Rastislav Maďar: Já bych malárii rozhodně nepodceňoval. Zvláště v Africe.

Někteří cestovatelé, kteří prodělali slabší záchvaty malárie např. v Asii, tvrdí, že když malárii dostanou, jdou k místnímu lékaři, dostanou levné prášky z Číny a po trošce pocení jsou za několik dní zase v pořádku. Je to tak jednoduché – neužívat antimalarickou chemoprofylaxi a v případě nutnosti použít levný čínský lék? Na druhou stranu, napadá mne, kdyby byl ten lék tak účinný, asi by neumíralo po světě ročně milion či více lidí na malárii. A co když mám právě nejtěžší formu malárie?
Já bych malárii rozhodně nepodceňoval. Zvláště v Africe. Malárie, především ta nejtěžší forma, může vést k nezvratnému poškození organismu. Lékaři sice pacientům „vypláchnou“ cévy antimalarikem, které zničí parazita, ovšem stav, v němž byly orgány nějakou dobu bez kyslíku, má trvalé následky. Rozhodně bych neříkal, že je to jen taková horečka a pocení. Mnozí cestovatelé se orientují podle toho, co jim napovídají místní lidé. A ti mávnou rukou, jenže oni nejen nerozeznají malárii od obyčejné horečky, ale navíc každé horečce říkají malárie, pro ně je to synonymum. Takže se cestovatelé dozvědí, že to tady má každý a vlastně to nic není. Významná část africké populace, pokud jako děti přežijí prvních pět let života, má proti malárii částečnou imunitu. A její uchování vyžaduje, aby byli lidé nadále opakovaně bodáni malarickými komáry. Tak mají v krvi chronicky přítomnou nízkou hladinu parazitů, která se nemění, neohrožuje je a chrání před nejtěžší formou nemoci. Stávají se případy, že Afričané po několikaletém pobytu v Evropě tuto imunitu ztratí a po návratu domů mají těžké malarické záchvaty, jaké neměli od svých pěti let. Část africké populace má navíc srpkovitou anémii, což je genetická deformace červených krvinek. Je to vlastně nemoc, ale v tomto případě člověka chrání, protože má místo oválných červených krvinek srpkovité a je prokázáno, že malarický parazit nemá tyto krvinky v oblibě.

Je v Asii méně než v tropické Africe rozšířená nejtěžší forma malárie způsobená prvokem Plasmodium falciparum?
Jednoznačně. V současnosti v podstatě antimalarika předepisujeme jen pro východní Indonésii (od Floresu dále na východ) a povodí Mekongu. Rizikové jsou i části jižní Indie a tamilské oblasti Srí Lanky. Ovšem když vstoupí cestovatel do těchto oblasti jen na dva dny, vyrazí například z Bali nebo Lomboku na Komodo a pak se vrací, je možné vydržet pouze s kvalitním repelentem a moskytiérou. Kde bych rozhodně antimalarika nevynechal, jsou rizikové oblasti Afriky a Amazonie. Hodně zemí udělalo významný pokrok v eliminaci malárie, především kvůli turismu, což je obrovský byznys. Proto se všude ministerstva pro místní rozvoj i hoteliéři snaží malárii eliminovat. Oni dokáží zajistit, aby v okolí hotelu v okruhu tři až pět kilometrů, což je dolet komárů, nebyly jejich líhniště. Tedy, pokud jste pouze v hotelu a na pláži v turistické oblasti, většinou nepotřebujete antimalarika. Klasickým příkladem je jihovýchodní Asie.

Zmizela malárie alespoň z afrických hlavních měst?
Zmizela z center většiny velkých měst, na periferiích se nadále vyskytuje. Když přiletíte například do Kampaly v Ugandě, komerční centrum vypadá evropsky, ale dále, tam je již stojatá voda a jsou vytvořené podmínky pro malárii.

