Když vyslovím Uzbekistán, co Vás napadne jako první, jaká bude Vaše reakce?
Po spoustě let a spoustě cest do Uzbekistánu, budu mít odlišné pocity než většina turistů. Těm se vybaví, že je to muslimský kraj, že jsou tam starodávná města Samarkand a Buchara, ovšem pro mne znamená Uzbekistán především přátelé, kolegové z univerzit, archívy a knihovny.

Čím na člověka hned první den po příletu do Taškentu dýchne Uzbekistán? Více očekávanou Střední Asií a dávnější minulostí, nebo nám připomene život v sovětském impériu?
Já už dlouho nejsem v Uzbekistánu turistou, takže se mi to hůře odhaduje a popisuje. Nedávno jsem ale byl poprvé v Uzbekistánu se svou sedmnáctiletou dcerou a hodně jsem zemi vnímal jejíma očima. Nebyla na východě poprvé, ale poprvé v Uzbekistánu. Všímala si exotiky, bazarů, architektonických stylů, lidí a jejich pohostinnosti, což je vlastnost Uzbekům a dalším národům v regionu hodně přirozená, jsou nesmírně nápomocní a pohostinní. Když přiletíte do Taškentu, všimnete si jinakosti takového postsovětského pořádku, Taškent je spojený se starší historickou dobou, se sovětskou nástavbou i postsovětskou architekturou, což vytváří směs nabízející většině turistů určité exotično.

Pro člověka z ciziny by tedy nemělo být obtížné dostat se místním pozitivně pod kůži, přiblížit se k nim. Vylepší to pár slov v uzbečtině? Komunikaci asi zjednoduší rozšířená ruština.
Samozřejmě, uzbečtina, případně v některých oblastech země tádžičtina, je velmi vítaná. Ruština je stále lingua franca, ovládá ji spousta lidí a poměrně dobře. Taškent je z poloviny ruskojazyčné město, tam s ruštinou jistě uspějete. Jak se dostat lidem pod kůži… V současnosti je to už asi horší, ještě pamatuji doby, kdy v Uzbekistánu turistický ruch neexistoval. Když jsem koncem devadesátých let začal jezdit do Střední Asie, turista ze zahraničí a navíc turista ze zahraničí komunikující rusky, byl naprostou vzácností. Místní si mne doslova předávali z ruky do ruky. To se změnilo, turistů již přijíždí více, a zmíněná pohostinnost se postupně mění na pohostinnost komerční. Službu si zaplatíte, ale přístup místních obyvatel je nadále milý a pohostinný. Uzbekistán zůstává svůj.


Chiva má krásné staré vnitřní město obehnané původními hradbami, což je unikát, to nikde jinde ve Střední Asii v takové podobě neuvidíte

Pro vstup do země není nutné vízum, není nutná registrace v Uzbekistánu, zrušena byla proticovidová opatření jako požadované očkování, testy, v posledních letech a měsících se vše zjednodušilo. Takže pro individuální turistiku už je Uzbekistán zemí zaslíbenou, nebo ještě kladou tamní úřady nějaké překážky individuálním hostům?
Zlepšení je opravdu viditelné. Jen doplním, že pokud se ubytujete v soukromí (třeba přes AirBNB), registrace je stále nutná. Je to setkání s uzbeckou byrokracií, zabere to nějaký čas, ale není to nic závažného, úředníci jsou vyškolení a neočekávají úplatky apod. Pokud se ubytujete v hotelu, registraci zařídí právě hotel a není třeba se o nic starat.

