Do centra Českého Krumlova je to z nádraží přes kilometr předměstím, které svým vzhledem zřetelně napovídá, že se tady stavělo v socialistických časech. A pak najednou přecházíme most a vstupujeme Budějovickou bránou na Latrán. Vítejte v Českém Krumlově, kdysi jednom z nejpřednějších šlechtických dvorů střední Evropy.

Český Krumlov v zimě

Český Krumlov je nerozlučně spjat se sjížděním Vltavy, jez pod zámkem je známou výzvou všem příznivcům vodáctví. My jsme do tohoto vodního království uprostřed meandrů Vltavy dorazili na Silvestra a největší jihočeskou řeku zdobil led. Nádherné barevné renesanční a barokní budovy však okouzlovaly stejně jako v letních měsících. Centrum Českého Krumlova, to je penzion vedle penzionu, míjíme U zámku, Antik, Barbakán, Podhradí, Baroko, U kláštera, Abraka, Marie, Švamberský dům, Kristínka. Máte-li trošku více peněz na rozdávání, některé hotely a penziony nabízejí luxusní výhledy z pokojů na zámek. V informacích představují i zámecká apartmá k pronajmutí. Dopředu upozorňuji, že nejsou zámecká, protože nejsou na zámku, ale v domech na ulici Latrán v těsném sousedství zámku, např. tam, kde bývala zámecká lékárna. V ní je dnes bar, jehož obsluha neváhala vyjít ze dveří a zvát nás na novoroční přípitek. Jména ulic napovídají, že kráčíme po historických dlažbách – Kostelní, Klášterní, Panská, Masná, Pivovarská, Formanská, Na Fortně, Soukenická, Šatlavská, Radniční, Rybářská. Tomu odpovídá i počet krámků „Antiques“. I zapadli jsme do jednoho a tam prodávali ceduli s nápisem – Směnárna, směna valut a cestovních šeků socialistických zemí. No, nekupte ten kus plechu, za těch „pouhých“ 2900 Kč… Chtěl jsem ceduli alespoň vyfotit, ale uposlechl jsem striktního zákazu fotografování.


Barevná zámecká věž

První písemná zmínka o Krumlovu je z roku 1253, tehdy Přemysl Otakar II. ještě nebyl králem, ale moravským markrabětem a rakouským a štýrským vévodou, a mezi svědky je na oné listině i Witigo de Chrumbenowe, česky po krumlovsku Vítek z Krumlova. Jméno města prý pochází z německého „krumme aue“, což lze přeložit jako „křivý luh“ – zřejmá narážka na až esovitě meandrující Vltavu. V latině je Krumlov jmenován Crumlovia nebo Crumlovium.

Český Krumlov je spojen se šlechtickými rody Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenberků. Ti první vymřeli Petrem Vokem v roce 1611, Eggenbergové ho vlastnili pouhé tři generace a Schwarzenberkové o něj přišli v bouřlivém 20. století. Jedním z výnosných podnikání bývalo v jižních Čechách pivovarnictví. Když prý Eggenbergové dostali od krále za své vojenské služby ve Třicetileté válce panství Krumlov, zjistili, že výroba piva v místních pivovarech nestačí pokrýt spotřebu řádně popíjejících čtyř tisíc občanů města. A tak poručili postavit pivovar nový a pořádný, jak nám s hrdostí v hlase vyprávěla průvodkyně v pivovaru Eggenberg. Schwarzenberkové dokonce kolem Krumlova vztyčili chmelnice, aby základní surovinu nemuseli přivážet. Dnes je situace jiná, chmel je z Žatce, slad z Přerova, a občané krumlovští nabízejí v hospodách svým hostům především plzeňské a budvar. Možná je to dozvuk časů, kdy v 50. letech minulého století zůstal pivovar ve městě jen jeden a krumlovské pivo si v těch dobách získalo pověst nepitelného moku. Po pádu komunismu pojmenovali noví majitelé pivo po Eggenbercích, kteří vymřeli v 18. století. Prohlídku pivovaru není třeba dopředu zařizovat, prostě přijďte v 11 hod k vrátnici do pivovaru. Máte-li chutě na pivní speciality, co třeba Nakouřený švihák… Každopádně pivovarskou restauraci vedle pivovaru nedoporučuji, tam jsem pochopil, proč tolik hotelů a penzionů ve městě čepuje piva z Plzně a Českých Budějovic, navíc ten údajně naložený hermelín, jehož ztuhlost se sotva dala krájet, škoda slov. Působivější zkušeností byla hospoda Švejk na Zámeckých schodech s příjemnou obsluhou, chutnou kuchyní a wifi. A Cikánská jizba, ale o té později.