Mnozí cestovatelé si stěžují, že antimalarická chemoprofylaxe je u nás extrémně drahá a že léky na malárii jsou naopak v Asii či Africe velmi levné. Je u nás antimalarická chemoprofylaxe stejně drahá jako např. v Německu? Proč je tak drahá?
Neznám přesné farmaceutické ceny v Evropě, mohu nabídnout příklad ze Slovenska, kde jsou ceny podobné našim. Malárie je rozšířená především v těch nejchudších oblastech světa, kde na drahou chemoprofylaxi nemají lidé peníze a ani by ji nemohli dlouhodobě užívat. Takže antimalarická chemoprofylaxe je k dispozici pro turisty z bohatých zemí, kteří jedou do tropů na krátkou dobu několika týdnů maximálně měsíců. A léky na prevenci se vyrábějí v západních zemích, např. nejdražší Malarone ve Švýcarsku. Funguje to tak, že oni mají 10–15 let patent na lék, který vyvinou. Klinická studie může stát miliardu v dolarech a máte deset let na to, aby se vám investice vrátila, abyste v dalších letech vydělali na nový výzkum. Oni musejí nasadit cenu tak, aby toto fungovalo a reflektovat svoje výrobní náklady. Levné léky dostupné v exotických zemích, jsou na bázi artemisinu. To je unikátní molekula, na kterou je nízká rezistence a proto existuje domluva, že se nesmějí používat k prevenci, aby rezistence postupně nevznikala. Paradoxně jsou tedy léky na malárii levnější, protože artemisin je přírodní produkt, který pochází z jihovýchodní Asie, ostatní jsou syntetické léky, které vyvinuli např. Američané, vždyť meflochin je lék z doby vietnamské války. Mimochodem, pro vojáky je tato prevence na hranici akceptovatelnosti, protože když mají nějaké psychické problémy, latentní deprese, mohou způsobit pod halucinogením efektem Lariamu nějakou tragédii.
Existuje ale i levnější varianta antimalarik a ta je v současnosti hodně „in“. Zvláště s ohledem na to, jak se vyvíjí rezistence k meflochinu (Lariamu) a že někteří cestovatelé zažili nežádoucí reakce po jejich nesprávném užití. U nás se dnes Lariam předepisuje pouze se speciálním formulářem a poučením. To je i kvůli tomu, že někteří lékaři předepisovali tento lék a pacienty dostatečně nepoučili. Takže ho užívali lidé, kteří ho ze zdravotních důvodů užívat neměli nebo ho užívali nevhodným způsobem, který napomohl oněm nežádoucím reakcím. Tou levnou a čím dál populárnější formou antimalarika je doxycyklin. Je stále na recept, což je správné, protože lékař má šanci před užíváním poučit cestovatele. Doxycyklin současně na cestách chrání před tzv. atypickými bakteriálními původci, to jsou např. chlamydie, mykoplasmy, které se přenáší třeba i v autobusu během cestování v Asii či Africe. Doxycyklin má ale podstatnou nevýhodu – je fotosenzitivní, tedy u některých osob způsobuje zvýšenou citlivost kůže na sluneční záření, nemůžete ho tedy užívat a následně se jít opalovat na pláž. A nemusíte mít problémy jen na pláži, jsou případy, kdy člověk bere dlouhodobě doxycyklin kvůli borelióze a zajezdí si na lyžích. Působí to rychle, stačí být na slunci na horách pár hodin a poškození kůže bez ochrany opalovacím krémem může být dlouhodobé.

