Výlet začínáme v Retzu, starém rakouském vinařském městě obklopeném vinicemi. Na návrší nad Retzem stojí provozuschopný větrný mlýn, v němž je muzeum mlynářství, však kdysi býval na Dyji mlýn za mlýnem. V Retzu se ale nezdržujeme a autobusem odjíždíme do Merkersdorfu, odkud je to po silničce kousek ke zřícenině hradu Kaja. Po dřevěném mostě přicházíme k bráně a po pár krocích jsme na nádvoří, kde vyspává mladík, který zde pracuje na letní brigádě. Po třech eurech nám prodá lístky a uléhá k dalšímu, zřejmě nadlouho nerušenému odpočinku. Uprostřed hradního nádvoří roste vzrostlá lípa, kolem stoly a lavice, místo jako stvořené pro nějakou tu slavnost, při níž pivo teče, co hrdlo ráčí (nejbližší Feste Kaja je hned příští týden, 29. a 30. července zde zahraje Odyssee Theater hru Romeo a Julie). Procházíme hradními místnostmi, nechtěně vyrušíme netopýry v jejich spánku, vystoupáme po schodech na věž a všude kolem vidíme jen zeleň – lesy, lesy a lesy. Naprostý klid, jen větve a listy lípy šumí ve větru. Ačkoli na parkovišti před hradem jsou na informační tabuli texty i v češtině, na hradě jsou popisky pouze německy. Je zde množství fotografií představujících podobu hradu v minulosti, naházená stará rádia, knížky, zbraně, starý nábytek. Jak jsme se dočetli, první písemná zmínka o hradu pochází z 11. století a prvními majiteli byl rod Kuenringů. Podobně jako mnoho dalších hradů byl vypálen husity a po nástupu Habsburků ztrácel na významu a pustl.


Ruiny hradu Kaja

Od hradu vede lesní cesta dolů k Dyji podle potoka Kajabach. Cedule hned na začátku upozorňuje, že na kolech se sem nesmí. Cesta je ale široká, nenáročná a až na několik úseků, kde by bylo nutné přenést kolo přes balvany, je sjízdná. Od zříceniny Kaja jsou to do Hardeggu asi 3 hodiny chůze, my ale jdeme dvojnásobnou dobu, neboť sem tam osvěžujeme nohy v chladivé vodě, užíváme si řeku i louky, půlhodinku se zdržíme na vyhlídce Überstieg, kde se nám Dyje, líně tekoucí v zelených lesích, zjeví z ptačí perspektivy. Na Überstiegu máme výhled do nekonečné zeleně, pravé erupce zeleně, která jako drapérie visí z modré oblohy. Jen se nejde toho kouzelného zeleného závoje dotknout, klikaté meandry jsou hluboko a daleko pod námi. A co se lidí týče, potkali jsme jich na trase maximálně deset, tenhle kout Podyjí, naplněný nejbujnějším vegetačním porostem, je jako intimní sen, jen my a příroda.


Umlaufberg, trsy lakušníku


Kvetoucí řeka

Pokračujeme dále kolem Umlaufbergu. Na mapě je trasa vyznačena těsně u řeky, ale většinou vede po louce nebo lesem desítky metrů od břehu. Nahoře na skalnatém temeni vidíme rozvaliny Nového Hrádku na moravské straně, míjíme několik chatek, snad pozůstatků počátků rakouského trampování, několik rybářů uprostřed řeky, která doslova kvete. Čisté vody Dyje jsou rájem pro lakušník, vodní bylinu s až pětimetrovou lodyhou a s bílými kvítky se žlutým středem. Kvete od června do srpna v dlouhých trsech v tekoucích vodách a vytváří vhodné úkryty pro vodní faunu. Některé druhy lakušníků (je jich kolem 30) patří mezi ohrožené. Nejrozšířenější jsou lakušník vodní (Batrachium aquatile) a vzplývavý (Batrachium fluitans). Dyje není široká ani hluboká, někde teče rychle, jinde pomaleji, míjíme jezy i ruiny starých mlýnů, nad vodou párkrát prolétne volavka popelavá. Procházíme podruhé pod Überstiegem (cestu na Hardegg si lze zkrátit vynecháním Umlaufbergu a přejít přes Überstieg na druhou stranu), zde je mezi meandry Dyje pouhých 100 metrů.


Hrad Hardegg

Asi dva kilometry před Hardeggem odbočujeme na Einsiedlerweg k dalším vyhlídkám, které ale nelze srovnávat s Überstiegem nebo vyhlídkami v blízkosti Sealsfieldova kamene (na české straně, vede sem ze Znojma žlutá značka). A pak vycházíme z lesa do Hardeggu, před námi se tyčí hrad a usedáme v hospůdce nabízející rakouské pivo Hubertus nebo lahvovou plzeň. Naproti je hraniční most přes Dyji, když jsem zde byl v roce 1999 poprvé, pohraničník po mně žádal pas. Dobu železné opony, kdy bylo Podyjí z velké části nepřístupným hraničním pásmem, již naštěstí nic nepřipomíná.

Archeologický výzkum dokázal, že skála nad soutokem řeky Thaya a potoku Fugnitz byla osídlena již v 10. století. První hrad nad Hardeggem stál někdy na přelomu 11. a 12. století a byl součástí hraničních opevnění. Majitelé se střídali, tím posledním a současným je Gotthard graf Pilati von Thassul zu Daxberg, potomek knížete J. C. zu Khevenhüller-Metsch. Dnes je na hradě mj. expozice věnovaná Maximiliánu I. Mexickému (hrad je návštěvníkům otevřen od dubna do poloviny listopadu). Hrad byl celá staletí využíván k obranným účelům a nikoli jako rezidence, ani současní majitelé zde nebydlí. Nejhezčí pohled na Hardegg je z tzv. Hardeggské vyhlídky vysoko nad protějším svahu. Hezké vyhlídky na hrad jsou i z Thayabrücke a z moravského břehu Dyje, když se vydáte po zelené značce na Hardeggský okruh. Okouzlující výhled je i z druhé strany, když od hradu sejdete do údolí dále od řeky.

Další info na adresách:
www.np-thayatal.at
www.riegersburg-hardegg.com