Pojmenování „Orlí hnízda“ má původ v jurských vápencových skalách, na nichž stály tehdejší mocné hrady. Ve 14. století je poručil postavit poslední polský král z rodu Piastovců Kazimír III. Veliký na tehdejší nepříliš chráněné hranici Slezska, které podle diplomatických úmluv z roku 1335 náleželo Českému království (výměnou za to, že se Jan Lucemburský vzdal nároku na polský trůn). Hrady plnily svou úlohu po dlouhých tři sta let, než je zničil útok z opačné strany, byly vypáleny švédským vojskem v polovině 17. století. Tuto kapitolu polských dějin popisuje Henryk Sienkiewicz v historickém románu Potopa.

Bez auta je nejkratší přístup k hradu z města Zawiercie, asi 70 km severně od Krakova. Do Zawiercie je ale jednodušší a kratší dostat se vlakem z Čenstochové než z Krakova. K hradu je to z vlakového nádraží v Zawiercie asi 12 kilometrů. Na trase Zawiercie – Ogrodzieniec jezdí lokální autobusy, ale mohou jet pouze jeden dva denně. Další volbou je taxi, nějaká před nádražím obvykle stojí. Praktická rada – nevydávejte se na hrad v neděli, před kasou bude pořádná fronta, na hradě hodně lidí a taxikář si bude účtovat nedělní vyšší tarif a ještě vyšší za cestu mimo město. Zatímco v Krakově se dá jezdit do tří zlotých za kilometr, v Zawiercie po nás taxikář požadoval osm a jel na nejvyšší tarif 4, cesta tak vyjde na 450 až 500 Kč. V sezóně se na hradě konají rytířské turnaje, koncerty a prohlídky, v nichž se setkáte i se strašidly. Na hradní trase je hodně dost prudkých schodů, což má výhodu, že se dostanete i do vyšších a dříve nepřístupných pa­ter.


.
.
.

Nejstarší opevněné hradiště stálo na kopci mezi skalami už na počátku 12. století za vlády knížete Boleslava III. Křivoústého. Pevnost chráněná převážně dřevěnými valy byla zničena během pustošivého mongolského vpádu v roce 1241 (rok strašlivé porážky v bitvě u Lehnice). Od poloviny 14. století se z iniciativy Kazimíra III. Velikého stavěl hrad, který dostal doživotně do majetku maršálek polského království a později i pokladník na královském Wawelu Przedbor z Brzezie. Do výstavby hradu investoval obrovské finanční částky a vytvořil pevnost, která dokonale využívala vápencového masívu, ze tří stran ji chránily vysoké skály, obrannou linii dotvářela kamenná zeď a vchod do hradu vedl úzkou mezerou mezi skalami. Později se hrad stal z rozkazu zakladatele jagellonské dynastie krále Vladislava II. Jagella majetkem Włodka z Charbinowic, který byl nepochybně odměněn za svou úspěšnou pomoc v polsko-litevských jednáních, která skončila svatbou litevského velkoknížete a budoucího krále Vladislava II. Jagella s Hedvikou z Anjou.

Na přelomu 15. a 16. století se vystřídalo několik majitelů hradu. V roce 1521 Mikołaj Pilecki kvůli dluhům zastavil Ogrodzieniec a okolní panství Mikolaji Chełmskému, který v roce 1523 předal zástavu Janu Bonerovi, jednomu z nejbohatších obchodníků a bankéřů v celé Evropě a mj. správci solných dolů Wieliczka, možná nejvýnosnějšího podniku v Polsku té doby. Jan Boner zastával i funkci bankéře a finančníka polského krále a měl podstatný vliv na královskou pokladnu. Největší podíl z pozůstalosti Jana Bonera získal jeho synovec Seweryn Boner, který v letech 1530–1545 hrad přestavěl a středověká pevnost dostávala podobu renesančního zámku. Dalším majitelem hradu byl velkomaršál koruny Jan Firlej, jeden z nejvyšších královských „ministrů“, který se oženil s dcerou Seweryna Bonera Žofií. Přes sto let vlastnili Firlejové Ogrodzieniec, až byl poničen švédským vojskem, které se dokonce na hradě na dva roky usadilo.