Kresba Filip Trnka

Jaký je za posledních několik let vývoj v předepisování antimalarické chemoprofylaxe? Zmínil jste, že artemisin je nadále hlavní lék na malárii a nepoužívá se na prevenci, ale pouze na léčbu.
Artemisin je lék číslo jedna, kombinuje se ještě s dalšími, aby se nepodávala pouze jednoduchá forma léku, na kterou by rychle vznikla rezistence. Oblíbená je kombinace ALU-tj. Artemisin a LUmefantrin, která se hodně prodává i v Africe, je to levná léčba a jednoduše popsaná, jsou tam namalované sluníčko a měsíček, a tak každý, i pacient s vysokou horečkou, pochopí, že to má brát ráno a večer.
Nadále chceme od cestovatelů, jedoucích do rizikových oblastí, kde je špatně dostupná lékařská péče, aby antimalarika preventivně užívali. Kmen Plasmodium falciparum totiž může člověka zabít v řádu několika dní. Napadne červenou krvinku, která vystrčí takovou „vlaječku“, naznačující, že je napadená, aby ji slezina zlikvidovala. Cirkulací ta červená krvinka krouží, až se dostane do sleziny a ta ji ničí, protože je infikována parazitem. Ale ten parazit, aby se tam nedostal, a to se vyvinulo evolučně, je schopen z té buňky vysunout takový lepivý „přísavek“ a „přilepí“ se na stěnu kapiláry. Za krátkou dobu se vytvoří shluk těch napadených červených krvinek a ucpe vlásečnice, ty nejmenší cévy. A když se vám to stane v mozku nebo v ledvinách, člověka to může v krátké době stát život.
V poslední době se obávám last minute zájezdů do západní Afriky. Do Senegalu totiž začínají létat chartery z Prahy, české cestovní kanceláře lákají zákazníky na all inclusive v atraktivní západní Africe. Ale to je ze zdravotního hlediska jedna z nejrizikovějších oblastí světa. Pokud turisté neopustí hotel, ještě se to dá, ale oni bez očkování absolvují fakultativní výlety i do přírodních parků. A to je opravdu riziková situace. Před lety se něco podobného stalo v Dánsku a nakonec intervenovala dánská vláda a zakázala prodej last minute zájezdů do západní Afriky. Několik cestovatelů mělo závažné komplikace z důvodu cerebrální tropické malárie. Protože se jednalo o last minute, nestihli užívat antimalarika a po návratu ze zájezdu některé doma po těžké infekci objevili mrtvé. Trochu se obávám, aby to nenastalo i u nás, protože v cestovních kancelářích – čest výjimkám – klidně tvrdí zákazníkům, že do Senegalu není nutné žádné očkování, protože se bojí, že by si to člověk kvůli další investici do vakcín rozmyslel a neodletěl.

Místo pravidelné chemoprofylaxe – nešlo by doporučit nějaký druh pohotovostní samoléčby? Po patřičné instruktáži cestovatele a jeho vybavení diagnostickým setem a antimalariky k léčbě.
Od pohotovostní samoléčby se odkláníme, cestovatelé, především méně zkušení, si mohou ublížit. Když dostanou horečku, polekají se a zbytečně do sebe naládují terapeutickou dávku antimalarik, místo preventivní jedné tablety jednou týdně s jídlem, což většinou nedělá žádné problémy, rovnou šest tablet v rozpětí pár hodin. Tím se intoxikují tak, že nebudou schopni stát na nohou, někdy i několik týdnů. Běžně se setkávám s tím, že cestovatelé z celého světa si vzali léčbu naprosto zbytečně a popisují příznaky intoxikace. Takže radíme, když to nechcete brát preventivně, raději běžte do jakéhokoli zdravotního centra, mějte u sebe vlastní jehlu, nechte si napíchnout prst a za pár minut vám krev vyšetří pod mikroskopem. Při pozitivním výsledku si případně zakoupíte léky hned na místě. U Malarone nahradí preventivní dávku jedné pilulky denně terapeutická dávka, kdy se užívají 4 tablety tři dny po sobě, což je velký rozdíl. Pohotovostní léčbu tedy doporučujeme hlavně lidem, kteří pobývají déle v rizikových oblastech, jsou zkušenější, znají místní poměry a nezačnou při horečkách zmatkovat. A pokud se nachází v oblastech bez dostupné zdravotní péče, mohou využít malarické rychlotesty. Ty je však u negativních výsledků nutné opakovat a krev odebírat ve fázi horečky.
Poslední, co by si cestovatel přál, je skončit v nějaké africké venkovské nemocnici. Mám stovky fotek z takových nemocnic, kde jsem pracoval jako lékař. Je to často katastrofa. Bez funkčního sterilizátoru, jedna opakovaně používaná jehla, vyvařují je v hrnci, tam podstupovat léčbu, to se ještě můžete nakazit smrtelnou nemocí jako HIV nebo žloutenkou typu B. Cestovatel by měl být připraven tak, aby nemusel podstoupit místní lékařskou péči.

