Vyfotografovat Grand Prismatic Spring z dřevěného můstku v celé velikosti a kráse je nemožné. Jinak, než z ptačí perspektivy, jeho plnou krásu nezachytíte. Vždyť bazén má 110 metrů v průměru (tj. srovnatelné s velikostí fotbalového hřiště). Pouštět nad něj fotografovat drony je zakázané, právě pád jednoho dronu do Grand Prismatic Spring byl poslední kapkou, která spustila plošný zákaz používání civilních dronů na území všech národních parků v USA. Chcete-li vyfotit úchvatný Grand Prismatic Spring z výšky, musíte autem kus stranou a poté pěšky vystoupit na kopec nad pramenem. Nelze se neorientovat, hrnou se tam davy.

Grand Prismatic Spring vyprodukuje každou minutu přes dva tisíce litrů vody horké přibližně 70 stupňů Celsia. A je hodně hluboký, až někde z hloubky kolem čtyřiceti metrů se zemskou prasklinou tlačí horká voda směrem k povrchu. V Midway Geyser Basin jsou další krásné prameny jako Turquoise Pool a Opal Pool, můžete se procházet podél řeky Firehole, ale všude jen po chodníčcích.


Grand Prismatic Spring


Mammoth Hot Springs

Nedaleko severním směrem tryská Great Fountain Geyser. Je jediným gejzírem v Lower Geyser Basin – což je největší gejzírová pánev v parku, má rozlohu 11 čtverečních mil – jehož erupce se dají předpovídat. Vodu vyvrhává každých 9 až 15 hodin do výšky až 67 metrů. Takže to chce dávku trpělivosti, abyste ho viděli, ale stojí to za to, erupce trvá až hodinu, dokonce byly pozorovány i delší. Nejprve vystřelují bubliny vod do výšky, až později začne úchvatné divadlo. Celá oblast Lower Geyser Basin je velmi aktivní a nebezpečná, například Celestine Pool nedaleko gejzíru Great Fountain se už stal pro člověka smrtící pastí, stěží přežijete, když spadnete do bazénku s vřící vodou. Je nejen ilegální, ale i nebezpečné, scházet z chodníčků, láká to, ale vážně to zdraví nesvědčí.

Norris Geyser Basin je nejteplejší a nejrychleji se měnící pánev v Yellowstonu. A neuvěřitelně barevná. Užijete si pozoruhodné geotermální barvy, např. mléčně modrou z důvodu vysoké koncentrace oxidu křemičitého rozpuštěného v horké vodě, nejživější částí je Porcelain Basis, jmenuje se právě podle mléčně modrých jezírek. Jinde uchvacuje načervenalá oranžová, díky jedovatým oxidům železa, nebo smaragdově zelená a žlutá od síry v jezírkách. Vážně se nedoporučuje v těchto místech scházet z dřevěných chodníčků, leckde jsou jen tenké vrstvy povrchu a dole pod nimi bazénky vroucí vody plné bakterií.


Lower Geyser Basin


Lower Geyser Basin

Dále směrem k severnímu vstupu do parku přijíždíme k Mammoth Hot Springs. Terasy, kaskády a barevná travertinová jezírka, která bývají srovnávána s neméně známým Pamukkale v Turecku nebo Saturnií v Toskánsku. Stovky bazénků, mnohé jsou zbarveny pouze bíle, tisíce let se oxid uhličitý v podzemí rozpouští ve vodě a vzniklá kyselina uhličitá vyvrhává na povrch travertin, který se ochlazuje a usazuje. Z parkoviště se dá po chodníčcích dostat k jednotlivým kaskádám, koupat se v nich je samozřejmě vyloučeno.

První expedicí, která se vydala do oblasti dnešního Yellowstonu – a prozkoumala mj. stejnojmennou řeku – byla Lewisova a Clarkova expedice. V roce 1803 tehdejší americký prezident Thomas Jefferson odsouhlasil nákup obrovského teritoria Lousiana (neplést s dnešním státem) a už o rok později byla připravena expedice, která postupně prozkoumala nová rozsáhlá území a dospěla až k břehům Tichého oceánu.

