velmi úzké. V červnu byla v Trentu odhalena pamětní deska českého sochaře Miloše Borče, který se ve městě v roce 1912 narodil. Jeho otec byl český důstojník rakousko-uherské armády a matka pocházela právě z Trenta. Po 1. světové válce se rodina přestěhovala do Prahy, v roce 1967 se Miloš Borč vrátil do Trenta, kde v roce 2001 zemřel.


.
.
.
.

Patronem města je sv. Vigilius, na přelomu 4. a 5. století místní biskup. Vzdělání získal v Římě a Aténách, ve starém Tridentu působil i jako misionář, ale byl pohany zabit. Nejen sv. Vigilius či Mistr Václav jsou známými postavami Trenta. Ještě na jedno jméno narazíte na každém kroku (každém druhém) – Cesare Battisti. Patřil k předním iredentistům usilujícím o sjednocení Itálie a připojení jižního Tyrolska. Rodák z Trenta, který byl ve svém rodném městě na hradě Buonconsiglio uvězněn a v červenci 1916 popraven, se ovšem nedožil tzv. Saint-germainské smlouvy, která po 1. světové válce přiřkla jižní Tyrolsko včetně Trenta Itálii. Dle italské oficiální historiografie vykřikl Battisti do obličeje svého kata Viva Trento Italiana! Naplnilo se.

Na počátku historie Trenta bylo keltské oppidum, strategické místo na trase údolím Adiže, v němž obchodovali Venetové, Etruskové, Galové. Vojenskou posádku a později město vybudovali Římané a pojmenovali je Tridentum, což znamená „trojí zub“. Pravděpodobným důvodem jsou tři stříbronosné kopce v okolí Trenta – Doss Trento, Sant´Agatae a San Rocco. Připomínaly trojzubec římského boha moře a všech vodních živlů Neptuna. Na radnici se dodnes dochoval nápis v latině „Montes argentum mihi dant nomenque Tridentum“, tedy, že okolní hory daly městu stříbro a jméno.

Dále už historii Trenta zkrátím. Přes údolí se přehnal bezpočet nájezdníků a region zažil přibližně to, čemu říkáme „temný středověk“, v němž byl obchod drasticky umlčen. Za Karla Velikého bylo území součástí rozšiřující se Franské říše, poté Svaté říše římské, v roce 1027 císař Konrád II. povýšil Tridentsko na knížectví a vládnoucím biskupům svěřil i světskou pravomoc (už ve 4. století byl Trident sídlem biskupa). Význam Trenta v následujících staletích opět rostl, v 16. století bylo po celých dvacet let sídlem významného církevního koncilu, na němž se dvě desítky let jednalo o rozkolu v katolické církvi a protireformaci.

Trento je městem umění, v němž se jeho italská antika a renesance setkávají se středoevropskou kulturou. Snad žádné město uprostřed Alp nemá takový renesanční styl, tolik nepřipomíná, že jsem vlastně opravdu uprostřed Itálie. Nádherné Piazza del Duomo s renesanční kašnou Neptuna, historickými domy s freskami, to si v zapadajícím slunci člověk náležitě užije. Zvláště u lahve báječného místního vína Teroldego a pozorujíc ruch na náměstí kolem kašny, kde si pošetilí turisté dělají jedno selfíčko za druhým. Možná je historické centrum Trenta málo živé, do římského bláznovství má daleko, záleží na každém, jak si ho užije. Trentu chybí moře, dokonce alespoň i jezero, rybářské plachetky, přístav plný stěžňů, racci, vůně vody. Přesto, je to rajské město uprostřed hor, takže, zastavte se, stojí to za to.