Stříbrné vlnky a lev v nich – když se dívám na znak Karlových Varů, jako bych viděl Karla IV. koupat se v léčivých vodách. Dle pověsti štvali císařovi lovci mohutného jelena a zabloudili k jezírku napájenému horkým pramenem. „Budiž město“ kázal prý stavět mocnář, když shledal blahodárné účinky horké vody. Město stojí dodnes a ten horký pramen – Vřídlo – opěvovali romantismem nakažení básníci včetně Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic:
„Vřídlo, hodné by tě Musy plným sborem opěvaly,
Odkud žhavé prameny tvé tryskajíce výš se valí?
Sirné žíly, vápno živé odkud zázrakem se nesou?
Jsou to Sicílie žáry, které hrudí Etny třesou?

Levý břeh: Karlova vyhlídka, Jelení skok a Diana

Karel IV. musí mít – jako zakladatel – i svou vyhlídku. Neporučil ji vystavět sám, z jeho časů se v Karlových Varech nic nedochovalo, stojí od roku 1877. A kupodivu nebyla postavena na počest Otce vlasti. Jmenovala se Franz Josefs Höhe. Jenže rakouský otec vlasti upadl v nemilost, po všech třenicích a válkách se nehodilo, aby vyhlídka na české město nesla rakouské jméno. A tak ji přejmenovali.


Karlovarské domy pod vyhlídkou Karla IV.


Výhled na Karlovy Vary z rozhledny Diana


Kamzík a Jelení skok

S Karlem IV. souvisí i tzv. Jelení skok. Pověst o založení města vypráví, že se právě z tohoto skaliska vrhal štvaný jelen a doskočil až k horkému prameni. Vzhledem k výšce kopce a vzdálenosti Vřídla to musel být superjelen. „Jeleni na skály nelezou“, vzkázal jednoho dne radním Karlových Varů baron Ulrich von Lützow a nechal na skálu v noci a tajně umístit kamzíka (dnešní socha je kopie, originál se vandalům podařilo v socialistických časech rozbít). Baron měl spory s radními už od té doby, kdy mu nepovolili lanovku z jeho empírové vily dolů k Vřídlu – vymluvili se na obavy o pana barona, aby jim z lanovky nesletěl. Von Lützow, který prý trpěl pocitem, že se neproslavil v žádné významné bitvě a dokonce ani na poli diplomatickém či uměleckém, se rozhodl postavit nejen radním, ale i nevěrohodné legendě. Radní nakonec udělili panu baronovi za kamzíka čestné občanství. Zřejmě nejen za kamzíka, von Lützow byl štědrým mecenášem a za své peníze zřídil i chudobinec. A protivným radním provedl ještě jeden kousek – dal na svém pozemku postavit kulatou rozhlednu, na ní vztyčit sloup a na něm obří kočku. Zadek kočky byl prý natočen k radnici, co tím pan baron chtěl naznačit, si každý domyslí sám.

Nejznámějším místem v karlovarských lesích je rozhledna Diana. Stojí na Výšině přátelství, tento název ale nemá s věčným přátelstvím k sovětským vzorům nic společného. Původní jméno bylo německé – Freundschaftshöhe. Vyhlídku údajně objevil karlovarský nožíř (zda ze svého objevu zbohatl, netuším). Hned, jak ji upravili, už na ni táhly proudy výletníků včetně J. W. Goetha. Kopec je dost strmý a tak zde v roce 1914 vybudovali lanovou dráhu (zpáteční jízdenka dnes stojí 70 korun). Rozhledna Diana je vysoká 40 metrů a pod ní se můžete občerstvit ve stejnojmenné restauraci.

