Čínské pyramidy jsou součástí starověkých mauzoleí a čínské úřady jako by jejich existenci záměrně tajily… pro ně to byly/jsou mohyly. Kde hledat důvody, proč jejich existenci popírají či nejsou více otevřené informacím veřejnosti? Oznámení, že vědci nemají prostředky je prozkoumat… To přece vytváří spekulace.
Čína byla dlouhodobě uzavřená… ona vlastně do určité míry je ještě nyní. Oblast kolem města Si-an byla nepřístupná vzhledem k vojenskému využití, ale lidé tam na rozdíl od minulosti již smějí. Když jsem přijel přednášet do Číny, přímo do Si-anu, o čínských pyramidách, což byla trošku drzost, jako kdyby na geologickou konferenci v Praze přijel Číňan přednášet o geologii Řípu, neutloukli mne. Vzbudil jsem jejich upřímný zájem. Na přednášce bylo odhadem 90 procent studentů z místní vysoké školy a ti se hned po přednášce srotili kolem mne a žádali další podrobnější informace. Ukázal jsem jim obrázky z Google Earth, které také mají k dispozici, ale s nižším rozlišením, nebo si mohou k těm pyramidám dojet autem, je to v desítkách kilometrů od Si-anu. Ale neudělali to, většina z nich nevěděla, že má pyramidy za humny. A ti, co o tom něco zaslechli, jakoby se o pyramidách báli mluvit, protože slovo pyramida se v Číně považuje stále ještě za nepatřičné, hovoří se o mohylách, pahorcích a mauzoleích. O pyramidách prostě v Číně nechtějí slyšet. Dokonce i v našem čínsky psaném článku publikovaném letos v Číně se slovu pyramida rafinovaně vyhnuli a donutili mě (po recenzi) použít slovo mauzoleum. Což přispělo k tomu, aby se tématu ujali záhadologové a fantastové, z nichž někteří dokonce považují Číňany za potomky mimozemšťanů. Na internetu se tak člověk dodnes těžko propracovává ke konkrétním vědeckým informacím.

Jak se ke slovu pyramida stavějí naši sinologové?
To se musíte zeptat sinologů v Orientálním ústavu. Domnívám se, že je to také bude tahat za uši. Není to slovo, které by vítali. Pokud se zeptáte, jsem zvědav, co odpoví. Profesor Josef Kolmaš, náš přední sinolog a bývalý ředitel Orientálního ústavu, se se zájmem zapojil do naší práce na orientaci čínských pyramid, přestože nejprve na mne nevěřícně koukal. Ovšem když jsem mu ukázal obrázky z Google Earth a nastínil Fusonovu hypotézu, strašně ho to zaujalo, a dokonce jsme společně napsali odborný článek, který byl před časem publikován. Říkal, že takový výzkum se mu líbí, protože se něco nového skutečně objevuje. Matematik na to nahlíží jednoznačně, pyramida je jehlan, jehlan je pyramida. Tvar je dán, tak jaképak diskuse. Když člověk vidí obrázek z Google Earth, ten pyramidální tvar je zřetelně rozpoznatelný, i když je samotný objekt třeba zalesněn a z povrchu země se může docela dobře maskovat jako přírodní kopec. To nelze nijak „okecat“. Ať tomu říkají jakkoli, například mohyla nebo pahorek (mound), je to jehlan, byť placatý, má to pyramidální tvar, je to pyramida, jako všude jinde na světě. (Pozn. autor: dvou sinologů z Orientálního ústavu AV ČR jsem se telefonicky zeptal, knihu nečetli a z jejich odpovědí – spíše odkázání na dalšího kolegu – jsem necítil zájem o dané téma.)