Indiáni se v regionu objevili přibližně před 11 tisíci lety. Dříve to ani nebylo možné, dnešní Yellowstone byl za poslední doby ledové pokryt ledovci. S domorodci se setkaly už první výpravy bělochů, které měly buď průzkumný nebo obchodní charakter, setkání byla vstřícná a obvykle se obešla bez obětí. Paleoindiáni z cloviské kultury využívali jako zbraně místní obsidián, už koncem 50. let minulého století byl nalezen obsidiánový hrot, jehož stáří se odhaduje právě na 11 tisíc let. Stejné hroty byly nalezeny až v údolí Mississippi, což ukazuje na obchod mezi tolik vzdálenými kmeny. Od původních obyvatel mají řeka a později park i jméno. Francouzští trapeři ji kolem roku 1800 právě podle Indiánů říkali ve francouzštině Roche Jaune, tedy Žlutá skála. Snad první, kdo použil v angličtině termín Yellow Stone, byl kartograf a průzkumník David Thompson v roce 1797. Současná složená forma se poprvé objevila na mapě J. S. Daughertyho v roce 1810, ale ještě desítky let se používal spíše oddělený název.


Yellowstone Lake a West Thumb Geyser Basin


Běžný yellowstonský silniční provoz

Jedním z nejznámějších umělců, které inspirovala krása Yellowstonu je Thomas Moran (1837–1926). Jeho obraz The Three Tetons patří do sbírky Bílého domu a visel i v Oválné pracovně. Některá z Moranových děl včetně dvou verzí Grand Canyon of the Yelllowstone jsou ve Smithsonian American Art Museum ve Washingtonu. Právě Moranova díla, představená kdysi ve Washingtonu, přispěla k tomu, že prezident Ulysses Grant podepsal zákon o prohlášení Yellowstonu národním parkem.

Nejen gejzíry jsou ozdobou parku. Tisíce a tisíce let se řeka Yellowstone drala skalami a vytvářela dnešní Grand Canyon of the Yellowstone (nedaleko Canyon Village). Řeka se vlévá do Missouri a je dlouhá 1114 kilometrů. Yellowstonský kaňon je hluboký až 370 metrů, široký přes kilometr a dlouhý 39 kilometrů. Nažloutlé skály kaňonu padající dolů k řece jsou okouzlující. Kolem řeky je ve skalách několik pozorovacích bodů, mj. Artist Point a Inspiration Point. Ten první byl pojmenován na památku malíře Thomase Morana, až později se potvrdilo, že své skici kreslil odjinud, ale název už zůstal. Inspirations Point je na protějším břehu. Když řeka – vytékající ze stejnojmenného jezera – odtéká z Hayden Valley, propadají se její vody nejprve do Horního vodopádu (Upper Yellowstone Falls), po několika stovkách metrů do Dolního vodopádu (Lower Yellowstone Falls), který je vysoký 94 metrů, a zvláště na jaře se jím valí dramatické množství vody.

Yellowstone Lake je největší vysokohorské jezero v Severní Americe, leží ve výšce 2357 m. n. m. Jeho hloubka dosahuje 120 metrů a bývá zamrzlé od začátku prosince až do konce května. John Colter byl pravděpodobně prvním bělochem na jeho březích, zavedl ho k nim obchod s kožešinami, brzy po něm přicházeli další a další trapeři. I na břehu jezera jsou termální útvary – West Thumb Geyser Basin.


Pozorovali jsme zblízka spoustu bizonů a z bezpečné vzdálenosti i medvědy


V Yellowstonském národním parku žije jedna z nejpočetnějších populací bizonů

Nevynechali jsme výstup na Mount Washburn. Henry D. Washburn byl člen sněmovny reprezentantů USA, generálem Unie během Americké občanské války (1861–1865) a zároveň vůdcem expedice Washburn – Langford – Doane, která prozkoumávala dnešní Yellowstone v roce 1870 a mj. pojmenovala Old Faithful. Výstup není náročný, přestože má hora 3122 metrů, výškový profil nutný k překonání z průsmyku Dunraven je pouze 425 metrů. Tam a zpět asi 9 kilometrů, příjemných několik hodin s úžasným výhledem. Nejvyšším bodem parku je kus jižněji v Absaroka Range 3462 metrů vysoký Eagle Peak. Jenže ten je těžce přístupný, z nejbližší silnice je to 24 kilometrů dlouhý trek.