Častou obavou cestovatelů je, že by si braním antimalarické chemoprofylaxe „huntovali“ tělo. Především Lariamem. Ovšem teprve samotné onemocnění je, jak vysvětlujete, tím huntováním. A co ničí tělo více? Krátkodobá prevence během dovolené jednou za rok nebo alkohol, marihuana a cigarety, u nás běžně užívané?
Jednoznačně dlouhotrvající užívání alkoholu atd. Ta jedna tableta Lariamu týdně s tělem neudělá nic zásadního. Pokud člověku neselhávají játra, to by ale neměl cestovat vůbec. My doporučujeme, aby se s antimalarikem bral ostropestřec, který chrání játra. Lariam nehuntuje tělo, jeho zákeřnost je v tom, že demaskuje neuropsychickou predispozici člověka. Pokud někdo používá antidepresiva, nesmí mu lékař Lariam předepsat. Výsledkem mohou být paranoidní halucinace, závratě, těžké deprese, přitom stabilizace stavu je docela pomalá. Drtivá většina cestovatelů však s Lariamem problém nemá a osobně jej jako cestovatel do malarických oblastí preferuji, nemusím totiž na nutnost vzít si tabletu myslet každý den. Lariam se má brát s jídlem, rozhodně ne ráno na lačno, dobře zapít. Mimochodem, Lariam je jediné antimalarikum, které smějí užívat malé děti – už od pěti kilo a tří měsíců jednu osminu tablety. Když matka kojí, neměla by Lariam užívat, ale hodně maminek se mylně domnívá, že když užívají Lariam a kojí, že to chrání dítě. To je však omyl. Ovšem malé děti, a především děti do dvou let, by do exotických zemí rozhodně jezdit neměly. Ani do severní Afriky. Do dvou let dětem nefunguje kompletně imunitní systém, nejsou doočkovány proti standardním dětským nemocem v rámci pravidelného očkování, některé cestovatelské vakcíny nelze aplikovat právě proto, že část imunity nefunguje. Maminky říkávají, vždyť já ho budu kojit, díky tomu to v Asii vydržíme. Neuvědomují si, že malé dítě neohrožují ani tak průjmová onemocnění, jako infekce dýchacích cest. A to začíná již v letadle, které je překlimatizované, je tam chladno. Je prokázáno, že pokud má někdo v letadle virózu, dostane se do celého letadla za pouhé 4 minuty. Malinké dítě má úzké dýchací cesty, a když dostane laryngitidu, natečou mu sliznice a za deset minut může mít nezvratné poškození mozku, protože nemůže dýchat. Můj malý syn má čtyři roky, ale nevzal bych ho ani na Srí Lanku, kterou mám rád, byl jsem tam devětkrát, léčil jsem tam, pomáhal po tsunami. Prostě znám úroveň tamního zdravotnictví. S malými dětmi do 2 let věku je vhodné Středomoří plus Turecko, Kanárské ostrovy.

