Řeka je zakousnuta hluboko do vápencového masivu a od silnice mezi Zadarem, Posedarje a Obrovacem obtížně přístupná, navíc se ještě místy objevují zákazy vstupu, lebky a varování před minami. Stopy války jsou přítomny cestou do vnitrozemí stále více. K městečku Obrovac na Zrmanje jsme sjeli po strmé klikaté silnici a po několika dotazech se dopátrali poblíž mostu na možnost plavby. Naštěstí se podařilo po pár hodinách dát dohromady požadovaný minimální počet lidí na to, aby se plavba vůbec konala. Žádné velké davy turistů se tu kupodivu netlačily.

Konečně malá výletní lodička vyplula směrem po proudu řeky, z rákosových lagun se zanedlouho vnořila do klikatícího se kaňonu v hlubokém zářezu mezi skalami. Průzračná řeka a okolní světlé okrové a bílé srázy začaly nabírat typického vzhledu. Nepříliš sdílný kapitán prozradil, že „někde tam nahoře“ stála vesnice Apačů Mescalerů. A pak už se objevují známá místa, nebo alespoň jim hodně podobná. Zde se to všechno odehrávalo. Několikrát se nám zdá, že míjíme pověstný útes, kde stával kůl a kam doplul Vinnetou se svými bojovníky, aby prohlásil Old Shatterhanda za vítěze zápasu. Nasáváme magickou atmosféru místa, kde se rodila legenda. Zrmanja se pak vlévá do Novigradského moře a vracíme se stejnou cestou proti proudu do Obrovacu. Následující jízdou autem dál do vnitrozemí se nám podařilo nalézt místo s půjčovnou kanoí, odkud by bylo možné projet nádhernou scenérii vyššího toku nad Obrovacem, kde jsou prý krásné vodopády. Bohužel, na naplnění početní kvóty doprovodné flotily nedorazilo dost zájemců. Koupel ve studených, ale lahodně osvěžujících, vápencem prosycených a jakoby napěněných peřejích Ria Pecos alias Zrmanji, byla však příjemnou odměnou.


Tulove Grede


Typická krajina

Další blízké a klíčové místo se nachází v sedle Velebitského masivu. Přibližně proti Obrovacu se odvíjí špatně značená cesta. Podle mapy se klikatí až na druhou stranu horského pásma a před výstavbou dálnice s tunelem byla zřejmě jediným přímým spojem mezi vnitrozemím a pobřežím. Poutače nebo značení se nekonají, jen malá značka Mali Alan, a pak už se jede dost mizernou silnicí nahoru, nějakou vylidněnou vesnicí, samé zákruty a nikde ani živáčka. Brzy se objevují při cestě cedule „zaminováno“, zpevněná silnička se mění v prašnou cestu s nějakým štěrkem, navíc úzkou, bez krajnic, a serpentiny se hrozivě stáčejí nad vysokými srázy. Díky informacím z internetu, že je nutno dosáhnout zátočiny s kapličkou, jsme vydrželi s nervy, i když případná protijízda by znamenala obtížně řešitelný manévr. Kaplička v zatáčce nás povzbudila; zde by bylo možné se otočit k návratu. Ale vyrážíme dále nahoru. Konečně se objevuje dlouhá kamenná zeď a slavné vápencové štíty Tulove Grede, neboli Nugget Tsil z prvního dílu „Vinnetoua“, se tyčí přímo nad námi. Tady je možné, ba i nutné zaparkovat auto mimo cestu, aby nepřekáželo. Silnice dál již nejspíše klesá na druhou stranu masivu, ale jsme na místě.

Na oslavu pouštíme z autopřehrávače slavnou hudbu Martina Böttchera a pak obcházíme zeď. Z druhé strany visí skříňka s deníčkem Klubu Karla Maye, je zde spousta vzkazů, poznámek a také fotek, kde lidé v kostýmech Vinnetoua, Old Shatterhanda nebo Nšo-Či pózují na známých místech. Pěší cesta vede dolů k jakési chaloupce, kde bydlí starý manželský pár (snad nějací fanoušci Vinnetoua) a chovají zde včely a ovce. Z této cesty se šikmo doprava po svahu vzhůru dojde za pět minut ke kráteru a kamennému oblouku, odkud v prvním dílu vycházel Vinnetou a kde se odehrávala osudová přestřelka apačských náčelníků se Santerem a řada dalších scén z několika filmů. Na támhleté skále visel Santer, než se zřítil, za tímto kamenem nabíjel Vinnetou svou stříbrnou pušku. Směrem dolů scházíme asi deset minut ke zbytkům hrobů Inču-Čuny a Nšo-Či. Jsou to už jen malé mohylky, ty vysoké původní si asi rozebrali fanoušci jako suvenýry. Typické panorama se otevírá jako na dlani. Malebná louka však opět nese stopy války, a nikoliv té filmové. Celá akce se z Posedarje, případně ze Zadaru, dá zvládnout asi za čtyři hodiny, ovšem nahoře by se dalo toulat celý den. Stoupání nahoru, na toto magické místo, prosycené kouzlem Divokého západu a vůní filmového plátna, je sice maličko dobrodružné, ale stojí za to.


Plitvice


Veliki Slap

Některá slavná místa z „Pokladu na Stříbrném jezeře“, například pověstný „Kaňon duchů“, kam dorazila Cornelova banda s Fredem a Ellen, poznáváme i při návštěvě Národního parku Paklenica, který se nachází o něco málo severněji. Další významné lokality, spojené s filmovými hrdiny Karla Maye, jsou odsud daleko, například mnohem jižněji na řece Krka. Nelze ale vynechat Plitvická jezera. Bez potíží zde nalézáme vodopád Veliki Slap, kde ve filmu „Vinnetou – Poslední výstřel“ číhají Rollinsovi bandité na statečného náčelníka a kde se odehrála přestřelka, při níž Vinnetou nechává svého koně běžet zpět. Poznáváme jeskyni Velkého Medvěda i vodopád, z něhož se spouštějí Utahové při posledním boji s Cornelovou bandou v „Pokladu na Stříbrném jezeře“. A další a další místa, kde cítíme, že filmová trilogie Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře, Old Shaterhand a další filmy podle Karla Maye nemohou zestárnout.

Další informace:
www.rafting.com.hr – rafting na řece Zrmanja
www.adriaday.com – rafting na řece Zrmanja
www.chorvatsko.cz
http://karel-may.majerco.net – Mayovky na internetu podrobně