„Roztoky jsou oblíbené výletní místo a letní sídlo Pražanů, jak dokazují hojné villy, pěkné zahrady, četné hostince, v neděli a ve svátek přeplněné vlaky zábavní.“ – tak popisoval cíl výletníků z Prahy Řivnáčův průvodce. Až nahoru k Úněticím, tam se na konci 19. století ani za první republiky turisté již nevydávali. I v současnosti je procházka přírodní rezervací Roztocký háj – Tiché údolí v okolí Roztok příjemným výletem, navíc ho lze spojit s prohlídkou pivovaru, příjemným posezením u oběda nebo masopustní zábavou. To vše v Únětickém pivovaru, který byl znovuotevřen v roce 2011 a od té doby jeho piva sbírají četná ocenění.

Jméno Únětice – přesněji Únětická kultura – je ovšem pojem známý. Okolí dnešních Únětic bylo osídleno již ve starší době bronzové přibližně devatenáct století před naším letopočtem. V 70. letech 19. století objevil roztocký lékař Čeněk Rýzner u polní cesty kolem Holého vrchu více než 70 asi metr a půl širokých řadových hrobů, v nichž byly skrčené kostry obrácené obličejem k východu a u každé hliněná nádoba. Kultura nazvaná podle těchto nálezů Únětická byla rozšířená až na území dnešního Německa, Polska a Moravy. Zájemci o archeologii se mohou zúčastnit „Únětického archeologického festivalu“ s komentovanou prohlídkou archeologických lokalit. Není mi ale známo nic o tom, že by v Úněticích existovalo nějaké muzeum. Více o historii i současnosti Únětic si můžete přečíst na www.unetice.cz.


.


.


.

Zpět k minipivovaru. V sobotu 17. ledna jsem využil zabijačkové akce a zároveň vyrazil na prohlídku pivovaru. O víkendu je prohlídka zdarma a vedl ji majitel minipivovaru Štěpán Tkadlec. Sraz byl tradičně v pravé poledne v pivovarském výčepu. Přišel jsem se i pobavit, vychutnat jitrnice a zapít Únětickým ležákem. Akce pořádané pivovarem během roku 2015 tvoří dlouhý seznam, najdete ho na stránkách pivovaru www.unetickypivovar.cz. Mj. v únoru masopust, v červnu oslavy znovuotevření pivovaru, v červenci Ukulele festival, v srpnu posvícení, v prosinci naražení vánočního speciálu nebo adventní trhy. A několik sportovních akcí – běžecké závody nebo na horských kolech.

Sedím v pivovarské restauraci v prostorách bývalého sladovního humna a popíjím velkou dvanáctku. Snad nikde jsem ještě nezažil tak blízkou cenu mezi malým a velkým pivem – třetinka za 28 korun, půllitr za 34. Už při vstupu do restaurace si nelze nevšimnout základního kamene pivovaru, který napovídá, že pivovar byl postaven roku 1710. Ovšem zápis „Tehdy dobré pivo vařili i kanovníci v Úněticích.“ ve staré kronice z roku 1557 napovídá, že pivo se v Úněticích vařilo mnohem dříve (jistě dávno před uvedeným rokem, vždyť nejstarší záznamy o historii vsi pocházejí z první poloviny 12. století). Na stránkách pivovaru se dočteme: „Vlastníkem pivovaru byla téměř po celou dobu Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která jej však po většinu času pronajímala. K největšímu rozkvětu únětického pivovarnictví došlo v druhé polovině 19. století, kdy se dlouhodobým nájemcem stal sládek Alexandr Kottler,  působil zde téměř 32 roků. Podle přehledu o výrobě piva v 10 pivovarech smíchovského okresu z roku 1897, byl Únětický pivovar třetím největším v tomto regionu a jeho roční výroba dosáhla 21 600 hektolitrů piva.“ To byly časy oněch přeplněných vlaků zábavních, o nichž psal Řivnáč. Dvacáté století a pivovar v Úněticích, to ovšem nebylo harmonické spojení. Naopak, pivovar se nevzpamatoval už z první světové války, prvorepubliková léta na zašlou slávu nenavázala a protektorát a soudružské znárodnění na dlouho uzavřely historii únětického pivovarnictví a objekt pivovaru sloužil jako sklad. Dokud si starého nápisu „pivovar“ na štítu domu nevšimli manželé Štěpán a Lucie Tkadlecovi ze sousedních Roztok u Prahy. Oba tehdy neměli práci a protože byli z pivovarnické branže, zajímali se a nakonec pivovar koupili, opravili a otevřeli… To jsem se kdysi dočetl v časopise Ekonom. Přeskočme všechny těžkosti, které museli překonávat, výsledek je naprosto úchvatný. Pivovar funguje čtvrtým rokem, vaří báječná piva a Únětice jsou poprvé na turistických mapách (i cyklomapách). Ocenění přicházejí ze všech stran, nejen za báječné pivo, dostávají ho také pivovar, pivovarská restaurace, sládek, majitelé (více o historii, znovuotevření pivovaru i oceněních na jeho webových stránkách). Mimochodem, v restauraci je možné zakoupit upomínkové předměty a také cyklodresy (990 Kč), tupláky (150), kšiltovky (150), mariášové karty (95) atd.


.


.


.

A jaké pivo můžete ochutnat? Především tradiční únětickou dvanáctku a desítku (kromě Únětic je ochutnáte také přibližně v devadesáti pražských podnicích). A dále? Nelze nedoporučit masopustní speciál. Kdy? 14. února, v nejhlubší zimě, tak, jako generace před námi. Masopustní veselice i naražení masopustních speciálů – masopustní černá 11 a masopustní Bock světlá 16. Černé pivo se v minulosti vařilo právě v zimním období, šestnáctka je inspirací ze sousedního Bavorska, kde pivo vařil i únětický sládek Vladimír Černohorský. Masopustní průvod projde Úněticemi i Roztokami, celé odpoledne bude plné dobrého piva, jídla i hudby.

Únětice jsou zabydleny i na cyklostezkách a jejich okolí nabízí spoustu půvabných a zajímavých míst. Nedaleko je Levý Hradec, údajně první křesťanský kostel v Čechách z 9. století (z původního kostela z Bořivojovy doby se zachovaly pouze základy rotundy pod podlahou dnešního kostela, krásné jsou fresky ze 14. století). Jen několik kilometrů od Únětic stojí romantická zřícenina hradu Okoř a kus dále jedenáct století starý kostel sv. Petra a Pavla na Budči, v jádru nejstarší stojící budova v České republice. Dodnes je kouzelná také procházka z Únětic Tichým údolím (přestože se mnoho honosných starých vil rozpadá) dolů do Roztok a k Vltavě.