.
.
.

Základní obnovu hradu prováděl od roku 1699 jeho další majitel – vojvoda mazovský a kastelán krakovský Stanislaw Warszycki, o němž kolovalo mnoho legend vyprávějících o jeho krutosti. Ogrodzieniec je jedním z míst, o nichž se tvrdí, že se tam zjevuje jeho duch. Nejznámější legenda o Stanislawu Warszyckém vypráví, že byl odnesen ďáblem do pekla. Proslul mučením, vysloužil si dokonce srovnání s Drákulou, nechával odsouzence s oblibou položit břichem na zem a bít je tlustými klacky, s potěšením kruté údery počítal. Veřejně prý nechal zbičovat i svou manželku, která se ohradila proti jeho zálibě v brutalitě. Jeho duch se na hradu objevuje v nočních hodinách za svitu měsíce v podobě obrovského černého psa a střeží jmění, které nashromáždil a dodnes ho nikdo nenašel. Na druhou stranu si vybojoval slávu jako úspěšný vojenský velitel a dokázal rozvíjet své panství včetně hradu Ogrodzieniec.

Po Stanislawu Warszyckém se vystřídalo ještě několik majitelů hradu, od roku 1810 je udáván jako opuštěný a chátrající. To neznamená, že se nezapsal do historie. V roce 1885 navštívil zříceninu 19letý Aleksander Janowski, později významný propagátor polské turistiky. Ogrodzieniec ho inspiroval k založení Polského turistického spolku (později PTTK) a hrad se stal symbolem organizace. Jméno Janowski dodnes nese nejvyšší místo Krakovsko-čenstochowské jury dosahující nadmořské výšky 516 metrů – Góra Janowskiego (také Góra Zamkowa), na níž Ogrodzieniec stojí. Od roku 1980 je přírodní pás se zříceninami hradů táhnoucí se od Čenstochové téměř ke Krakovu vyhlášen chráněným územím Krajinný park Orlí hnízda (Park Krajobrazowy Orlich Gniazd).

Hrad je otevřen denně a celoročně, návštěvu je tedy možné naplánovat i v zimních měsících. Ulička vedoucí ke vstupu do hradu je obsypána nabídkou suvenýrů i restauracemi, hlady nikdo trpět nebude. Jen… to polské pivo si nedávejte. Vstupné do hradu 21 zlotých, v nabídce je i návštěva nedalekého až příliš zrekonstruovaného hradiště Birów (archeologické vykopávky potvrdily přítomnost lidí na tomto kopci již před 30 000 lety), dohromady 27 zlotých.

Ogrodzieniec je nejhezčí zříceninou na Stezce Orlích hnízd. Ta zahrnuje minimálně tucet hradů, mj. Olsztyn, Ojców, Rabsztyn i zrekonstruovaný zámek Bobolice. Stránky www.orlegniazda.pl udávají 14 míst, do seznamu započítávají i krakovský Wawel a poutní klášter Jasna Góra v Čenstochové. První návrh na vytvoření turistické stezky po hradech Krakovsko-čenstochowské jury je starý již téměř sto let. Představil ho v roce 1927 Stanisław Leszczycki v časopise Ziemia. Stezka ale nebyla udržována a postupně se na ni zapomnělo. V roce 1950 byla stezka označena jako turistická pěší trasa vedoucí z Krakova do Čenstochové o délce 163,9 km. Zásluhu na jejím obnovení měl Kazimierz Sosnowski, jeden ze zakladatelů polské turistiky a autor turistických průvodců. Byl autorem prvního polského turistického průvodce Průvodce po Západních Beskydech – od Krynice po Vislu, včetně Pienin a lyžařských oblastí, vydaného v roce 1914. V roce 1950 sepsal Szlak Orlich Gniazd, o rok později vydal svého posledního průvodce Jura Krakowska.

Stačí se podívat na několik obrázků a každému je jasné, že Ogrodzieniec je vyhledáván i filmaři nebo že se objevil na polské poštovní známce. Ve zdech hradu natáčel i Andrzej Wajda film Pomsta (2002), kde si zahráli Daniel Olbrychski a Roman Polański.

www.zamek-ogrodzieniec.pl