Velmi účinným způsobem prevence je moskytiéra napuštěná insekticidem – dočetl jsem se. Ale – takový přípravek přes noc v moskytiéře, nebude mi ráno, když budu tu chemii dýchat celou noc, tak špatně, že raději tu malárii? A skutečně to má účinnost po celou noc? Dá se totéž udělat s oblečením?
Měl jsem impregnované sítě od různých výrobců a nikdy jsem nic necítil, ovšem chápu, že někteří lidé mají citlivější čichové buňky a náchylnost k bolesti hlavy, ale – impregnovaná síť naopak umožňuje větší očka a síť je tedy vzdušnější. Existují i menší nebezpeční tvorové než klasický komár, např. kotule – flebotomus, který přenáší leishmaniózu a ten prolétne klasickým očkem moskytiéry. A pokud jsou očka ještě menší, pak se člověku v moskytiéře špatně dýchá. Navíc, jak se insekticid ze sítě vypařuje, tak snižuje i množství komárů v místnosti. Příznivý efekt impregnace se projeví i u roztržených moskytiér, komár díru najde, ale neproletí. Já si dělám vlastní impregnaci a radím to i svým pacientům. Na všechny mise vozím Biolit proti lezoucímu a létajícímu hmyzu. Vystříkám si věci a dám je přes noc do pytle, aby nasákly tou „vůní“, která prostě komárům nesedí.
Vyplatí se to při cestách na safari, v národních parcích se nesmí používat plošně chemie, jsou tam proto líhniště komárů. Hodí se tedy vlastní insekticidy a účinný repelent. V současnosti se ustupuje od názoru, že čím silnější tím lepší, rozhodně bych nedoporučoval silnější než padesátku, tedy ty, které obsahují přes 50 % DEET. Osmdesátka, to bych si na kůži neaplikoval, zvláště na běžné oděrky či sluncem spálenou kůži s tím může být problém. Používají se nové molekuly, které jsou slabší a můžete to používat i na oděv, postříkat si celé tělo a chrání 8–12 hodin. Ty nové molekuly se uvolňují z kůže pozvolna. Já vozím na cesty repelent Ultrathon, raději spray než krém. Vloni nás honily v Malawi mouchy tse-tse, které přenášejí spavou nemoc, jejíž léčba způsobuje nežádoucí reakce, bez léčení však končí smrtelně. Vždy jsem říkal – raději pětkrát choleru než jednou spavou nemoc. A najednou se na nás agresivně vrhl celý houf much tse-tse a narážely do skla auta, projížděli jsme rychlostí kolem 30 kilometrů za hodinu národním parkem a ony nám stačily. Naprosto dokonale však na ně zabral Biolit. Moucha tse-tse je malá, létá naprosto neslyšně a přes den, takže o ní nevíte, jen ucítíte bodnutí, které bolí. A pak čekáte. Nemoc postihuje mozek, takže často ani člověk hned sám nepozná, že mu něco je, až okolí vidí, že se chová úplně divně.

Komáři rodu Anopheles prý nevydávají to typické komáří pískání. Nejsou tedy slyšet? A lze je rozeznat na zdi podle postoje odlišného od jiných komárů?
Létají tiše, je to jedna ze zákeřností malárie. Ale lze je rozeznat. Anopheles, když si sedne na člověka, tak zvedne zadeček. Mouchu tse-tse poznáte také, když si sedne, je to jediná moucha, která složí křídla na sebe.

Malarické komáry Anopheles (vlevo) poznáte podle zvednutého zadečku. Kresba Filip Trnka.

Případy malárie byly hlášeny z jihu Peloponésu a jedná se o lidi, kteří necestovali do tradičních malarických oblastí. Ojedinělé případy malárie jsou z Řecka hlášeny několik let v řadě. Vrací se malárie do Evropy? Komáři rodu Anopheles v Evropě i u nás žijí, např. Anopheles messeae, Anopheles labranchiae.
Dochází k autochtonnímu přenosu u lidí, kteří nikdy nebyli v rizikové oblasti. Krev nezodpovědných cestovatelů, než jsou hospitalizováni, nasají domácí komáři a přenášejí nemoc. Není to případ jen u malárie, ale i horeček dengue a chikungunya. Před pár lety v severovýchodní Itálii stačil jediný nakažený člověk z Indie, jehož krev nasáli místní komáři, a nakazilo se přes čtyři stovky obyvatel. Epidemii zastavilo až zimní období. A lékaři trnuli do jara příštího roku, komáři tehdy naštěstí zimu nepřežili. Příkladem je i západonilská horečka, která se už pevně zabydlela v USA. Způsobilo to jediné velké hejno ptáků, které oblétávalo hurikán a místo toho, aby ze severní Afriky letělo rovnou do Karibiku, přistálo na východním pobřeží USA ve státu New York. Nemoc se pak z východu šířila přes celé území USA a dnes tam umírají na západonilskou horečku desítky lidí ročně. Tato původně exotická infekce je potenciálním problémem i v Evropě, případy lidské nákazy se objevují stále blíž našim hranicím.

