Příhrazské skály – východně od města Mnichovo Hradiště – jsou součástí Českého ráje. Asi nejlepším vstupem k poznávání Příhrazských skal je vesnice Příhrazy. Kdysi rekreační středisko, ovšem hotel a další budovy nepřežily a jsou z nich ruiny. Parkoviště funguje, za 2 a více hodin stojí stovku. Od prvních teplých dnů bývá otevřený i kiosek se zahrádkou, příjemné posezení, k jídlu polévka, klobása, párek apod. Odtud vzhůru do skal, které protíná řada značených turistický tras. Po červené, žluté a poté modré k bývalé modlitebně Hynšta, jižním směrem po modré k Sokolím pusinkám, po žluté prudkým sestupem do Hrázkové rokle. A na druhou stranu západním směrem po červené ke slovanskému hradišti Stará Hrada a dále Studeným průchodem k Drábským světničkám a hradišti Klamorna. Dalším přístupovým místem je penzion Na krásné vyhlídce, což je především ve volných dnech hodně rušné místo se stovkou aut, ovšem dá se tam občerstvit nebo si užít představení dravých ptáků. Auto lze zaparkovat i na parkovišti na konci vesničky Dneboh, odkud je to po modré značce na skalní hrad Drábské světničky pouze asi půl kilometru. Bohužel, Drábské světničky jsou již delší dobu z bezpečnostních důvodů uzavřené, a vypadá to, že se delší doba ještě o pár let protáhne.

Jedním ze symbolů Příhrazských skal je skalní věž Kobyla. Čtyřicet metrů vysoká, převislá ze všech stran. Značená turistická stezka k ní nevede, ovšem najdeme ji na mapě. Cesty k ní jsou dvě. Seshora a zezdola. První je méně zřetelná, náročnější a nebezpečnější. U rozcestí Hrázka pár kroků po modré nahoru a poté úzkou, ale znatelnou pěšinkou doprava na skály. Stezka vede přímo nad srázem padajícím mezi skály, uklouznutí by mohlo být v některých místech fatální. Seshora není Kobyla vidět, ovšem je zřejmé, že se někde vpravo pod skalami schovává, takže dále po prudké cestičce dolů až se Kobyla objeví. Jednodušší je cesta zezdola, na mapě přerušovanou čarou vyznačená cesta vede až pod ní, není sice barevně značená jako turistická, ale je bezpečná a široká. A z jejího konce pod Kobylou přímo nahoru po starých schůdcích zapadaných listím, nelze se ztratit. Pod Kobylou je dokonce lavička, použitelná, ale už potřebuje opravu.

Kobyla je lezecky náročná, první cestu nahoru zvládl v roce 1937 českoněmecký lezec z Liberce Manfred Kauschka (syn Rudolfa Kauschky, možná nejvýznamnější osobnosti tehdejších německých alpských spolků v Čechách). Jeho prvovýstup na Kobylu je pojmenován Německá cesta. Na Kobylu lezl i legendární Josef Smítka, popravený Němci nedlouho před koncem 2. světové války. O prvních výstupech na Kobylu byl natočen vtipně zpracovaný retro dokument Tenkrát v ráji aneb Damals in Paradies, najdete ho i na YouTube. V dokumentu nehrají herci, ale horolezci.


Kobyla


Vstup do Příhrazských skal vypadá divoce už kousek nad vstupem ve vesnici Příhrazy


V Příhrazských skalách objevíte spoustu podobných menších skalních oken


V modlitebně Hynšta

Atraktivním místem je Hrázková rokle, stojí za průchod. Od rozcestí Hrázka je to po žluté prudkým sestupem, nejprve po nepříliš spolehlivých schůdcích, opatrně. Na přibližně 800 metrech je to o 80 vertikálních metrů dolů. A narazíte na modrou značku, směr do rokle Obora, nad níž se po pravé jižní straně ve skalním masívu schovávají Sokolí pusinky, na mapě neoznačené skalní okno. Na mapě není nahoru na skály žádná cesta, ale lze ji najít, přestože je to maličko detektivní pátrání. Zezdola nejsou Sokolí pusinky vidět, zrak nepomůže, pouze intuice, odhad. Sokolí pusinky opravdu vypadají, jako by se dva ptáci přiblížili zobáky k sobě a dotkli se. Skalní polibek, další ze symbolů Příhrazských skal.

Odbočka modré značky k modlitebně Hynšta. Schovaná uprostřed skal, dodnes nikdo nedokázal, jakému účelu toto hradiště sloužilo, archeologické prameny mlčí. Navíc, v průběhu stovek let mohlo účel změnit. Poloha hluboko v lesích a skalách napovídá, že to nebylo šlechtické sídlo, ale útočiště, v němž se lidé schovávali v případě hrozícího nebezpečí, což dokresluje i skalní opevnění. Dodnes není známé ani středověké jméno hradiště. Právě modlitebna je nejviditelnějším pozůstatkem, dočteme se, že ji využívali ukrývající se čeští bratři, což však není doloženo a může být pouze legenda. Každopádně, v 17. století byli věřící Jednoty bratrské po porážce protihabsburského povstání a za rekatolizačních opatřeních pronásledováni.


Příhrazské skály


Výstup po žebřících na hradiště Stará Hrada


Skály nedaleko Studeného průchodu na turisticky neznačené cestě


Studený průchod

Od vstupu v Příhrazech vede červená turistická značka nejprve ke skalnímu masívu Stará Hrada. Nahoru se stoupá po železných žebřících až k dřevěné vyhlídce, ovšem pozor na zábradlí, které je značně nestabilní. Podle úlomků nalezené keramiky archeologové tvrdí, že nahoře stál od 13. století hrádek, žádné stopy po něm ale nezůstaly. Těžce přístupné místo v nadmořské výšce 277 metrů, bylo však osídleno mnohem dříve, stávalo tam slovanské hradiště. Z pískovcových věží jsou daleké výhledy do kraje.

Nejvyšším místem oblasti Příhrazských skal je kopec Mužský, dosahuje nadmořské výšky 463,5 metrů. Tyčí se ale nad silnicí vedoucí k penzionu Na krásné vyhlídce, která protíná Příhrazské skály z jihu na sever. Pokračujete-li od penzionu směrem k Drábským světničkám po modré nebo červené značce, opusťte je. Mnohem atraktivnější je barevně neznačená severnější cesta podél skal, která se se značkami spojuje u skalní pukliny Studený průchod. Soutěska je dlouhá asi 125 metrů a i v největších letních vedrech v ní teplota nestoupá nad 10° C. Výška stěn dosahuje až 15 metrů a pokrývají je společenství lišejníků a mechů typických pro studená až horská prostředí. V trvale zastíněných místech se dlouho drží sníh. V průrvě přímo cítíte chlad a vlhkost, voda ze srážek prosakuje stěnami a jen obtížně se odpařuje. Vzniká specifické mikroklima s projevy teplotní inverze, teplotní rozdíly mezi osluněnými vrcholky stěn a rozsedlinou dosahují až 20° C. Zastíněné vlhké skály vytvářejí podmínky i pro růst např. pobřežnice obecné, která jinak roste na mokrých březích potoků od nížin po horské polohy.

Příhrazské skály mají rozlohu 5,2 km čtverečních a nachází se v nich 178 pískovcových skalních věží. Člověk je využíval odpradávna. Slovanská hradiště, středověké skalní hrádky, jejichž historie je zahalená tajemstvím, protože chybí písemné prameny. A úchvatné přírodní útvary, které musíte objevovat.