A ty pyramidy je možné navštívit…
V tomto směru nastal obrovský pokrok, vždyť před 30 lety se do oblasti Si-anu vůbec nesmělo, myslím tím cizince. Já jsem si najal hotelový taxík a objížděl jsem pyramidy podle mapky z Google Earth s řidičem, který místní prostředí dobře zná. Bez něj by to bylo komplikované, protože jejich značení na silnici a křižovatky, to je hlavolam. Počasí nebylo nijak přívětivé. Nejprve bylo v Si-anu tak příšerné vedro, že jsem vzdal výlet po jeho starých hradbách, a poté čtyři dny pršelo. Normálně bych měl vidět z pyramidy na pyramidu, ovšem po těch deštivých dnech byla viditelnost snížena. V okolí pyramid jsou políčka, silničky, pěšinky, zemědělci po nich jezdí starat se o ta svá políčka jako před tisíci lety. A všude je tam jílová půda, hrozně mazlavá, těžká, byl jsem za chvíli v bahně až po uši. Přesto jsme v těchto podmínkách jezdili celý den. Jiný den jsem chtěl využít z kraje města taxi, ale řidič na mnou ukazované místo (Baling) odmítal jet. Nakonec jsem ho přesvědčil – telefonicky přes jeho šéfa. Přesto, jakmile mne vysadil u vchodu do areálu, hodně rychle zmizel. Vypadalo to nejprve, že si mne nikdo nevšímá, ale jakmile jsem vylezl na jednu z pyramid, najednou se objevili dva pánové a ptali se, co tam dělám. Ukazoval jsem jim, že měřím orientaci pyramidy, vytáhl obrázek z Google Earth, prsty ukazovali na nebe, já jsem přikývl. Což je uklidnilo, pokývali hlavami a odešli. Bylo evidentní, že jsou to tajní, kteří mne pravděpodobně sledovali na každém kroku. Hodně jsem ten den zmokl a vyhledal jsem nejbližší budovu jako útočiště. Byla v ní obrovská restaurace s nespočtem míst. Jenže prázdná, byl jsem v ní jediný a obsluhovalo mne snad deset servírek. Došlo mi, proč se taxikář tak strašně bál. Nepochybně jsem se octl v prostoru využívaném vojskem. V něm je dodnes cizinec podezřelý, to mají v sobě zakódováno, to tajnůstkářství a obavy z jakéhosi nepřítele. Nikdo mi nebránil ve svobodném pohybu, ale vnímal jsem, že o mně dobře vědí.


Maoling – na Google Earth jsou pyramidy jasně zřetelné ©Google Earth


Kangling od západu (foto Jaroslav Klokočník)

Pyramidy nestojí osamoceně… A co je uvnitř?
Pyramidy jsou ve skupinách. V dané skupině jsou součástí rozsáhlého díla, a zřejmě ani ne tou nejdůležitější, vytvořeného pro posmrtný život panovníka a jeho nejbližších – manželky, konkubín, dětí, vojevůdců, nejvyšších úředníků státního aparátu. Čínské pyramidy nejsou z kamene, je to vrstva udusané hlíny. Nahoře mají plošiny, na nichž pravděpodobně bývaly dřevěné chrámy, které se časem rozpadly. Pyramida může na první pohled zezdola vypadat jako zalesněný kopec, ovšem kolem ní jsou nepřehlédnutelné posvátné cesty, chrámy, zdi, vodní díla a především leckde ohromné podzemní prostory pro posmrtný život panovníka. A co je uvnitř? V knize mám fotografii čínského studenta, který vyfotil jednu z menších pyramid po sesuvu půdy – druhou variantou je, že pyramida byla záměrně odtěžena. Každopádně je to vzácná příležitost nahlédnout do vnitřku pyramidy. Nic tam není. Dělá to dojem deponie při stavbě okolních objektů a podzemí. Ovšem například o pyramidě prvního císaře sjednocené Číny Čchin-š-chuang-tiho (Qin Shi Huangdi), který vládl v letech 221 až 210 př. n. l., se tvrdí, že uvnitř je dřevěná stavba a pod pyramidou ohromné podzemní prostory. Faktem je, že tato pyramida je svými horizontálními rozměry největší na světě se stranami základny asi 400 metrů, což je více než má Cheopsova pyramida (220 m). Její výška je v současnosti ale pouze 50 metrů (ani ne poloviční vůči pyramidě Cheopsově). Velký náklon jako kamenné stavby jinde na světě by čínské pyramidy nemohly zvládnout. Nahoru se nesmí, dole je cedule s nápisem: Přísný zákaz vstupu nahoru k posvátným místům. To dříve nebývalo, výstup nahoru ještě před pár lety byl běžný. Čínští archeologové údajně zkoumali vnitřní prostor, ale prý neměli dostatek technického vybavení a financí, aby mohli pokračovat, takže vše zaplombovali a konec. Pyramida je uzavřená prý až do roku 2050. A když k takovému výsledku neoznámí patřičné detaily, nikde, ani moje čínská kolegyně Fenni Kangová nic nesehnala v čínštině, tak to je živná půda pro všemožné spekulace.

