Rekonstrukce se týkala nejen oprav věže, ale také multimediálního obohacení interiéru. Autorům se podařilo dokonale spojit konzervativní postupy restaurování historických konstrukcí s moderními audiovizuálními technologiemi a turistům tak nabízejí nevšední zážitky v poznávání historie věže a města. Díky variabilitě audiovizuálních prvků si může každý přizpůsobit prohlídku vlastním chutím. Nahoru už nevede staré nestabilní schodiště, ale elegantní podsvícené schody z masivního dubu. Na LCD panelech mohou návštěvníci shlédnout tři prohlídkové programy: město Hradec Králové, historie Bílé věže a bitva u Hradce Králové (počtem nasazených vojáků největší bitva svedená na území dnešní České republiky). Obnovena byla zvonová stolice, která byla v havarijním stavu, nová byla vyrobena postaru ručním omítáním trámů, tzv. lícováním sekerami širočinami. K vyzdvižení zvonu byl použit historický dřevěný vrátek.

Dole ve věži je unikátní 3,6 metru skleněný vysoký model Bílé věže nasvícený speciálními RGB světly. Váží téměř tunu a byl vyroben unikátní technikou lepených bloků z extra čirého skla, doplněných o broušené a foukané tvary v kombinaci lesklého a matného skla. Celkově je model složen z více než 500 kusů skla. Chloubou věže je i druhý největší zvon v České republice se spodním průměrem 206 cm a váhou 8 tun. Poprvé se rozezněl už v roce 1509 v dřevěné zvonici, Bílá věž tehdy ještě nestála, její stavba byla zahájena až v roce 1574 a zvon byl do jejího 4. patra zavěšen v roce 1581. Zvon ulil hradecký zvonař Ondřej Žáček a velikostí ho předčí pouze zvon Zikmund z katedrály svatého Víta v Praze. Na zvon se nezvonilo pravidelně, využíval se při požárech, zahájení výročních trhů a při dalších slavnostních příležitostech či hrozících nebezpečích. Věž, jejíž název pochází z barvy hořického pískovce, byla zakryta renesanční střechou v roce 1589, poslední dokončovací práce proběhly o sedm let později. Nahoře nad střechou je makovice ukrývající historické materiály a ještě nad ní lev držící písmeno G, které je symbolem města. Lev ze státního znaku vyjadřuje příslušnost Královéhradeckého kraje do Čech a písmeno G znamená Gretz (Hradec Králové) jako jeho sídelní město. G je symbolem města už od středověku, dochovalo se například na pečeti města ze 14. století.

Nejpodstatnějším důvodem, proč nahoru na věž, je výhled z jejího ochozu (na jeho východní straně byla až do roku 1899 světnička hlásného). Desítky a desítky metrů nad Velkým náměstím, které je centrem Hradce Králové. A v nejbližších několika letech se má stát centrem moderním, protože ho podobně jako Bílou věž čeká rozsáhlá rekonstrukce, která historický střed města výrazně promění. Přestavbě již prý nic nestojí v cestě a měla by začít v nejbližších měsících. Koncepce vychází z historických stop, hlavní kompoziční osou má být spojnice dvou městských bran na západní a východní straně, která fungovala v dávných dobách jako živá obchodní tepna. Především zmizí rozsáhlé parkovací plochy, které dávají dnešnímu náměstí duch socialistických časů, jako by ještě žilo v osmdesátých letech. Vznikne promenádní prostor, přibudou lavičky, autoři studie slibují až lázeňský charakter části náměstí, zůstanou předzahrádky restaurací, měly by být v jednotném stylu. Více o rekonstrukci náměstí na stránkách Hradec Králové City.


Výhled z Bílé věže na Velké náměstí, které čeká rozsáhlá rekonstrukce


Velké náměstí


Kašna na Velkém náměstí

Bílá věž je otevřena celoročně denně včetně svátků od 9 do 18 hodin (zavřeno je 24. prosince a 1. ledna). Je nutné počítat s tím, že poslední vstup je hodinu před zavírací dobou. Vstupné je 60 Kč. Nahoře jsou rozmístěny dalekohledy, které fungují po vhození mincí (10 Kč). Konají se také noční prohlídky, zpravidla každou první sobotu v kalendářním měsíci od 20 do 24 hodin. Výjimečně mohou návštěvníci prožít na Bílé věži i svítání, např. 24. září. Protože je počet hostů omezen na 30, je nutné si na stránkách www.bilavez.cz místa rezervovat. Další zajímavou akcí je osobní účast u zvonění na majestátním zvonu Augustin.

