Při vjezdu do vesnice Tjentište stojí nepřehlédnutelný betonový památník na bitvu, která se v Sutjesce odehrála za II. světové války. Nahoru vede pár stovek schodů, poetickou duši záplava betonu nepotěší, ale bitva o Sutjesku zůstala dodnes v srdcích obyvatel bývalé Jugoslávie. Ve výročí bitvy sem přijíždějí tisíce lidí a plné autobusy ze všech bývalých jugoslávských zemí včetně Srbska. Partyzánské brigády pod vedením Josepa Broze Tita o síle přibližně 22 tisíc mužů se za cenu obrovských ztrát probojovaly z obklíčení vojsk Osy (kromě německé armády ještě italských, chorvatských a bulharských jednotek). Bitva se odehrála v květnu a červnu roku 1943 a neúspěch německé ofenzívy bývá označován za bod obratu ve válkách na Balkáně. Bitva o Sutjesku se stala námětem válečného velkofilmu (podobně jako bitva o Neretvu) z roku 1972, hlavní roli Tita si v tomto partyzánském filmu zahrál Richard Burton. Dílo je poplatné době, silně propagandistické, velitel Tito je ikonou, oddaným otcem vlasti, který je oporou i tomu nejposlednějšímu vojákovi, přesto film stojí za zhlédnutí.


Památník na bitvu o Sutjesku


Vyhlídka na Peručicu, prales hluboko pod námi


Hory nad Peručicou

V Tjentišti poručil Tito vybudovat gigantický bazén, svého času největší v Evropě, dnes největší na Balkáně. Poseděli jsme na terase, objednali pití a zaplavali si, voda ale není vyhřívaná, koupání pouze pro drsnější nátury. Cestu k jezeru Trnovačko jsme naplánovali z náhorní planiny Prijevor (1668 m. n. m.) v Bosně a Hercegovině, kam lze z Tjentište dojet autem a odkud je to k jezeru přibližně 5 kilometrů. Je to nejpohodlnější trasa k jezeru, jen v lese sem tam obtěžují dotěrní komáři.


Masív Maglič


V sedle Prijevor


Překračujeme hranice

Nejprve jsme ale zastavili v sedle Dragoš, odkud je to jen pár set metrů lesem na vyhlídku do pralesa Peručica. Lepšímu výhledu brání mocné větve stromů, přesto je okouzlující. Svah pralesa padá prudce dolů, za ním se zdvíhají vrcholy hor. Peručica je oficiálně nepřístupná a přísně střežená část Národního parku Sutjeska, která zabírá plochu 12,34 čtverečních kilometrů. Peručica je údajně jeden ze dvou pralesů v Evropě, tím druhým je Bělověžský prales na pomezí Polska a Běloruska. Záleží samozřejmě na definici, jakou pro prales používáte, zda se jedná o tisíce let starý a původní les, nebo v současnosti činností člověka neovlivňovaný les. Životní cyklus je v Peručici ponechán na samotné přírodě, přesto do něj lze legálně vstoupit – s placeným průvodcem. Toulat se na vlastní pěst je prý nebezpečné – medvědi, žádné cesty, prudké srázy. V Peručici je množství stromů starých přes 300 let, vysokých přes 50 metrů, úplně nejvyšší údajně měří 57 metrů. Na 170 druhů stromů a keřů je registrováno v pralese, jehož stáří se odhaduje na 20 tisíc let. V pralese je také nejvyšší vodopád v zemi – Skakavac, jehož vody padají do hloubky přes 70 metrů.


Trnovačko jezero


Flóra balkánských hor


Flóra balkánských hor

Pět pohodových kilometrů, úchvatné výhledy na okolní vrcholy hor. Náročnější a delší cesta vede z Prijevoru jihovýchodním směrem přes nejvyšší vrchol Bosny a Hercegoviny Maglič (2386 m. n. m., ještě o dva metry je ale vyšší Černohorský Maglič). Nejtěžší úseky jsou označené jako „II – mírně těžké“, tedy další postup už je bez pomoci rukou nemožný a sestup dolů k jezeru pak vede náročným suťovým polem. Na mapě je zakreslené i Suva jezerina, ale na dně doliny žádné jezero není, je vyschlé, zůstala jen krásná horská louka plná květin. A najednou vystoupíme z lesa a před námi je jezero Trnovačko a v jeho klidných vodách se zrcadlí vysoké vápencové štíty masívu Trnovački Durmitoru. Jezero už není v národním parku, za malý poplatek lze u něj postavit stan, dostanete i pitnou vodu (u jezera je chata se správcem). Jezero leží v nadmořské výšce 1517 metrů a kolem břehů roste spousta nádherných květů. Koupání povoleno, voda je překvapivě teplá, protože jezero není hluboké, dosahuje maximální hloubky 9 metrů (délka 825 metrů, šířka 715 metrů). Nad hladinu jezera trčí několik velkých balvanů, doslova vybízejí, aby si k nim člověk zaplaval. Jezero je úchvatně sevřené horskými stěnami a pohled nahoru do sedel napovídá, že přístup z černohorské strany přes hory bude mnohem náročnější než z bosenské strany. Dále za kopcem v pohoří Volujak pramení řeka Sutjeska, která odděluje dvě pohoří stejnojmenného národního parku – skalnatý a vápencový Maglić a zelenou Zelengoru, rozkládající se dále na severozápad.