Okna Českého Krumlova

Německo-české třenice se Krumlovu nevyhnuly. V roce 1918 se němečtí obyvatelé nesmířili s připojením k novému československému státu a vyhlásili šumavskou župu Böhmerwaldgau, potlačenou českými vojenskými silami. V roce 1920 byl Krumlov přejmenován na Český Krumlov, aby bylo jasno, kdo je zde pánem. Po 2. světové válce, v níž bylo město ušetřeno větších bojů a bombardování, německé obyvatelstvo odsunuli a přišli noví obyvatelé, mezi nimi stovky Romů ze Slovenska. Romské rodiny, které sem přicházely z chudých oblastí Slovenska, dostaly díky politice osídlovacího úřadu nové domovy v opuštěných domech v historickém centru.


Cikánská jizba

Příchod Romů brzy ztratil organizovanost, rodiny následovali další příbuzní a kočovní Romové tak ze zablácených cest a primitivních osad vstoupili do historických domů jednoho z nejzachovalejších českých historických měst. Pod správou nových osadníků a socialistického vlastnictví historické jádro chátralo. Rybářská ulička podél Vltavy hned pod zámkem, ulice Široká či Kájovská, pamatují početnou romskou komunitu. Až do pádu komunistického režimu bydlela většina krumlovských Romů v jádru městské památkové rezervace. Dnes zde někteří úspěšně podnikají, známá je např. hospoda Cikánská jizba, kterou provozují manželé Kotlárovi (zároveň je zde Privát Věra, kde se lze ubytovat). Hospoda je to nevelká, asi šest dřevěných stolů, ale docela útulná a pivo čepuje sám pan Kotlár. A za výčepním pultem obraz romské krasavice s červeným květem v tmavých vlasech a širočina. Pořádná sekera, jen mistr popravčí chybí, ale možná, kdyby host utíkal bez placení… A už nese pan Kotlár kvasnicový eggenberg, rozhodně lepší než v pivovarské restauraci. A toaleta je pěkně po romsku, na dveřích je sice cedulka wc, ovšem dále se dveře dělí na džuvlija a mursa. Ale nebojte se, nemusíte se učit romské řeči, pod tím jsou nápisy ženský a chlapi. Žádní páni. Chlapi. A ze stěn se na nás dívají kresby romských tváří, na jedné z nich i sám výčepní (pokud to není bratr či otec zamlada). A nad nimi symbol Rožmberků – pětilistá růže. Pan Kotlár si poradí i s přepodivnými objednávkami v němčině či angličtině, právě si u vedlejšího stolu objednávala anglicky mluvící dvojice vepřo knedlo zelo, ale bez zelí a s bramborem. Dobrou chuť, chlapi. A hodně štěstí pane Kotlár.


Výhled ze zámku na Český Krumlov

Zámek je v zimní sezóně zavřený (na rozdíl od regionálního muzea a art galerie pojmenované po Egonu Schielem, který v Krumlově maloval a jehož matka odtud pocházela). Ale zámecká nádvoří bylo možné si projít a podívat se na Český Krumlov v meandru Vltavy pod námi. Na zámku má již z dob Rožmberků tradici chov medvědů, který souvisí se starými pověstmi, jimiž zřejmě sami Rožmberkové dodávali vážnost svému rodu. Prý byli spřízněni se známým italským šlechtickým rodem Orsiniů (připomínám, že orso je v italštině medvěd). Poslední den roku se medvědi ve výběhu pod zámkem neproháněli, ale tradičně bývají krmeni na Štědrý den, kdy dostanou pod stromeček spoustu dobrot. Dokonce takovou spoustu, že se jich ještě spousta povalovala ve výběhu. Rok 2011 bude rokem Rožmberků. Když 6. 11. 1611 zemřel Petr Vok, téměř čtyřsetleté panování rodu skončilo a vzpomínkám na ně bude v roce 2011 věnována nejedna kulturní akce.

Zámecké zdi v Českém Krumlově

Český Krumlov byl krásný i v mrazivém přelomu prosince a ledna. Turistická sezóna ale začíná až na jaře. 8. března se s odchodem zimy chystají masopustní veselice, 17. června přijdou na řadu Slavnosti pětilisté růže. A České dráhy by podpořily lepší dojem z Českého Krumlova, kdyby v turistické dny nevypravovaly pidivláček, jehož kapacita nepojme výletníky z několika zemí, kteří se se svými kufry zoufale proplétají na tolik omezeném prostoru.

Více na
www.encyklopedie.ckrumlov.cz
www.ckrumlov.cz
www.ceskykrumlov-info.cz
www.zamek-ceskykrumlov.eu
www.seidel.cz
www.schieleartcentrum.cz
www.virtual-gallery.cz
www.eggenberg.cz
www.grafitovydul.cz
www.hvezdarna.klet.cz

O blízkém okolí Českého Krumlova:
www.hrad-rozmberk.eu
www.klaster-zlatakoruna.eu
www.klaster.vyssibrod.cz
www.divcikamen.cz
www.holasovice.eu
www.zoodvorec.cz