Trh ve vesničce uprostřed pralesa. Je libo antilopí či dikobrazí maso? V nabídce bylo i opičí.

Jaká změna po těch několika stech kilometrech ze severozápadu, z kraje anglického, z kraje chudého nejen pivem (jak již bylo řečeno), ale především jídlem, prožitého mezi fazolemi a hovězím. Je tedy nabíledni, že Čapkova rada vzdálené země projíst a propít může být požitkem, ale také torturou, nutnou jen k uchování životně důležitých funkcí.


Jean připravuje osvěžení

A to moře, ten Atlantik. Tady v zálivu teplejší než vzduch. A krásné, na první pohled divoké, opuštěné pláže, kde se lze vyvalovat na písku mezi pobíhajícími průhlednými kraby a být zároveň chráněn stínem vzrostlých fíkusů. Ta moje pláž nesla jméno „Chez Jean“. Takže nebyla tak opuštěná a Jean se brzy objevil. Přinesl kokosové ořechy a nadhodil tradiční téma odkud. Českou republiku nejprve zařadil na sever Afriky a poté si nechal s nepříliš chápavým výrazem vysvětlit, že to leží někde nad Itálií a vedle Německa.

V některých zátokách jako by se zastavil čas. Pirogy vydlabané ze dřeva, palmy a začínající prales, povykující černé děti, vlny rozbíjející se o písečnou pláž. A na dohled bouřlivé vodopády řeky Lobe spadající v kaskádách přímo do moře. A v nich skákající kluci, ženy peroucí prádlo a muži chytající do pastí krevety, které jsem měl přímo na pláži k obědu.


Pygmejové nedostali požadovanou částku, chvíli protestovali a pak se schovali

O kus dál stálo fotbalové hřiště s brankami zarostlými trávou a malá vesnička Ebundja. Jaké tam mají víno! Palmové. Jak bylo řečeno, Kamerun je africkou Mekkou alkoholu, což má svůj rub i líc. Oním lícem je z turistova hlediska snadná dostupnost, rubem dopad na domorodce. Kdo by neochutnal domácí palmové víno! Odpověď je jednoduchá. Ten, kdo ví, co ho čeká. Nedovedu si představit Evropana, který by souhlasil s nabídkou k ochutnání zdejší speciality při pohledu na plastovou láhev od mléka plnou much. Ale mouchy se vylily a víno nakonec vypilo. Vesnička Ebundja mi tedy zůstane v paměti díky palmovému vínu. S myšlenkou na přežití následných potíží zažívání, na všechny ty cholery, nezbylo než ochutnat. Jak odmítnout… Pán domu byl významnou osobností své vesnice, což bylo patrné i z elegance jeho choti. Seděl jsem ve staré sedačce u dřevěného stolku ozdobeného červenou dečkou a sbíral odvahu odmítnout. Nakonec jsem ale ochutnal a oba jsme vypili svou sklenici bílé tekutiny, jejíž chuť by mohla vzdáleně připomínat burčák, až do dna. Snad nikdy v životě jsem nic nepil s takovým odporem a strachem. Ale dopadlo to lépe, než jsem čekal. Žádný tyfus ani jiné zdravotní problémy se nekonaly.


Na řece Lobe

Neodolal jsem nabídce svého průvodce a vyrazil na výlet loďkou od moře směrem do vnitrozemí k nejbližší pygmejské vesničce. Prales obklopil řeku, mangrovníky vytvářely neproniknutelné bažinaté pobřežní porosty. Jen malé opičky se proháněly v korunách vzrostlých stromů, ty větší, podobně jako ostatní zvířena, dávno skončily v žaludcích domorodců. Ti musí na lov vycházet na několik dní hluboko do pralesů. Kamerun jich má požehnaně na jihovýchodním území směrem k hranicím s Rovníkovou Guineou, Gabunem, Kongem a Středoafrickou republikou. O tom, že v těchto neprostupných močálovitých oblastech žijí legendární obrovská zvířata typu dinosaurů, která přežila vývoj druhů, se píše již aspoň stovku let. Černoši na hranicích východního Kamerunu s Kongem prý znají tvora připomínajícího jednorohého obrovského nosorožec s dinosauřím ocasem pod jménem Emelantuka. Znamená to zabiják slonů. Francouzští zoologové již ve 30. až 50. letech marně pátrali po tomto gigantovi, který prý zabíjí údery svého klu slony, a tak byli odkázáni na vyprávění domorodců z oblasti, která je velice řídce osídlena. A na tato vyprávění jsme odkázáni dodnes. Každopádně hlouběji do pralesů jihovýchodního Kamerunu, které jsou královstvím trpasličích Pygmejů, až někdy příště. Setkání s Emelantukou jsem odložil… Výlet skončil v první pygmejské vesnici. To však není příliš přesný výraz pro několik hliněných staveb mezi banánovníky a lenivými domorodci čekajícími od cizince šustící kouzelné papírky.

Voňavou africkou atmosféru na zpáteční cestě vytvořil v Land Cruiseru pečený dikobraz, koupený na trhu v blízkosti silnice kdesi uprostřed pralesa. S pečenými banány, pálivou paprikou a salátem s hořčicovou omáčkou chutnal báječně.