Ještě na přelomu 19. a 20. století se malárie vyskytovala i na jižní Moravě. Jsou o tom nějaké lékařské záznamy?
Jsou a poslední záznamy z Československa pocházejí dokonce z doby krátce po druhé světové válce. Předpokládá se, že k nám zavlekli malárii vojáci rusko-ukrajinského frontu, v němž sloužili lidé z různých asijských částí SSSR. Na jižní Moravě, na Břeclavsku, bylo hodně močálů, jezer, hodně komárů je tam dodnes. Ohniska malárie se tehdy podařilo zlikvidovat zasypáním a vysoušením. Ale například v Asii takto postupovat nelze, tamní populace je závislá na rýži, a když vysušíte regiony, lidé budou umírat hlady.

V jakém stadiu je vývoj vakcíny proti malárii?
Parazit způsobující malárii je zákeřný v tom, že během půlhodiny, co se dostane z komára do těla člověka, se schová do jaterních buněk. Je neustále v buňkách lidského těla. Necirkuluje volně v krvi, ale schovává se v buňkách a imunitní systém ho tam nemůže lehce zlikvidovat, protože by likvidoval i vlastní buňky. Parazit se tam rozmnoží, v mnohem větším množství se vyplaví do krve a tam se okamžitě schová do červených krvinek. Slezina likviduje s původcem nemoci i napadené krvinky, i proto vzniká anémie, chudokrevnost. Proto je náročné připravit vakcínu, která by toho parazita zlikvidovala, protože se neustále schovává v buňkách, nechceme způsobit tzv. autoimunitní procesy, aby vakcína vyvolala tvorbu protilátek, které budou ničit vlastní organizmus. Vakcíny se vyvíjejí desítky let, ale ukázaly se účinné na 30 procent, což je strašně málo.

Zkouší se proti malárii nějaká homeopatická prevence?
Já jsem zastáncem přírodní medicíny, ale v poslední době se radikalizují skupiny alternativní medicíny, které se profilují vůči klasické medicíně. Já souhlasím s tvrzením, že není klasická medicína a alternativní. Je medicína, která funguje a nefunguje. I u nás jsou ukrajinští léčitelé, kteří ukazují obrázky, a když na některý z obrázků člověk zareaguje, oni vytáhnou z šuplete krabičku antibiotik. Existuje spousta nekvalifikovaných lidí, kteří se na tom snaží přiživit. Nedám ale dopustit na bylinky, pokud se indikují ve správných situacích. Absolvoval jsem kurz čínské medicíny v Pekingu, kurz ájurvédy na Srí Lance a tyto věci uznávám. Ovšem homeopatika ať se používají na banálnější věci, v případech, kdy ještě nechceme brát antibiotika či jiné klasické léky. Malárie a homeopatika, to nejde vůbec dohromady.

