Nakladatelství Pavel Mervart o knize uvádí: Emancipace dalitů (dříve nedotýkatelných) je jedním z nejpalčivějších problémů současné Indie. Tato komunita, která se nachází na samém konci sociálního žebříčku, byla po staletí vystavena vysokému útlaku ze strany většinové společnosti. O hrůzných podmínkách, ve kterých dalité donedávna žili nebo někde ještě žijí, vypráví barvitě dalitská literatura. Jedná se o velice svérázný literární proud, který má za cíl popsat příkoří a strádání dalitů, ale také jejich snahu a vůli těmto útrapám vzdorovat. Kniha přináší nejen úvod do dalitské problematiky, ale především ukázky toho nejzajímavějšího, co dosud hindská a tamilská dalitská literatura přinesla. Kromě mnoha povídek obsahuje také ukázky z románů a básně v překladu z původních hindských a tamilských textů.

Uctivě jsem řekl: „není to tak, pane. Já jsem do vody nesáhl. Když se voda zahřeje, stoupá z ní pára. Tu jsem viděl, proto jsem řek, že je voda horká…“ „Lžeš, lžeš!“… Tenhle nedotýkatelný musí pykat, potrestejte ho. Třeba i smrtí. Co si to dovolil, sahat do čisté vody na posvátnou koupel bráhmana!… teď přikazuju, abys tuhle vroucí vodu teď a tady na místě vylil na toho nedotýkatelného. Ať se celý opařený svíjí a zajde!… Ať ví, jak se trestá poskvrnění bráhmana.“ Všichni stáli a koukali. Ani jeden se mne nezastal. Všichni byli krutí, necitelní – ďábli.

V rozhovoru pro www.cestomila.cz popisoval situaci dalitů jeden z autorů knihy Pavel Hons:
„Pokud příslušnice nízké kasty poruší nějaká daná pravidla, znásilnění může být jedním z trestů. Těch trestů bývá více, od slovních výpadů až po fyzické násilí, znásilnění, zabití či vypálení domu i vesnice. Takže je to jeden ze způsobů jak příslušníkům nejnižší kasty dát najevo nelibost nad jeho chováním. Důvody podráždění příslušníků vyšších kast mohou být z našeho hlediska poměrně malicherné, případů bylo zaznamenáno nesmírné množství a já pro názornost jeden uvedu. Jde o svatbu a u svateb bývají jasná pravidla, jak by měly probíhat. Díky nízkému postavení nesměli dalité používat různé dopravní prostředky včetně koní. A když nějaká dalitská rodina zbohatla a koně si mohla dovolit půjčit a půjčila si ho, tak museli v případě, že potkali příslušníka vyšší kasty, na znamení pokory z toho koně slézt. Pod rozšiřujícím se vlivem názorů, že jsou si všichni rovni, odmítli dalité během jedné svatby z koně sestoupit a došlo k hromadnému trestu, který skončil až dvaceti mrtvými.“

Podle Pavla Honse je kniha průkopnickým dílem: „O dalitech se donedávna nijak nemluvilo a v české literatuře nebylo více než pár stereotypně prezentovaných informací, což jsem pociťoval jako velký nedostatek. Chtěl jsem ho odstranit a přinést alespoň částečné zprávy o této komunitě, o jejím životě a vývoji. Dalitská literatura je svérázný literární proud. Já bych se nerad pouštěl do debaty, jak moc je to literárně na výši, jedna z největších výtek totiž je, že dalitští autoři píší pořád to samé, krátké povídky nebo autobiografický román, kde líčí pouze to, jak jsou biti, trestáni, znásilňováni. Vytýká se jim, že jazyk je hrubý, vulgární a neumělý, prostý jakýchkoli ozdob, metafor, takže to v podstatě nemá cenu číst a vydávat. Já si troufám tvrdit, že alespoň někteří z těch autorů jsou již literárně na výši, a navíc mám z mnoha dalitských autorů pocit takové pestrosti, že se ocitám uprostřed vřavy dění, to jejich psaní je prostě akční a dynamické, přestože negativního charakteru. Jestliže je něco pestrého v indické literatuře, je to produkce dalitů, obsahově se mi líbí.“

„Něco takového neznáš. Místo za vesnicí plné výkalů připomínající peklo… A tam jsme my žili… Jako prasata… Dokonce i náš dech byl pokládán za nečistý. Protože vaše šástry říkaly, že zem se znečiští pouhým naším plivnutím, neboť jíme maso uhynulých krav… Nechali nás dřít na vašich polích jako dobytek a čistit vaše záchody… Naše ženy musely stát před tvými předky s odhalenými ňadry… naše děti, manželky a mladíky jste pálili na hranici… Kde je za tohle všechno odčinění?

Pavel Hons, Dagmar Marková – Když němí promluví…
Antologie hindské a tamilské dalitské literatury
Vydalo vydavatelství Pavel Mervart, 2012, překlad a komentáře Pavel Hons a Dagmar Marková
Texty kurzívou – ukázky z knihy