Tulum je světoznámé místo a podle toho i přeplněné. Doporučuje se dorazit brzy ráno, než se sjedou autobusy s výletníky z Cancúnu a Playa del Carmen. Otevřeno je od osmé ranní. Z centra města jsou to tři kilometry, nejdražší a nejpohodlnější je taxi. Smlouvat se nedá, vytáhnou na vás tabulky. Kam to spěješ světe? Už žádné smlouvání, na všechno tabulky… Každopádně 200 pesos je pevná cena + 200 pesos zpět, v přepočtu na české 530 Kč za asi 6 kilometrů. Taxikář končí 700 metrů před vstupem. Těch sedm stovek je nejprve mezi obchody a stánky se suvenýry, poté ke kase, které si člověk nevšimne, je totiž poněkud stranou a žádné viditelné šipky k ní neukazují. Je nutné mít na ruce správný náramek, jinak vás vrátí. Ovšem v této kase se nejprve platí vstup do národního parku, až o kus dále je pokladna na vstupenku do archeologického areálu. Jiný kraj, jiný mrav. Člověk by v Tulumu – na světoznámém místě – čekal pokladnu v kamenné budově, ale kdepak, jakási maringotka, okénko, a pobaví cedule, že se má 90 pesos platit přesně, protože nemají těch deset zpět na stovku. Lze si najmout místního průvodce, anglicky hovoří v Mexiku asi všichni, kteří pracují v turistických záležitostech.

Tyrkysové moře, spousta palem a slunce dělají z archeologického areálu Tulum okouzlující místo. Přestože v něm nestojí tak vysoké pyramidy, jako v Calakmulu, Cobá a leckde jinde v Mexiku. Nejvyšší El Castillo dosahuje výšky asi osm metrů. Areál není rozlehlý, na délku přibližně 400 metrů, na šířku asi 170. Dvě hodiny jsou na procházku a prohlídku akorát, hodina by byla rychlovka. Nevýhodou je počet lidí a především fakt, že jsou všechny prastaré mayské budovy obehnány provazem a nikam se nesmí. Takže pouze po cestičkách. Nejvíce to naštve právě u El Castilla, zavřené je i nádvoří před pyramidou, kde by se dalo v pohodě chodit, cestička tam bývala, což ukazují starší fotografie. Chápu, že tisíce lidí denně na pyramidě může po nějaké době působit negativně, ale proč je uzavřená cesta před pyramidou… Je to nepříjemné i pro fotografování, El Castillo nelze vyfotit zpředu s celým schodištěm, protože stojíte kus za zídkou, která ho kryje. Takže někoho vzít na záda a dát mu fotoaparát. Naopak výhodou pro fotografování je, že chrámy jsou bez lidí a dají se bez nich kdykoli vyfotit.


El Castillo


El Castillo nad mořem


Chrám fresek


Takto viděl El Castillo Frederick Catherwood v polovině 19. století

Kolem tulumských památek se ze tří stran táhla (táhne) kamenná zeď, čtvrtou jsou moře a útesy. Tulum byl zřejmě jedním z nejlépe opevněných mayských sídel a udává se, že tulumští obávaní válečníci, kteří dlouhodobě odolávali i španělskému dobývání. Tulum byl jediným mayským městem, které španělští conquistadoři spatřili na vrcholu slávy, v době, kdy byl Tulum živým a mocným centrem, byla již většina mayských měst opuštěna a pohlcena džunglí. Tulum vzkvétal v pozdním poklasickém období přibližně od začátku 13. století. Právě z těchto časů pocházejí jeho ruiny, které tvoří dokonalý mix historie a přírody, vždyť stojí uprostřed tropické zeleně nad tyrkysovým mořem a bílými plážemi. A El Castillo si lze prohlédnout právě i z moře. Pláž přímo pod útesem, na němž „hrad“ stojí, je uzavřená, ovšem z nedaleké pláže vyrážejí lodě. Pokud zaduje vítr, a rozbouří vlny, je to pouze pro toho, kdo ani při pořádném houpání na malé loďce netrpí mořskou nemocí. Přírodní scenérii doplňuje rozšířený obyvatel tulumských ruin – Ctenosaura similis, česky leguán černý. Že se kolem nich pohybují tisíce lidí, leguány nerozhází. Vyhřívají na rozpálených kamenech nad mořem, nebo se perou o kus ovoce, který někdo pohodil. Před lidmi neutíkají, když budete mít štěstí, budou vaše nohy od leguána jen dvě desítky centimetrů. Nebojí se, když se jim nechce hýbat, nehýbají se, což je pro fotografování ideální.