Pravý břeh: Vyhlídky Goethova, Ottova a Petrova

Na Goethovu vyhlídku je prý nejlepší se doploužit v noci. Tvrdí to Zdeněk Šmíd ve svém žoviálním průvodci Mé staré dobré Vary: „Neomítnutým cihlovím, bizarní věží a samotou připomíná tahle restaurace s rozhlednou strašidelný anglický zámek. Proto je stylové doploužit se sem v noci, nejlíp deštivé, či aspoň za skučení větru. Cimbuří, arkýř pro princeznu, smutná okna, věž z pohádky: půvabná kulisa, postavená ve zlatém věku karlovarském, v dobách romantických už tak málo, že se bohatým v těch časech začalo zas po romantice stýskat.“ V říjnovém poledni je ale věž zavřená a nepotkáme tu ani človíčka. A Karlovy Vary nám zůstávají skryty za stromy, protože pokud nevylezete na rozhlednu, dolů neuvidíte. Goethova vyhlídka nebyla – podobně jako Karlova – postavena na počest toho, jehož jméno nese. Stavbu rozhledny navrhla habsburská princezna Stephanie a po ní byla původně pojmenována. Když se české země zbavily nadvlády Habsburků, zbavovaly se i habsburských jmen a rozhledna dostala jméno spisovatele Adalberta Stiftera. Za socialismu se ale zjistilo, že Stifter byl Němec a Karlovy Vary měly Stalinovu rozhlednu. Ani tohle jméno nevydrželo zvraty dějin a když se i v Sovětském svazu provalilo, co byl jejich hlavní soudruh zač, Karlovy Vary měly Goethovu rozhlednu. Německý velikán do Karlových Varů jezdil rád, byl tu třináctkrát, naposledy v roce 1823, to mu bylo čtyřiasedmdesát.


Goethova rozhledna


Na Ottově výšině


Výhled od Tří křížů

Za pohledem na město z pravého břehu Teplé musíme na Ottovu výšinu a ke Třem křížům. Onen Otto, syn bavorského krále Ludvíka I., byl řeckým králem – když Řekové po staletích vyhnali turecké vetřelce ze své země, stal se jejich panovníkem. Vládl Řecku v letech 1832–1862, ale protože se mu nedařilo v bouřlivé balkánské zemi zavést klid a pořádek, vzdal se trůnu a vrátil se do Bavorska. Karlovy Vary navštívil pětkrát, z toho třikrát v časech svého kralování. Během jeho druhé návštěvy v roce 1852 byla tzv. Orientační výšina přejmenována na Ottovu výšinu. Místo nebylo vybráno náhodně, řecký král sem s oblibou chodil na procházky. Byl zde vztyčen pomník, v socialistických časech ho ale zničili vandalové a obnoven byl až v roce 2008. Mezi mocnáře, kteří navštívili Karlovy Vary, patří i perský šáh Muzaffaruddin (1902), který prý tolik miloval modré květiny, že hoteliér vysílal ženy s nůšemi, aby natrhaly po stráních a příkopech obyčejný hadinec. A nadšený šáh měl každé ráno celé pronajaté patro hotelu vyzdobené záplavou modrých květů.


Mayerův gloriet a Petrova vyhlídka


Kočka Ulricha von Lützowa

Nejsilnější stopu ze všech panovníků zanechal v Karlových Varech ruský car Petr Veliký. Od jeho první návštěvy uplynulo právě letos 300 let. Ani Petrova vyhlídka nebyla zvolena náhodně, na toto místo prý vyjel na neosedlaném selském koni a vyryl tam své iniciály do dřevěného kříže, protože byl nejen car, ale také největší ze všech chlapů. V tomto duchu se nesl jeho karlovarský pobyt. Předváděl se v kláních s místním silákem Knollem, převlečený lezl na lešení mezi zedníky, aby s nimi stavěl, ale byl Knollem poznán a vyhozen, střílel na terče o ceny (a trefil i Knolla). A koval podkovy, soustruhoval, opravoval pramici, všechno dokázal, všemu rozuměl. Dnes je u vyhlídky pomník s carovou bustou. Na další skále pod Petrovou vyhlídkou stojí půvabný osmiboký altánek, jehož stavbu financoval karlovarský rodák a v té době již zámožný vídeňský obchodník Mayer. Říká se mu Mayerův gloriet.

I největší z milovníků Casanova zavítal do Karlových Varů, aby byl viděn uprostřed evropské smetánky. V roce 1785 bydlel v dnešním hotelu Jessenius a právě tam jsme na zahrádku na promenádě zavítali na pozdní oběd. Těstoviny v hotelové restauraci byly nejhorším karlovarským zážitkem. Polité množstvím odporného kečupu, mastné, Casanova by po takové nechutnosti nepochybně ztratil chuť k jakémukoli flirtu.

Věnuji toto povídání Janě a Milanovi Holubkovým. Během mých návštěv Karlových Varů jsem se u nich vždy cítil jako doma.

Podrobnosti o Karlových Varech:
www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz
http://kvmuz.cz
www.karlovyvary.cz

Citáty:
Zdeněk Šmíd – Mé staré dobré Vary (toto žoviální povídání je nejlepším karlovarským průvodcem)
Zachariáš Theobald – Consolatio (překlad z latiny Miloslav Wajs)