Lamar Valley je v posledních letech populární díky pozorování vlků. Dlouho to bylo jedno z nejméně navštěvovaných míst v parku, až sem byli v roce 1995 vysazeni vlci. Udává se, že už v roce 1926 byla v regionu vystřílena poslední vlčí smečka, přestože sem tam přicházely zprávy o osamělých jedincích. Jenže na sledování vlčí smečky se vstává hodně brzy, jede se ve skupině, a to pozorování je z pořádné dálky. Udává se, že až 20 tisíc návštěvníků parku pozoruje vlky v Lamar Valley. My jsme mezi nimi nebyli, ale pozorovali jsme zblízka spoustu bizonů a z bezpečné vzdálenosti i medvědy. Mimochodem, Američané pojmenovali Lamar Valley v propagačních materiálech výrazem American Serengeti.


Grand Canyon of the Yellowstone


Grand Canyon of the Yellowstone

Yellowstone působí dramaticky, ale je ještě dramatičtější, než si umíme představit. Hluboko pod jeho povrchem je skryta jedna z nejničivějších přírodních sil planety. Pod Yellowstonem vře sopečné magma a dýchá supersopka. Yellowstone je vlastně obrovská sopečná kaldera, nedávné studie prokázaly, že hodně živá kaldera. Magmatický krb pod Yellowstonem má děsivé rozměry, podzemní rezervoár plný žhavé horniny měří přibližně 80×30 kilometrů.

Poslední gigantická erupce se v Yellowstonu odehrála odhadem před 630 tisíci lety, ale propočítat, kdy přijde další erupce, je vzhledem k neexistenci přesných dat příliš obtížné. Přesto, mnozí vědci se shodují, že přišel čas… na dalších nejméně 1000 kilometrů krychlových. Předcházející velké erupce zažil Yellowstone před 1,3 milionů let a 2,1 milionů let.

Na území USA je sopek požehnaně, známý a mimořádně zdokumentovaný je výbuch Mount St. Helens z roku 1980 (stát Washington). Za supererupci se označují výbuchy, při kterých sopka vyvrhne více než 1000 kilometrů krychlových vulkanického materiálu. Předposlední supererupce na Zemi se odehrála před 74 tisíci lety na dnešní Sumatře, kde vybuchl vulkán Toba, množství vyvržené horniny se odhaduje na 2800 kilometrů krychlových a erupce způsobila dramatické problémy lidstvu, odehrála se v době ledové a ochladila celosvětově ovzduší až o pět stupňů Celsia. Lidstvo bylo zdecimováno a jeho další vývoj ohrožen, předpokládá se, že možná přežily jen tisíce lidí, došlo k tzv. Bottleneck efektu. Poslední vulkanická supererupce se odehrála na Novém Zélandu (Lake Taupo, vyvržená hornina 1170 kilometrů krychlových) a mohla způsobit prodloužení doby ledové i vymření mnoha druhů. Co by supererupce způsobila současné civilizaci není obtížné si představit, téměř polovina území USA by byla zasypána metr silnou vrstvou popela, vymazala by leteckou i jakoukoli další dopravu, zdecimovala zemědělství a obchod.

Před dvěma lety prolétla světovými médii slova ruského vojenského experta Konstantina Sivkova, který suše prozradil, že v případě válečného konfliktu by ruský jaderný útok měl směřovat právě na oblast Yellowstonu, kde je natolik zvýšená sopečná aktivita, že by právě jaderný úder vyprovokoval gigantickou erupci. Jednoduše řečeno, Yellowstone je pravděpodobně největší sopkou na planetě Země.

Vulkanologové podrobně monitorují veškeré dění v parku, který je prošpikován soustavou seismografických snímačů. Ročně zažije park až 3000 menších či nepatrných zemětřesení, poslední velké o síle 7,5 Richterovy stupnice se odehrálo v roce 1959. Vulkanologové zároveň prokázali, že se za poslední století v jedné části parku zvedla půda o 70 centimetrů. Mimochodem, paniku na sociálních sítích může způsobit i stádo utíkajících bizonů, jedno takové video se šířilo s tím, že bizoni vnímají nebezpečí blížícího se výbuchu a prchají z parku. Jeho pracovníci ovšem nakonec vysvětlili, že s koncem zimy bizoni v parku migrují a ve skutečnosti utíkali směrem hlouběji do parku, nikoli z něj ven. A k jejich pohybu přispěla i jarní hravost.

Nejvyšší návštěvnost zažívá Yellowstone od května do října, úplně nejvyšší průměrnou návštěvnost má v červenci, v posledních letech přes 900 tisíc návštěvníků. Ale také v zimních měsících se lidé vydávají do Yellowstonu, průměrná lednová návštěva 2012–2016 byla téměř 30 000. Ročně navštíví park až 3 miliony lidí, buďte mezi nimi, doporučujeme.

První díl