Jaké pyramidy byste doporučil k návštěvě?
Nepochybně právě pyramidu prvního císaře Čchin-š-chuang-tiho, nejen kvůli samotné pyramidě, na kterou nelze vystoupit, ale lze ji obejít. Součástí komplexu mauzolea je proslulá Terakotová armáda, což je u Si-anu turistická atrakce číslo jedna, za níž se doslova valí davy. Je to výlet na celý den (rozumí se ze Si-anu). Lokalita je dobře dostupná z centra města autobusem východním směrem na Lintong.
Severně od Si-anu je Yangling. Na povrchu není mnoho vidět, vlastně jen dvě malé pyramidy císaře Jingdiho a císařovny Wang (dynastie Západní Han, asi 156 až 141 př. n. l.) a zbytky rozsáhlých zahrad. Ovšem v podzemí je úžasný areál, v němž je další „terakotová“ armáda, postavičky lidí, koní atd. Jsou sice menší, asi třetinové (než sochy v muzeu u Lintongu), ale na ploše pětkrát větší než u slavnější armády prvního císaře. Byly nabarvené s černými vlasy. Do hrobu jich císaře doprovázelo nejméně 40 tisíc.
A dále bych doporučil pyramidu a mauzoleum v místě nazývaném Maoling, na severozápad od Si-anu, patřící pátému císaři z dynastie Západní Han, který vládl v letech 140 až 87 př. n. l.. Kolem je poctivý plot a cedule, že vstup je zakázán, nahoru se tedy – na rozdíl od minulosti – již nesmí. Možná se od mé návštěvy v roce 2011 něco změnilo. Na Google Earth to vypadá, jakoby nahoru vedlo oficiální schodiště a vyhlídková cesta kolem vrcholové plošiny pyramidy. Není divu, že leckde výstup zakazují, na internetu se před časem objevily i fotografie, jak někteří šílenci jezdí nahoru na motorce a tam piknikují. Ani pěšky nemusí být takový výstup bezpečný, zvláště v tom blátě. Vybavuje se mi jeden pokus (pyramida v lokalitě Kangling), dva kroky dopředu a jeden zpátky, a když jsem se díval pod sebe, tak jsem to raději vzdal, až čtyřicet metrů dolů, to bych se při pádu mohl i zabít.
Číňané už si začínají být vědomi obrovského bohatství, takže pyramidy se začínají rekonstruovat. Bohužel, buldozery, a někdy dost necitlivě, což je vidět na jedné z fotografií.


Weiling. Pyramida vládce Han Xiao Yuan Huanghou. (foto Yue Xu)


Pingling. Pyramida vládce Zhaodiho. Fotografie z vršku pyramidy jeho ženy Shangguan. (foto Yue Xu)

Jak stavba pyramid respektovala staré čínské učení feng-šuej?
Učení či umění či pavěda, jak chcete, feng šuej (doslova vítr a voda) funguje v Číně od nepaměti. Je to učení o přirozené harmonii v přírodě a každá stavba ať pro živé či mrtvé má tento řád respektovat, aby mohla kosmická energie správným způsobem proudit. Platí to i pro pyramidy a celé komplexy kolem nich, které musejí být správně prostorově orientované. Ty komplexy napodobují sídlo živého císaře a mají mu přinést šťastný posmrtný život s veškerým luxusem.

