Norimberk je kousek za naší hranicí, od pražského hlavního nádraží tam pohodlný autobus Deutsche Bahn dojede za necelé tři a půl hodiny, vlak je o něco pomalejší. Dürerům to jistě trvalo déle, jejich kořeny sahají do Uher, člověk by musel až do vesničky jménem Ajtós, kde předkové Albrechta Dürera chovali koně, než se dali na zlatnictví. Jeho otec se usadil v Norimberku, dostal zde povolení provozovat zlatnické řemeslo a dobře se oženil, jeho manželka byla z bohatého zlatnického rodu. A pak již následovala kariéra úspěšného muže, který dostával zakázky i od císaře. Tomuto otci se narodil Albrecht v roce 1471 jako třetí dítě z osmnácti. Portrét matky, který namaloval Albrecht Dürer nedlouho před její smrtí (bylo jí 63 let), patří k jeho nejznámějším kresbám. Za realistickým portrétem životem vyčerpané ženy, které by každý hádal o třicet let více, musíte do Berlína.

Albrecht Dürer, úspěšný umělec a obchodník, koupil v roce 1509 dům v podhradí, kde žil až do své smrti v roce 1528. Dnes je zde muzeum, kde se dozvíte podrobnosti z Dürerova života, uvidíte mapu světa z roku 1507, seznámíte se s prací rytců, přípravou barev i se starými technikami tisku na tiskařských lisech. Bohužel, originály od Dürera zde chybí. Muzeum je otevřeno v létě denně, zbytek roku je zavřené v pondělí. Dům měl pohnutou historii, po smrti Dürerovy manželky a dědičky byl prodán, měnili se majitelé i nájemci, až v roce 1826 dům koupilo město, jehož radní rozhodli vytvořit zde památník velkému norimberskému rodákovi. Po skončení druhé světové války bylo muzeum opět otevřeno již v roce 1949.


Tady odpočívá Albrecht Dürer

Albrecht Dürer byl pohřben na Johannisfriedhof čtvrthodinku chůze od muzea. Cesta vede kolem hradeb romantickou hrázděnou zástavbou a poté parkem podél řeky Pegnitz, která protéká centrem města. Po Lindengasse zatáčím od řeky a jsem u vchodu na hřbitov johanitů – Johannisfriedhof. Šipky mě vedou k hrobu číslo 649, který je k nerozeznání od ostatních. Velký renesanční umělec zde spočívá stejně skromně jako jiní nebožtíci. Nedaleko leží Willibald Pirckheimer, Dürerův přítel a norimberský patricij, humanista a překladatel antických klasiků (Xenofon, Ptolemaios) do latiny a němčiny. Věčný odpočinek zde našel i Anton Koberger, kmotr Albrechta Dürera, původem taktéž zlatník, zároveň tiskař, který založil první tiskárnu v Norimberku a byl úspěšným vydavatelem. A také W. Jamnitzer ze slavné zlatnické rodiny i Peter Flötner, sochař, tiskař, původem zřejmě také zlatník.


Tady bydlel městský kat


Řeka Pegnitz

Norimberk měl v Dürerových časech kolem 45 tisíc obyvatel a byl jedním z největších měst Svaté říše římské. Dnes jich je nejméně desetkrát tolik. Vracím se do historického centra kolem řeky Pegnitz, tady jsou nejhezčí místa Norimberku. Přecházím řeku přes lávku Kettensteg, nejstarší visutý most v Německu z roku 1824. U mostu je informační tabule s obrázkem, jak vypadal původní dřevěný most v minulosti a jak ho nakreslil sám Albrecht Dürer. Míjím Henkersteg, romantické zákoutí s dřevěným mostem, ale temnou historií. Tady, dále od lidí, totiž sídlil ve věži městský kat. Na Trödelmarkt ochutnávám proslulé norimberské bratwürste, jsou dlouhé méně než 10 centimetrů, ale chutnají. A dále? Toulám se přes Hauptmarkt starým městem, uličkami s hrázděnými domy, Weissgerbergasse, Lammsgasse, Agnesgasse. A na pivo na roh Agnesgasse a Albrecht Dürer Str. do Albrecht Dürer Stube. Postojím pod Dürerovou sochou na Albrecht Dürer Platz a vracím se nahoru ke starému hradu o němž jsou zmínky již kolem roku 1050. Podobně jako pražský Vyšehrad má i norimberský hrad svou pověst o statečném koni. V roce 1381 byl v Postbaueru nedaleko Norimberka popraven loupeživý rytíř Eppelein von Gailingen – byl bičován, vpleten v kolo a sťat. Někdy v dalších staletích si na něj vzpomněly romantické duše a složily o něm písně, které časem zlidověly. Z lupiče se rázem stal jakýsi německý Robin Hood. Když byl von Gailingen chycen, odsouzen k smrti a vězněn na norimberském hradě, jeho přátelé mu na nádvoří přivedli koně, na němž přeskočil příkop a uprchl. Dalších šest let byl nepolapitelný, ale jednou sklapla past a druhé popravě von Gailingen neunikl.


Na norimberském hradě

Dürer byl na svou dobu velký cestovatel, zkušenosti sbíral v půlce Evropy od Nizozemska po Itálii. Na první cestu do Colmaru v Alsasku a do Basileje se vydal už v roce 1490. Domů se vrátil za čtyři roky, otec mu mezitím vybral bohatou manželku. V Norimberku se Dürer nezdržel a za několik měsíců již byl v Benátkách, kam se opět vrátil po deseti letech. V roce 1519 podnikl cestu do Švýcarska, další dva roky strávil mezi Antverpami, Bruggami a Gentem. Nuže, nejen v Norimberku se můžete vydat po stopách německého renesančního velikána.