Kresba Filip Trnka

Horečka dengue se v posledních letech prudce šíří. Očkovací látka údajně je či byla ve fázi klinických zkoušek. Existuje nějaká naděje, že se nová vakcína osvědčí a bude pro cestovatele k dispozici během několika let?
Dengue je jediná nemoc přenášená komáry, jejíž výskyt se prudce zvyšuje. Za posledních 50 let stoupl počet případů ve světě třicetinásobně. Na rozdíl od malárie se vyskytuje i v turistických regionech a v přímořských letoviscích. Například na Bali v Denpasaru a na plážích se malárií nenakazíte, ovšem dengue dostat můžete. Dengue se rozšiřuje i do oblastí, kde dříve vůbec neexistovala, hrozí například i na Maledivách. Komáři rodu Aedes, kteří dengue přenášejí, na rozdíl od malarických rodu Anopheles, létají přes den a musíte se chránit repelentem i za denního světla. Anopheles potřebuje velkou stojatou vodu, Aedes je skromnější, tomu stačí, když zaprší a zůstane voda v ucpané kanalizaci, odhozené plechovce, staré pneumatice nebo seříznuté plastové láhvi apod. Tam se namnoží a vznikají rozsáhlé epidemie. Horečka dengue je nebezpečná v tom, že když proděláte nemoc jednoho typu, získáte proti němu imunitu, ale současně se zvyšuje riziko, že když se nakazíte odlišným typem, hrozí závažné komplikace, například i šokový syndrom, nebo krvácivá horečka, skoro jako ebola, kdy máte horečku a teče krev z nosu, úst, uší, konečníku. Vakcína se vyvíjí snad 30 let. Údajně se již plánuje výrobní linka ve Francii, je to ovšem zatím zákulisní informace.

Často si dáváme panáka na pročištění vnitřností, znám lidi, kteří si vždy na cesty do tropů berou lahvinku slivovice (pokud nejedou do zemí, kde by tím porušili zákon). Před malárií asi slivovice nepomůže, ale před střevní infekcí?
Já to tak dělám také, ale je to jen zdravotně neefektivní doplněk na cesty. Ethylalkohol dezinfikuje v koncentraci od 70–80 procent. A slivovice má většinou kolem 52 %, její pití nemá žádný klinický efekt, ani kdybyste to přímo nalil na tu bakterii. Navíc, když slivovici polkneme a než se dostane do střevního systému, tak se mnohokrát naředí šťávami atd. Se skutečným efektem tedy nelze počítat. Rozhodně nenahradí prevenci, tedy hlídání toho, co jíte.

Základem prevence proti břišnímu tyfu, je anglické: „Cook it, boil it, peel it or leave it“ Jenže, opakujete si to doma, pak přijedete do tropů a jako hostu vám přichystají krásný salát. Odmítněte to…
Odmítám. Právě ignorováním pravidel člověk onemocní a tím ohrozí nejen sebe, ale i své okolí doma po návratu. Běžně se setkávám s tím, že mi lidé i v nejchudších oblastech připraví pohoštění, ale pokud to není tepelně zpracované, nedám si nic. Vymlouvám se především na to, že jsem se právě najedl a že jim to rád přenechám, ať si dají beze mne. Často to totiž není tak, že se o jídlo se mnou chtějí rozdělit, ale že mi dají svoje a jiné nemají. Účinná je výmluva, že se u nás to a to nesmí, například, že není zvykem jíst v pátek zeleninu, že nesmím z náboženských důvodů míchat to a to, oni respektují, že lidé ze vzdálených zemí mají odlišné zvyklosti. Očkování proti břišnímu tyfu nepatří mezi ty, které jsou na 99,9 procent účinné, polysacharidová vakcína je výsledkem starší technologie používána již desítky let, přesto by ji cestovatel do tropů neměl vynechat. Když se vakcína kombinuje s dodržováním stravovacích pravidel, kumulativní ochrana je vysoká.

Co by nemělo chybět v cestovní lékárničce? Zvláště, cestuji-li individuálně do rovníkových oblastí, do přírody, na venkov.
V relevantních případech samozřejmě antimalarikum. Základem na jakoukoli cestu je užívat probiotika na prevenci průjmu, mít po ruce léky na jeho potlačení, medicinální černé uhlí, které působí na otravu z jídla se zvracením, sáčky na rehydrataci, když se potíte, při průjmu a zvracení, vrací se nejen voda, ale i soli. Také léky na alergii, přestože člověk není alergik. Dají se volně koupit a mohou pomoci, nikdy dopředu netušíte, s čím se na cestách setkáte a jak bude tělo reagovat na něco dosud neznámého, koření, exotické ovoce, hmyz, atd. Můžete otéct a mít vážný problém. A ještě běžné léky, které se používají na tlumení bolesti a na horečku. Doporučuji také filtrační láhev, v níž se užitková voda mění na pitnou. Vodu pak můžete pít i z řeky, pokud není silně zakalená. Původně byly tyto lahve vyvinuté pro armádu a filtr je vysoce účinný. Postupně se vyplatí i finančně, protože si nemusíte kupovat balenou pitnou vodu, která často není levná. Když se filtr po 400–600 litrech profiltrované vody zanese, vyšroubujete ho a za ještě nižší cenu si koupíte pouze nový filtr.