Popisujete, že čínské pyramidy byly orientovány podle kompasu. Jak takový kompas vypadal?
Existují doklady o tom, že cosi jako magnetický kompas Číňané už v době dynastie Západní Han (zhruba 200 př. n. l. až 0) měli. Mohl to být na vodě plavající kousek magnetovce. Původně asi lžička z magnetizova­telného materiálu na kovové podložce nasměrovávající se podle siločar magnetického pole v daném místě a čase. Kompas používali k různému věštění, k orientaci pyramid, orientaci v terénu, dokonce je doloženo, že díky kompasu zvítězili i v bitvě, to je pozdější záležitost, 10. či 11. století. Když padne nad mořem mlha, málo platné, nedokážete se orientovat ani podle Slunce ani podle hvězd. Kompas je ovšem zrádná věc, na to Číňané přišli dávno před Evropany. Kompas totiž neukazuje přesně k astronomickému severu, k pólu rotace Země. Severní pól magnetického pole není tam, kde je severní pól rotační, ta pozice je jednak jiná, jednak se mění v čase, a to dost podstatně. Stupeň žádná míra. Záleží na tom, kde jste a kdy to je. Rozdíl směrů může být až 30 stupňů a může se za 100 let změnit asi také až o 30 stupňů! Na základě rozmanitých nepřímých dat byly sestaveny mapky tzv. paleomagnetické deklinace, čímž se rozumí úhel mezi směrem k magnetickému pólu a severnímu rotačnímu pólu v minulosti. Tato deklinace se v čase měnila, a to i v období, které nás zajímá, tedy přibližně 200 let před naším letopočtem až do konce prvního tisíciletí našeho letopočtu. Máme skupiny pyramid, to znamená pyramida vládce, manželky a dalších mocných, víme, jak jsou orientované stěny pyramid i všechny jejich přístupové cesty, vše sleduje jeden jednotný směr v dané skupině. Je to možné dnes v řadě případů snadno sledovat na Google Earth. Známe tedy orientaci pyramid vzhledem ke světovým stranám. Známe stáří pyramid podle doby vlády jejich císařů, mohu to zafixovat v křivce paleomagnetické deklinace na ose času, vím tedy, kolik byla paleomagnetická deklinace. Když se paleomagnetická deklinace, změřená a předpovězená pro dané místo a čas, obstojně shodují, hraje mi to do karet. Ano, podporuji hypotézu o tom, že mohli používat kompas k orientaci pyramid. U Číňanů by nikoho nemělo používání kompasu udivovat. A nemusely to být malinké přístroje, ony kompasy, které by měly nepřesnost několik stupňů, naopak mohly to být přístroje velké, měřící s přesností až na stupeň. Námitkou těch, kteří tuto hypotézu nemají rádi, je, že v muzeích žádné takové kompasy nejsou, žádné se prý nenašly. V Mezoamerice byl nalezen olmécký kompas v La Ventě, jehož stáří se odhaduje 1200 př. n. l. Je v jistém americkém muzeu. Jenže nic podobného se v Číně nenašlo. K tomu lze namítnout: v depozitářích muzeí jsou tisíce a tisíce starých kusů všeho možného, a když hledáte menší věcičku, dokonce vlastně nevíte, co přesně hledáte, je to komplikované. Někdo by musel chtít prověřit tuto hypotézu a cíleně hledat kompas.

„Hlavním“ městem pyramid je Si-an (Xi´an), v jehož okolí je snad stovka pyramid. Jak si takový prostor, nějakých 100 kilometrů na všechny strany představit?
Je to převážně směrem od severozápadu na severovýchod, méně na východě a na jih od Si-anu. Představte si to jako placatou krajinu podél řeky, ze které stoupají kopečky… ty pyramidy. Je to úrodný prostor, kterým protéká řeka Wej. Si-an býval hlavním městem Číny a v období prosperity (Západní Han) se našly potřebné zdroje na stavbu pyramid a mauzoleí. Později se válčilo, pak přišlo období dynastie Východní Han, která má také pyramidy, ale menší, později dynastie Tang a Song, opět s pyramidami (7. – 11. stol.). Novější dynastie patrně pyramidy nestavěly, ale mají monumentální podzemní chrámy.


Baling. Schodiště k jižní pyramidě Bo Tai Hou Nan Ling na konci posvátné cesty. (foto Jaroslav Klokočník)


Weiling. Zřícená stěna malé pyramidy. Vzácná příležitost nahlédnout dovnitř pyramidy. (foto Yue Xu)

Co by se podle Vás mělo s pyramidami dít, co by čínské úřady v souvislosti s pyramidami měly podniknout, co by byl ideální stav?
Myslím, že se vydávají správným směrem, od naprostého utajení až do otevření oblasti pyramid veřejnosti. Trvalo to. Už si uvědomují, že je to jejich obrovské bohatství. Mauzolea, která jsem jmenoval, jsou krásně opečovávané objekty. Doufám, že jich přibude. Ale vedle toho lze vidět i „úpravy bagrem“. Ovšem pokud výsledkem má být, že pyramidy budou přístupné veřejnosti, budiž. Přístupné nějakým způsobem, hodně kontrolovaným, tedy smí se pouze sem, tamhle už se nesmí. Už to nebude takové dobrodružství. Úřady jednají logicky, penězonosní zahraniční turisté jsou už vítáni. Je to ale ještě v plenkách, vždyť v roce 2011 neexistovala v Si-anu žádná agentura, která by nabízela výlet cíleně na pyramidy. Pyramidy jako kdyby nebyly. Pyramid v okolí Si-anu je zhruba sto. Nepředpokládám, že by někdo vybral deset nejvýznamnějších a jezdil výhradně na ně s turisty. Možná se nějaká pyramida octne jako součást jinak zaměřeného poznávacího okruhu. Jde to pomalu, ale pyramidy budou jednou uznány za pyramidy a budou stát za cílenou návštěvu běžného turisty. Máme se na to těšít?

