Fuentes si za hrdinu svého románu vybral starého Američana, který se rozhodl nezemřít doma v posteli, ale vydal se k jižním sousedům v dobách revolučního běsnění, aby bojoval v řadách Pancha Villy a statečně padl nebo byl neméně hrdinně popraven. Naštěstí nejsem gringo – tedy doufám, že to na první pohled a poslech každý horkokrevný Mexičan nepochybně pozná. Jenže, kdo ví. Vždyť jsem přiletěl na mexickou půdu právě ze Spojených států. A Fuentes byl mým prvním průvodcem v poznávání své země. Ovšem nikoli jediným. Moji mexičtí známí mi v USA radili: „Ve velkých městech je vysoká kriminalita, drž se na venkově, tam jsou milí lidé a bezpečno.“ A měl jsem ještě další mexické známé a ti mi také přispěchali s radou: „Buď raději jen ve velkých městech, všude na venkově je pro cizince nebezpečno.“


Jste v Mexiku? Potřebujete klobouk!

Mexičané. Hned jsem se ptal sám sebe, kdo jsou ti Mexičané. Krásně odpovídá Jules Verne ve svém díle Drama v Mexiku na otázku, co je to za Indiány, co žijí v těchto horách: „Co plemen se kříží v tom mexickém eldorádu! Jsou zde mesticové, narození z manželství Španěla s Indiánkou; kastisové, narození z mestické ženy a Španěla; dále mulati, narození ze Španělky a černocha; monisque se narodil z mulatky a Španěla; albino ženě monisque a Španělovi, tornatras je z albina a Španělky; tinticlaitre se narodil z tornatrase a Španělky; lovo se narodil indiánce a černochovi; caribujo se narodil indiánce a lovovi; grifo černošce a lovovi; chanisa se narodil mestické ženě a indiánovi…“ Verne ještě vypočítává dále, ale já už nestačím sledovat. A napadá mě, kdy asi začalo to křížení plemen. No přece Cortésem. Dobyvatel aztécké říše dostal na začátku své výpravy jako otrokyni jistou Malintzin, kterou pokřtili na Marinu. Ta se stala Cortésovi nejen tlumočnicí a rádkyní v bojích proti Aztékům, ale také milenkou a matkou syna. Dodnes není zcela vyjasněn její význam v Cortésově tažení, bez ní by zřejmě Cortésova pozice – přes jeho nepochybné vojenské schopnosti – byla v mnoha případech složitější. Možná by se bez Mariny, která mu pomohla pochopit indiánskou realitu, dopustil nejedné strategické chyby.

A Mexiko? Jaké tedy je, to Mexiko? Fuentes odpovídá slovy jednoho z generálů revoluce gringušské milence: „Podívej, podívej se na naši zemi. A ona viděla svět, který byl sice vyschlý a ošklivý, ale nádherně dramatický, drsný svět, který nebyl ani trochu štědrý a nikomu nedával nic zadarmo.“


Mexiko – zábava pro děti i dospělé

Jak snadné dnes překročit mexické hranice. Ale v dobách Cortésových a jeho výpravy nevedly mexickými horami bezpečné cesty. A jak prý chudé bylo ono hlavní město, alespoň to popisuje sám Cortés ve svých dopisech španělskému králi (Hernán Cortés – Dopisy): „Cestou mě přišli pozdravit přední Aztékové, mezi nimi dokonce i Muteczumův bratr. Poslové mi ve jménu svého vládce darovali na tři tisíce pesos ve zlatě a Muteczuma mě žádá, abych se vrátil a nepokračoval v cestě do jeho města, neboť je to země chudá na stravu, cesty k němu špatné, město navíc stojí na vodě a vstoupit do něj lze jen na kánoích.“

Všeobecně je známo, že Mexiko bývalo zemí Aztéků, a město pyramid – Teotihuacán, tedy museli postavit Aztékové. Není tomu tak. Pyramidy na okraji mexické metropole v době, kdy Aztékové dobyli tento kraj a začali stavět své hlavní město Tenochtitlan, již dávno stály. Byly centrem mnohem starší civilizace, však Mexiko nejsou jen Aztékové. První známky osídlení lze datovat nejméně 20 000 let před náš letopočet. Dávno před tímto datem migrovaly početné kmeny přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky a pomalu postupovaly dále na jih. V centrálním a jižním Mexiku rozkvétala civilizace Olméků dříve než 1000 př. n. l. – každý již asi viděl ony kamenné, jakoby rozhněvané gigantické obličeje Olméků. Na jihu Mexika, v kraji Oaxaca, se asi tři století před Kristovým příchodem, zrodilo město Monte Albán, centrum Zapotéků. Na Yucatánu a dále do pralesů Guatemaly se rozkládala říše Mayů, známých svou astronomií a záhadným, dlouho nerozluštěným písmem. Všechny tyto civilizace ale zmizely již před příchodem conquistadora Cortése.


Nahlédněte s námi do Mexika, čeká vás 6 dílů

Tedy jak bude v tom Mexiku? Nakonec mě Oldřich Kašpar, autor knihy Dějiny Mexika přesvědčil, že téměř jako doma – „…ta nádherná země jakoby schoulená v klínu nebetyčných hor, omývaná vodami dvou oceánů a milovaná svým národem, jenž se podobá košatému stromu, a jež kořeny tkví pevně v mnoha zemích celého světa, Čechy nevyjímaje… Čech se tam velmi často cítí dobře, ve stínu malých koloniálních kostelíků (vždyť jejich zdi vyprávějí o dávných českých stavitelích z 18. století), naslouchajíc písním lidových hudebníků mariachis – z jejichž melodií někdy zazní vzdálená ozvěna českých a moravských lidovek (vlivy vojenské kapely Maximiliána Habsburského, která byla většinou složena z českých muzikantů)“.

Rozhovor s profesorem Josefem Opatrným, vedoucím Střediska ibero-amerických studií FF UK: S angličtinou jim k srdci nepřirostete