Jak jasně čitelná je linie toho, co se v Uzbekistánu smí, a co nesmí? Jak tu hranici poznáte, jak se orientovat? Islám, alkohol, politické otázky, kde mohou nastat problémy?
Pokud jde o islám, Uzbekistán je umírněná země. Tím nechci říci, že neexistují nějaké radikální elementy, ovšem lidé jsou velice tolerantní. Jsou daná pravidla, pokud je porušíte, místní vás upozorní, např. když žena vstoupí do mužské části mešity a naopak. Uzbekistán se hodně změnil v otevřenosti v politice, sám jsem byl překvapený, když jsem dělal loni a letos rozhovory, lidé jsou mnohem otevřenější, dá se s nimi bavit i o politicky citlivějších otázkách. Alkohol se neřeší, naopak, je to součást uzbecké pohostinnosti. Například v nejzápadnější části země v Karakalpakstánu se pije vodka Qarataw, vyráběná ještě na starých německých přístrojích z válečné kořisti z 2. světové války. Výborná, velice jemná, přefiltrovaná. Pochopitelně jsou rodiny, v nichž se alkohol nepije, pořádají se i nealkoholické svatby. Když vím, že kamarádi pijí alkohol, tak jim např. becherovku od nás přivezu, pokud na to nejsou, přivezu něco jiného.

Vyplatí se vyměnit dolary/eura hned na letišti po příletu do Uzbekistánu? Je směnáren v zemi dost? Stává se ještě v současnosti, že hotely, především mimo větší města, neakceptují placení kartou?
Uzbekistán se po smrti prezidenta Islama Karimova rychle mění. Jedna z věcí, které nový prezident udělal, ne že bych ho chtěl nějak strašně chválit, bylo zrušení černého kurzu, takže nemusíte hledat složitě veksláka či nějaký obchod, kde dostanete lepší kurz. Když přiletím do Taškentu, v bankomatu na letišti si na českou kartu vyberu peníze. Na většině míst se platit kartou dá, dokonce i na bazarech se již objevují terminály. Přesto se vyplatí mít u sebe hotovost, kdyby někde nebylo možné kartou platit. Výhodou je, že uzbecká banka začala tisknout bankovky vysokých hodnot, pamatuji totiž časy, kdy jsem si vyměnil 100 dolarů a dostal jsem dvě stě papírků, protože nejvyšší bankovkou v sumech byla pětistovka, nebo něco podobného. V současnosti jsou i stotisícové bankovky. Jednoduchá rada pro převod na koruny je ubrat z uzbecké hodnoty tisíce a znásobit dvěma, plus mínus to tak v převodu sumů na koruny vychází.

Uzbekistán a jídlo. Viděl jsem na internetu obrovské hrnce, v nichž se připravuje tradiční plov (pilaf). Předpokládám, že najíst se v Uzbekistánu je levné.
V Uzbekistánu se jí dobře, ano, ovšem opět platí, že v turistických časech už to není, jak bývávalo kdysi. Přesto, ceny jídla jsou přinejhorším jako u nás. Záleží samozřejmě na tom, s jakou parádou se chcete stravovat, jakou si vyberete restauraci. Uzbecká kuchyně je různorodá, od nejrůznějších polévek a vývarů přes plov a šašliky, až, a to je nesmírně důležité, zeleninové saláty, ovoce či sladkosti, tím je Střední Asie stejně jako značná část jiných asijských zemí proslavená. V Taškentu existují dvě nebo tři centra plovu, v nichž se připravuje v obrovských hrncích – kazanech. Dole jsou užší, dospod se dá olej, připraví maso, na to se pokládají další vrstvy. Mám doma knihu Plovy Střední Asie, kde je dvě stě receptů, ve skutečnosti jich je ještě více. Každý se dělá trochu jinak, většinou se ale připravují standardně čtyři pět druhů.


Tamerlán ve 14. století založil obrovskou říši, jejímž hlavním městem byl Samarkand

Českou stopou v Samarkandu je pivovar Pulsar, jaké je toto pivo, jaký je postoj k pivu v muslimské zemi?
Na místní poměry nepochybně není špatné, pitelné je, samozřejmě, kdo má v oblibě naše plzeňské nebo piva z českých minipivovarů, nebude úplně jásat. Existuje řada dalších místních značek, které můžete ochutnat. Některé restaurace mají licenci na prodej alkoholu, v nich pivo dostanete, další restaurace ji nemají, protože se za ni platí, nebo ji prostě nechtějí. To poměrně rychle zjistíte, když vstoupíte.