Soutok Labe a Orlice není z Bílé věže vidět, je schován za stromy Jiráskových sadů. Původně byly důstojnickým parkem, v polovině 19. století byl Hradec Králové ještě vojenskou pevností. Veřejnosti přístupný park nebyl, přece se důstojníci nenechají rušit. Až v roce 1896 město pozemky od vojenské správy vykoupilo a zpřístupnilo veřejnosti. Od roku 1934 je u soutoku bronzové sousoší Labe a Orlice, které vytvořil akademický sochař Josef Škoda. Když bylo sousoší v parku instalováno, neobešlo se to bez protestů. Přestože jsou sochy řek již od antických časů vyjadřovány nahými lidskými postavami (např. římské fontány), sousoší vzbudilo rozruch a působilo dráždivě, skloňovalo se slovo mravnost, nahé postavy prý nebyly vhodnou podívanou především pro děti (zvláště, když se povalovaly v trávě na nizoučkém soklu). Naštěstí dodnes zůstává sousoší poetickou poctou přírodě a dvěma krásným řekám. Zvláštní je gesto ruky Labe, jakoby vyjádření něhy, respektu, zároveň ale jasně odmítavé, vyjadřující – musíš se mi odevzdat. Tak promlouvá i architekt a herec David Vávra ve svém pořadu Šumný Hradec Králové. Sochař vnímal poezii místa, které je kouzelné dodnes.

Rok po Škodově sousoší byl do parku umístěn dřevěný pravoslavný kostelík sv. Mikuláše přemístěný ze severovýchodního Slovenska. Původně byl postaven na začátku 16. století v obci Habura u Medzilaborců a přibližně po dvou stech letech ho koupila obec Malá Poľana, která ho prodala Hradci Králové. V sadech byl instalován na náklady tehdejšího starosty Josefa V. B. Pilnáčka.


Soutok Labe a Orlice


Nutrie na soutoku jsou krotké


Nutrie, čas oběda


Pravoslavný kostelík sv. Mikuláše přemístěný ze severovýchodního Slovenska

Už před lety se na soutoku usadily rodinky nutrií. Dodnes jsou oblíbenou atrakcí místních, kteří je chodí krmit přes zákaz úřadů. Nutrie jsou na krmení od lidí natolik zvyklé, že se nebojí a pro kus žvance přiběhnou do těsné blízkosti. Díval jsem se, jak nutrii krmí jedna slečna, a když milá nutrie zdlábla její mrkev, všimla si nového příchozího a vyrazila směrem ke mně. Zastavila se jen pár decimetrů od mých nohou a koukala, zda bude nášup. Krmení je oficiálně zakázané, přestože hradečtí sepsali a podepisovali petici proti zákazu. Oficiálům i některým „ochráncům“ přírody se nelíbí, že nutrie podrývá břehy a je vlastně invazivním druhem původem z Jižní Ameriky. Prý patří do chovu a na pekáč. Já hradecký nutriový spor řešit nemusím, nutrie jsem vyfotil a byly zpestřením mého výletu k soutoku. Každopádně, v parku je zakázáno jezdit na kole, kolečkových bruslích, skateboardu atd., vstup je zapovězen i psům a alkoholickým nápojům.

Zajímáte-li se o vojenskou historii, je Hradec Králové tím pravým cílem. Město bylo proměněno ve vojenskou pevnost ve druhé polovině 18. století a obranné pásmo pevnosti tvořilo osm rozlehlých pětiúhelníkových bastionů spojených s hradbami. Pevnost vlastně obklopovala celé historické jádro města a byla zrušena po bitvě u Hradce Králové (1866). Poté ji odkoupilo v roce 1893 město a nechalo postupně bourat, dochovalo se z ní jen málo pozůstatků. Turistický okruh Pevnost provede zájemce po dvaceti z nich, jeho délka je 5,5 km, první z 11 zastavení se nachází na Eliščině nábřeží před Muzeem východních Čech (právě v muzeu je model vojenské pevnosti). Na stránkách www.hradeckralove.org si můžete prohlédnout a stáhnout mapku pevnosti.

Posezení a odpočinek nabízejí v Hradci Králové Jižní terasy, donedávna zpustlé, ale po rozsáhlé rekonstrukci otevřené pro veřejnost v roce 2011. Spousta laviček a odpočinkových míst, vstoupíte na ně ze známého empírového schodiště Bono Publico (to by rekonstrukci potřebovalo také), které spojuje Komenského ulici a Velké náměstí. Právě z Komenského ulice je hezký pohled na terasy a výstup přes Zpívající schodiště. Co dalšího v Hradci Králové? Vyrazit na lodní vyhlídkovou plavbu, prohlédnout si nábřeží sochařů a gotickou katedrálu sv. Ducha založenou roku 1307 královnou Eliškou Rejčkou.

Už od konce 10. století je Hradec předním českým městem a přirozeným srdcem regionu na soutoku dvou řek. Hradecký genius loci, charakter, atmosféra a tradice se promítají i do nedávných a budoucích rekonstrukcí v historickém jádru města a to… vzkvétá.