Na Šrí Lance lze narazit na slony téměř všude, prý je jich na ostrově na tři tisícovky (v době příchodu Britů na ostrov v roce 1815 jich bylo desetkrát více). Turistům domorodci nabízejí projížďky na slonech (nebývá to příliš drahé, kolem několika stovek korun za hodinu), během svátků se sloni zdobí, jako kdyby na nich měli jezdit samotní maharádžové, ale málokde uvidíte sloní stádo v jeho přirozeném prostředí (téměř přirozeném). V Pinnawale je prý největší chované stádo na světě. Původně to byl opravdový sirotčinec, pro slůňata nalezená v džungli bylo v roce 1975 vyčleněno 25 akrů v blízkosti řeky Maha Oya. V současnosti je zde prý kolem šedesátky slonů všech věků. Někteří ze slonů trpí vážnými zraněními – jeden prý stoupl na minu a má amputovaný kus končetiny, další byli zraněni pytláky (zabití slona je samozřejmě trestné). Z Kandy je to do Pinnawale kolem 50 kilometrů, sotva hodinka jízdy.


V Pinnawale je prý největší chované stádo na světě

Vstupenka do památek kulturního trojúhelníku sem neplatí, vstupné je 1000 rupií a ještě o polovinu více stojí povolení natáčet video. Ale zážitky jsou mimořádné díky blízkému kontaktu se slony, kteří se ničemu nebrání a jsou mírní. Však i Ganéša, Šivův nevzhledný syn s tlustým lidským tělem a sloní hlavou, je laskavý a má pochopení a trpělivost pro přirozené lidské chování. Vrcholem prohlídky bývá koupání slonů v blízké řece, která je ale mimo samotný areál sirotčince a je zajímavé jak nekompromisní mahauti vybavení tyčemi vedou své svěřence po silničce mezi restauracemi a krámky. Člověk obdivuje sloní trpělivost, vždyť kdyby jednomu rýplo v hlavě, stádo srovná během několika minut celé centrum se zemí. Koupání je dvakrát denně, dopoledne a odpoledne. Jak jsem se na slony díval, měl jsem pocit, že by se rádi koupali i vícekrát.