Máte tip na inspirativní knihu o Uzbekistánu? Co si přečíst před cestou?
Jako historik rád doporučuji knihy o historii, tedy například Dějiny Střední Asie, které napsal Jean-Paul Roux. Pokud budete poznávat stará města jako Samarkand, Buchara a Chiva, jejich středověké dějiny jsou v této knize popsány pěkně, mnohem méně se v ní dozvíte o 19. a 20. století. Doufám, že časem se dočkají vydání Dějiny Uzbekistánu, které mám, jak se říká, právě ve stroji.
Mohu doporučit Sadriddína Ajního, což je tádžický autor, ale děj jeho povídek, které překládal Jiří Bečka, se často odehrává v Buchaře. Ukazují společnost v socialisticko-realistickém hávu i společnost Buchary těsně před revolucí. Když si odmyslím ten socialisticko-realistický nános, dá se to číst i dneska.

Co tradiční hudba, např. Šašmakam v nekomerční podobě. Popu bych se obával.
Šašmakam je obecně islámská hudba, není specificky uzbecká, objevuje se od Turecka přes Ázerbájdžán a Střední Asii až do oblasti dnešního Ujgurska, tedy čínské provincie Sin-ťiang. Je to tradiční svatební radostná hudba, ale hraje se nejen na svatbách. Šáš znamená šest, tedy šest druhů makamů. Uzbekistán je proslavený právě hudebními školami, které se zaměřují na tradiční nástroje a hudbu. Uzbeckého popu bych se tolik nebál, Yulduz Usmanova nebo Sevara Nazarkhan, to se dá poslouchat a já si na tom cvičím uzbečtinu.

Jak je komplikované půjčení auta?
Auto bez řidiče jsem si nikdy nepůjčoval, nedokáži tedy nabídnout přesné informace, jak to funguje. Osobně preferuji, pokud je to možné, veřejnou dopravu. Když si v Uzbekistánu najímám auto, tak vždy s řidičem, není to až o tolik dražší, než si půjčit pouze auto, a na delších vzdálenostech se nemusím soustředit na řízení. V Taškentu a částečně v Samarkandu existují půjčovny aut, ať již mezinárodní nebo lokální. Ceny denního půjčovného se pohybují od 250 do 350 tisíc sumů za malé auto (např. Chevrolet Spark místní produkce). Očekávejte ovšem v této ceně omezení kilometrů, obvykle na 200 až 300 za den, což nestačí ani na cestu z Taškentu do Samarkandu. A kilometry navíc se platí (2000 až 3000 sumů/km). Obvyklá je vratná záloha ve výši 2 až 4 milióny UZS (podle auta). Půjčení auta např.: https://rentcar.uz/ru/cars, https://autoprokat.uz/, https://inrent.uz/.

Často čtu, že vlaky bývají vyprodané několik dní dopředu. Jízdenky se kupují online, stačí ukázat QR kód, to je moderní způsob cestování.
V Uzbekistánu udělali v tomto směru výrazné kroky vpřed, pamatuji doby, kdy jsem platil za vlak osmkrát vyšší cenu pro cizince, a ještě jsem musel jízdenky shánět přes cestovní kancelář nebo na černém trhu. Případně se tehdy upláceli průvodčí. V současnosti se zaregistrujete na webových stránkách uzbeckých železnic, rezervujete dopředu jízdenky, zaplatíte kartou online a ukazujete pouze QR kód, je to podobné jako při koupi letenky. Systém ještě není dokonalý, stává se, že do vlaku, který byl vyprodaný, najednou druhý den jízdenky nabízejí, takže se nabízí otázka, jakým způsobem se místa uvolňují, to zůstává do určité míry záhadou, na vyprodaný vlak se také někdy daly sehnat jízdenky na pokladně. Především v létě a okolo svátků bývají vlaky vyprodané, pohyb místních i cizinců je vyšší. Kvalita vlaků je velmi různorodá, z Taškentu do Buchary se jezdí rychlovlakem Afrosiyob, což je ve Španělsku vyrobená souprava Talgo. Má slušný servis, vagóny jsou čisté. Ale můžete se svézt například z Buchary do Nukusu, narazíte na staré sovětské vagóny, sice udržované, ale technicky zastaralé, vždyť jsou staré přes padesát let. V nich může být trochu šok zajít na záchod.