Nebezpečné nákazy z přírody máme i v ČR, především klíšťovou encefalitidu. Lze říci, že jsme v nakaženosti klíšťat na tom nejhůře v Evropě?
Za posledních 40 let je u nás hlášeno nejvíce případů klíšťové encefalitidy z celé Evropy. A to dokonce 25 procent, takže celá čtvrtina evropských nahlášených případů je u nás. Dříve bývala ohniska nákazy v jižních Čechách, Jeseníkách, dnes jsou klíšťata už všude, dokonce v okolí velkých měst i v městské zeleni. Klíšťovka se rozšiřuje nejen u nás, vyskytuje se dále a dále na sever i jih Evropy, severně od Stockholmu i v jižní Albánii. Otázka je, proč je nejhorší právě Česká republika. Obecně lze říci, že zde klíšťatům vyhovují klimatické a vegetační podmínky. Nemají v oblibě ani moc chladno, ani moc horko, nejlépe teploty kolem dvacítky. U nás nejsou kruté zimy (ale klíšťata přežijí i na Sibiři pod spadaným listím), není sucho jako na Balkáně, kde neprší celé léto, v lesích je spousta vodních toků, potůčků, kolem luk tůně. Klíšťata potřebují vysokou trávu, stín a vlhko. Také u nás nejsou vysoké nadmořské výšky. A důležitou podmínkou pro častý výskyt klíšťové encefalitidy v České republice je, že rádi trávíme hodně času v přírodě. A z toho máme stovky případů těžké formy encefalitidy, která postihuje mozek a člověku často zůstávají trvalé následky. V nahlášených počtech nejsou lehké formy onemocnění, které proběhnou jako viróza. Mimochodem, nemusí vás nakazit pouze klíště, ale i jeho nymfa, která se nasaje a odpadne a ani to netušíte. Paradoxní je, že se u nás nechávají očkovat hlavně děti, přestože riziko závažných následků hrozí především dospělým a starším osobám. Ročně je u nás 500 až 1000 závažných případů, v Rakousku pouze 30–40, přestože je to populačně podobná země, ale očkovaných je tam až 88 procent obyvatel, na rozdíl od 23 procent v ČR.

Titulní foto poskytl Rastislav Maďar.

Doc. MUDr. RASTISLAV MAĎAR, Ph.D. (1973)
Od roku 1997 se specializuje v oboru epidemiologie, prevence a kontrola infekčních chorob, na cestovní a tropickou medicínu.
Vede neziskovou mezinárodní humanitární organizaci International Humanity (www.InternationalHumanity.eu). Jako lékař působil v několika humanitárních misiích, organizuje humanitární pomoc do nejchudších oblastí světa.
Je prezidentem Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny, předsedou redakční rady časopisu Očkování a cestovní medicína a vede Koalici pro podporu očkování. Od roku 2009 působí jako odborný garant největší sítě center očkování a cestovní medicíny v ČR.
Je autorem více než čtyř stovek vědeckých a odborných publikací včetně vysokoškolských skript a učebnic. Přednášel na desítkách odborných akcí doma i v zahraničí.
Je aktivním cestovatelem, navštívil přes 80 zemí všech kontinentů s výjimkou Antarktidy.

Rozhovor o malárii z roku 2011 s MUDr. Z. Manďákovou