Navíc Si-an je v současnosti turistickým cílem, letenky lze koupit cca za 13 tisíc, např. s Finnair s jediným přestupem v Helsinkách.
Vraťme se nyní nějaký ten rok zpět, jak to všechno začalo? Že český tým „objevuje“ pro Číňany (nejen) jejich pyramidy.
Musíme se vrátit do roku 2008, kdy jsem se o existenci pyramid v okolí Si-anu dozvěděl od kolegyně Ivanky Charvátové z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Stáhl jsem si Google Earth a okamžitě jsem je viděl. Už z minulých let (od roku 2001) jsem znal teorii R. H. Fusona, že pyramidy v Mezoamerice mohly být orientovány kompasem. Nemíří totiž přesně směrem SJ a VZ a u řady z nich se neprokázala astronomická orientace. Navíc J. B. Carlson prozkoumal onen vzorek olméckého kompasu a konstatoval (v Nature v roce 1975), že je to opravdu primitivní kompas. Názory Fusona a Carlsona nebyly zdaleka mezi historiky většinové, mnohé vědce naopak spíše popuzovaly. Já jsem se s kolegou geodetem Františkem Vítkem v roce 2003 poprvé vypravil do Mexika, Guatemaly a Hondurasu provést měření na místě. Dnes by to bylo v řadě lokalit zbytečné, protože máme Google Earth, který ovšem ještě ne všude má velké rozlišení (až 1 m), a ne všude (přes vegetaci) dohlédne. Místní měření a šetření zůstávají potřebná. Výsledky této a dalších výprav jsou shrnuty v odborných článcích a v kníze Astronomicko-historické otazníky Mezoameriky a Peru autorů Pavelka, Klokočník, Kostelecký; vydalo ČVUT v roce 2013. Už předtím, v roce 2011, proběhla ona čínská konference, o které jsme hovořili v úvodu. A letos jsme publikovali práci o orientaci čínských pyramid v čínštině v čínském odborném časopise spolu s Fenni Kangovou ze Si-anu.

Vraťme se na závěr k těm záhadologům a fantastům, i jejich tvrzením, že pyramidy v Číně jsou staré až 5000 let…
Čím větší utajení, tím dáváte větší prostor záhadám a fantastům. Pokud jsou některé pyramidy na světě starší, než se běžně uvádí, do toho se nechci zaplétat, to nevím. Ale pokud jde o Čínu, známe jména císařů, kteří je poručili postavit, a intervaly jejich vlády lze přesně datovat (v našem zájmovém období skoro vždy s přesností lepší až mnohem lepší než rok, což pro náš účel bohatě stačí). Je zachována spousta předmětů, které umožňují určit stáří pyramidám přilehlých objektů. Navíc, vše je tak doslova ušito na míru konkrétním císařům…
Pravděpodobně první zmínka o čínských pyramidách se v Evropě objevila v roce 1912 od německého obchodníka F. M. Schrödera, který se podivoval, že pyramidy mezi políčky a vesničkami v okolí Si-anu jsou Evropanům zcela neznámé. Mnohem známější informací je, že krátce po 2. světové válce vyfotili američtí piloti tzv. bílou pyramidu. Nemohli v místě přistát, pravděpodobně by takový pokus skončil tragicky, ale dle jejich tvrzení zářila bíle a vypadala jako kovová. Byla to senzace: pyramida v Číně! Jenže k průzkumu na místě se žádný cizinec nadlouho nedostal. Když se na Google Earth podíváte na předjarní snímky například pyramidy v lokalitě Kangling nebo Yanling (neplést s Yangling), jsou ze severní strany jakoby kovové, třpytivé, bílé. Jsou zasněžené. A spolu s nimi jsou zasněžené škarpy okolních cest, kam se sluneční svit dostal tou dobou zatím méně než jinam.

Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc. (1948)
Vědecký pracovník Astronomického ústavu AV ČR, v.v.i. v Ondřejově a bývalý vysokoškolský profesor geodézie na ČVUT Praha. Zabývá se dráhovou dynamikou umělých družic Země a studiem gravitačního pole Země. Jeho dlouhodobým koníčkem byla archeoastronomie; měřil na řadě lokalit v Mezoamerice, Peru a kolem Sianu v Číně.
Doporučené publikace:
Čínské pyramidy (Academia 2015), ISBN 978–80–200–2494–7.
Astronomicko-historické otazníky Mezoameriky a Peru (nakl. ČVUT 2013), ISBN 978–80–01–05219–8.
www.asu.cas.cz/~jklokocn