Aralské moře zaniká

Jaká etnika se v Uzbekistánu míchají?
To se netýká pouze Uzbekistánu. Formování národa a identity ve Střední Asii, tam se míchá více etnik. Hodně obecně řečeno, na jedné straně turkická, což jsou nejen Uzbekové, ale i Kazaši, Kyrgyzové, Turkmeni či Karakalpakové, a na druhé straně perská nebo perskotádžická. Většina Uzbekistánu je obývaná Uzbeky, v západní části žijí Karakalpakové, což je také turkická národnost, ale odlišná, karakalpakština je příbuzná spíše kazaštině. Když přijedu do Samarkandu nebo Buchary, snažím se obvykle přejít na perštinu nebo tádžičtinu, protože jim lidé rozumějí, jsou bilingvní, nebo dokonce ovládají více jazyků, nedělá jim problém střídat uzbečtinu, tádžičtinu, ruštinu, případně i angličtinu.

Tamerlán ve 14. století založil obrovskou říši, jejímž hlavním městem byl Samarkand. Jaký je současný Samarkand?
Je jiný než za Tamerlánových časů, je to dáno pozdější ruskou, sovětskou a postsovětskou přestavbou měst. Na rozdíl od Buchary nebo Chivy, které mají kompaktní staré město s křivolakými úzkými uličkami, v Samarkandu takové nenajdeme. Jistě, v Samarkandu stojí krásné památky mj. i z Tamerlánovy éry, hrobka Amira Timura, což je jedno z jmen Tamerlána, náměstí Registan, byť některé jeho medresy byly vybudovány až později v 17. a 18. století, mešita Bibi Khanum, což byl projekt z Tamerlánových dob a tehdy největší mešity na světě. Ovšem je to komplex oddělených památek, které jsou nádherné a stojí za to je vidět, ale obklopuje je novější zástavba, nad níž, zvláště tou postsovětskou, mnozí urbanisté někdy zapláčou.

A Buchara?
Buchara je mým oblíbeným místem a k mým oblíbeným patří i dějiny Bucharského chanátu a později emirátu. Buchara má dlouhou historickou paměť, ještě z dávných předislámských dob, na relativně malém místě najdete archeologické vykopávky, středověké medresy, mešity, minarety, emírův palác. Navíc, nesmíte vynechat místní plov, který má svá specifika. Vždy říkám, nejezděte pouze do měst, podívejte se i za ně. A za Bucharou je nejvýznamnější poutní místo celé střední Asie, hrobka Bahauddína Nakšbandího, zakladatele jednoho ze súfijských řádů, který je rozšířen po celém regionu. Sem se sjíždějí lidé z řady zemí, všech národností, je to koloritní místo, kde zažijete barevné oblečení žen, fotogenické staříky-poutníky atd. Je to místo, které pomůže pochopit, jak funguje islám ve Střední Asii.