Zama – „Město úsvitu“, tak se Tulum jmenoval v řeči starých Mayů. Přeneseně „Město vycházejícího slunce“. Jednoho květnového dne roku 1518 připlula z východu flotila čtyř španělských lodí. Expedici zorganizoval první guvernér Kuby Diego Velázquez de Cuéllar a velením pověřil svého synovce Juana de Grijalvu. Jeho úkolem bylo prozkoumat severní pobřeží dnešního Mexika a… nepochybně objevit a přivézt zlato. Juan de Grijalva mj. dokázal, že Yucatan není ostrov (doplul až k ústí řeky Pánuco) a byl pravděpodobně prvním, kdo po návratu na Kubu použil označení Nové Španělsko pro země za mořem. Jeho lodě nejprve zakotvily u ostrova Cozumel a poté pokračovaly jižním směrem. Až námořníci spatřili pyramidu na útesu – El Castillo. Jedním z nich byl Bernal Díaz del Castillo, autor knihy Historia verdadera de la conquista de la Nueva España. Popisuje, jak na Španěly mayské sídlo zapůsobilo a srovnával je se Sevillou. Bernal Díaz del Castillo se později účastnil podrobení říše Aztéků pod vedením Hernána Cortése a byl jmenován guvernérem Santiaga de los Caballeros v Guatemale.

O ruinách Tulumu psal již John Lloyd Stephens v knize Incidents of Travel in Yucatan vydané v roce 1843, ilustrace a mapky vytvořil Frederick Catherwood. V té době bylo mayské sídlo opuštěné. John Lloyd Stephens je jméno, kterému se na Yucatanu během návštěv dávných mayských památek nelze vyhnout. Ve svém díle se mj. zmínil i o stéle s datumem 564, což je rok možného založení města, další variantou je, že stéla byla původně postavena jinde a do Tulumu přestěhována.


Tulum – mayské ruiny, palmy, moře


Leguán černý je v Tulumu doma


Pouliční prodej je v Tulumu běžný


Calaveras – kulturní ikony bohaté na symboliku, mají hluboký význam v kultuře a historii Mexika

Tulum, to je především Avenida Tulum, široká, rušná turistická třída táhnoucí se městem. S množstvím restaurací, barů, směnáren, obchůdků se suvenýry (co takhle pořádné zapatovské sombrero…), nabídkami výletů. Stačí zajít do vedlejších uliček a v barech a restauracích je levněji. Ovšem kus dále to vypadá leckde jako slum, nebo téměř slum, rozervaná silnice, spíše už prašná cesta se spoustou děr, fotoaparát raději schovejte do baťůžku. Povalující se psi, děti, více dřeva a plechu než zdiva, ale i okénka s prodejem tacos apod. Odvrácená tvář Mexika. Na Avenidě Tulum na každém kroku lékárny, před vstupem cedule nabízející mj. ibuprofen, diclofenac, omeprazol, penicilin. Nechybějí policejní kontroly, je zjevné, že místní policie nenechává v klidu kohokoli, koho podezírá z užívání drog. A orientuje se podle vzhledu. Což znamená, máte-li např. dredy, asi se nejedné kontrole nevyhnete.

Yucatanský poloostrov má díky poréznímu vápenci podzemní systém jeskyní a zdánlivě nekonečnou spoustu vývěrů vod. Říká se jim cenote a jsou někdy i přímo ve městech, nebo v jejich okolí. V cenotech se dá koupat v průzračné vodě, ovšem zadarmo to není a někdy se v těch nejznámějších pohybuje vstupné až do stovek pesos. Jedna, snad poslední yucatanská bezplatná, je přímo v Tulumu, jmenuje se Aldea Zama a z Avenidy Tulum je to něco přes kilometr. Bezplatná, tedy neoznačená, bez rady místních ji pravděpodobně nenajdete. Prostě z ulice najednou cestička do lesa. Je maličká, dá se do ní skákat, alespoň místní kluci to zkoušejí. V okolí Tulumu jsou další a známější, např. Dos Ojos, Calavera, Grand Cenote. V nich je často opravdu našlapáno, asi je lepší přijet později, pokud zavírají v 17 hodin, tak třeba v 15. Tyto jeskynní systémy nabízejí i potápění, pro turisty je obvykle bezpečné, rekreační potápěč by si ovšem měl zamluvit doprovod zkušeného domácího. Původ slova cenote je v mayském „tsónot“, což znamená něco jako vývěr vody. Mayové je v dávné minulosti samozřejmě využívali, mohli být i jakousi jejich bránou do podsvětí, nepochybně se v mnohých prováděly rituály a lidské oběti.

Jak do Tulumu… Z Cancúnu je to asi 130 kilometrů, autobusové nádraží je na Calle Pino, autobusy jezdí pravidelně i z tamního letiště. Ovšem cesta do Tulumu byla zklamáním. Autobus je fajn, pohodlný, poloprázdný, až nečekaný dostatek místa na nohy. Jenže… silnice vede stále podle pobřeží a člověk sem tam očekává, že uvidí z okna moře, nějaký přebohatý resort s golfovým hřištěm. Kdepak. Mayská riviéra, která se táhne jižně od Cancúnu až pod Tulum, zůstala skryta. Celou cestu totiž silnici lemuje neprostupná zelená hradba, tedy, nikoli nějaká umělá zeď, ale přírodní. Všude les, přes který není vidět. Občas ho přeruší vjezd do nějakého resortu, tím lesem je to ale k moři ještě nejméně kilometr. Jedinou „zábavou“ dvouhodinové cesty byla zastávka v letovisku Playa del Carmen. Do autobusu vkročila dvoučlenná policejní kontrola se psem, a odcházeli ve třech, s jedním mladíkem, u něhož možná pes cítil to, kvůli čemu byl vycvičen.