Zmínil jste staré město v Chivě, takže co například sednout v Taškentu do letadla a letět do Urgenče nedaleko Chivy, docela rychlá cesta.
Chiva má krásné staré vnitřní město obehnané původními hradbami, což je unikát, to nikde jinde ve Střední Asii v takové podobě neuvidíte. Už tam nejsou zablácené uličky, vše je upravené pro turistický ruch. Koupíte si vstupenku do nejzajímavějších objektů a můžete vnímat dějiny města. Mám Chivu a její historii velice rád, byla centrem Chívského chanátu a ještě starší říše Chórezm. Oblast Chórezmu je navštěvována méně, většina turistů zamíří pouze do trojúhelníku Taškent, Buchara, Samarkand a dále do Chivy už nedojede. Je docela pravděpodobné, že se zlepšující se infrastrukturou se to v budoucnu změní.

Co si najmout taxi a z Chivy vyrazit na výlet do pevností Chórezmu v poušti?
To je jeden z výletů, které bych určitě doporučil. Nemusíte být fandy do archeologie a starých ruin, ovšem ta místa ležící na kraji pouště mají své kouzlo. Když si navíc přečtete v průvodci, nebo v historických knihách, dějiny tohoto regionu, ještě to kouzlo vylepšíte, duch místa se zjeví v historickém kontextu. Neřeknu z hlavy, kolik takový celodenní výlet taxíkem stojí, odhaduji pár tisíc.


Bucharský plov je dietnější. Receptů na plov jsou stovky, většinou se ale připravují standardně čtyři pět druhů

A dále do Mujnaku směrem k vysychajícímu Aralskému moři?
Kdybyste se zeptal mé ženy, se kterou jsme tam byli asi před 20 lety, řekla by – nic moc. Nyní je to civilizovanější kraj. Lodě, které se původně povalovaly na různých místech města, naskládali na jedno, říká se mu hřbitov lodí, jinde už vraky nenajdete, až na jeden rekonstruovaný v parku. Mujnak je poměrně moderní město, poté, co vyschlo Aralské moře, byly na dně objeveny zásoby plynu, takže vzniká těžební oblast, a stavějí se nové baráky pro pracovníky těžebních stanic. Porovnáme-li to s dobou před dvaceti lety, je to úplně jiné město. Je v něm muzeum, kde uvidíte fotografie i obrazy z doby, kdy Aralské moře ještě mělo původní velikost. Z Mujnaku se dá vyrazit do pouště, které se říká Aralkum, za poměrně drahé peníze, už se bavíme o stovkách dolarů na osobu, si můžete objednat u cestovní kanceláře výlet k Aralskému moři, což je přes sto kilometrů. Objednáte si jízdu džípem, postaví vám stan, můžete se vykoupat, připraví šašlik, hlady trpět rozhodně nebudete.

Doporučení na cestu do pouště Kyzylkum, třeba s místní agenturou, výlety na velbloudech, spaní v jurtě.
Dá se leccos. Za mých mladších let jsem si pouště užil hodně. Cestovní kanceláře dokáží zařídit cokoli, nejen jízdu na velbloudech pouští a spaní v poušti, ale třeba i sokolnictví, které má v Uzbekistánu tradici. Za peníze pořídíte leccos, ale s cestovní kanceláří to nebude nejlevnější.

A Ferganská kotlina?
Nevynechal bych Kokand, což je centrum bývalého Kokandského chanátu, kde stojí starý palác, medresy, mešity, byť to není takové jako v Buchaře a Samarkandu. Doporučil bych navštívit nějakou továrnu/dílnu na zpracování hedvábí a seznámit se s celým procesem jeho výroby od zpracování kokonů bource morušového až po finální výrobek, který můžete koupit za nižší cenu ve srovnání s různými trhy a obchody jinde v Uzbekistánu či za hranicemi. Moje oblíbené místo jsou dvě uzbecké exklávy, Soch obývaná tádžickým obyvatelstvem, a druhá menší a možná malebnější Šachimardan. Do těchto exkláv se dá dojet, už to není jako před lety, kdy jsme horko těžko vyjednávali cestu, protože by nám orazítkovali pas a tím zrušili uzbecká víza. V současnosti to není problém, protože i do Kyrgyzstánu není nutné vízum. Ve Ferganě si můžete najmout auto s řidičem, do Sochu dokonce létá malé letadélko. V Šachimardanu je jedna z několika udávaných údajných hrobek jednoho ze čtyř prvních pravověrných chalífů islámu Alího ibn Abí Táliba, hned vedle je mauzoleum Hamzy Hakimzade Nijázího, který se zasazoval za zrovnoprávnění postavení žen a modernizaci země. A je tam krásné jezero, které je na kyrgyzské straně, hranici ale můžete překročit několikrát za den.

Tip na turisticky málo známé až neznámé zajímavé místo v Uzbekistánu?
Téměř nedotčená turismem je oblast na jih od Samarkandu směrem k hranicím Afghánistánu – Surchandarija a Kaškadarija. Na mapě je to výčnělek Uzbekistánu mezi Tádžikistánem a Turkmenistánem. Jsou tam krásné hory, kde se dá toulat, nádherné vodopády včetně nejvyššího v Uzbekistánu, má asi sto metrů, na jaře všechno úchvatně kvete. S turistickými značkami ale nepočítejte. Do těchto míst potřebujete vlastní dopravu, veřejnou se tam dostává obtížně.

Jistě byste řekl ano, kdybych se zeptal, zda byste doporučil cestu do Uzbekistánu. Nuže, představte si, že mám 3 týdny volna, jaký byste mi doporučil itinerář?
Ano, cestu do Uzbekistánu bych doporučil. Cestujete-li do Uzbekistánu poprvé, asi nelze vynechat klasickou trasu Samarkand, Buchara, Chiva. Čas bych věnoval i jejich zajímavému okolí včetně Karakalpakstánu na západě země. Dále vyrazit do Fergány, kde je stále co objevovat, je to celkem kompaktní oblast, kde se dá ubytovat na jednom dvou místech a odtud pořádat výlety. Nebo do hor Surchandarije a Kaškadarije, tedy do méně turistického regionu.

Na závěr… Přiletím do Uzbekistánu, mám otevřené oči, abych poznával zemi, její historii a lidi, po čem se mají oči nejvíce dívat, co mají hledat?
Exotiku, nádherné mešity a medresy, často slýchávám, už jsem viděl tolik a tolik medres a tolik a tolik mešit… Pak se dívejte na lidi. Nebojte se dát do řeči, na bazaru, kdekoli, pokud ovládáte alespoň částečně ruštinu, konverzujte, tam bych zaměřil oči. Poté bych oči vynechal a poznával zemi přes žaludek a chutě, neváhal bych zajít někam na bazar do čajchány, objednat si plov, šašlik. Nikdy se mi nestalo to, co se stane v jiných zemích, že bych měl nějaké potíže z uzbeckého jídla, takže i na bazaru. Vím, plov není pro každého, ale existují alternativy, například bucharský plov je dietnější, je v něm méně oleje. Dívejte se na turistické a přírodní zajímavosti, na lidi a jídlo.

doc. Slavomír Horák, Ph.D.
- vědecký pracovník Institutu mezinárodních studií FSV UK
- zaměřuje se na politický a sociální vývoj oblasti širší Střední Asie, včetně Íránu a Afghánistánu
- pro Nakladatelství Lidové noviny v současnosti připravuje publikaci Dějiny Uzbekistánu
- publikoval v řadě českých, ruských i anglojazyčných časopisech – například Mezinárodní vztahy, Obrana a Strategie, Politeks, Problems of Post-Communism, China-Eurasia Forum Quarterly, Central Asia and The Caucasus či Central Asian Survey
- člen Euroasijské sítě pro politické vědy (ESPI/EPSN), Asociation for Studies of Nationalities a Central Eurasian Studies Society
- Publikační činnost:
Rusko a Střední Asie po roce 1991 (2008, Karolinum)
Střední Asie mezi východem a západem (2005, Karolinum)
Írán – turistický průvodce (2002, Globus)
Afghánský konflikt (2005, Public History)
více na www.slavomirhorak.net